Rozhodnutí NS

11 Tz 97/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/08/2020
Spisová značka:11 Tz 97/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TZ.97.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 271 odst. 1 tr. ř.
§ 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tz 97/2019-58


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2020 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, ve prospěch J. V., nar. XY, okres Louny, bytem XY, XY, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu t a k t o :


I. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, byl porušen zákon v neprospěch J. V., nar. XY, v ustanoveních § 265 a § 268 odst. 1 ve spojení s § 267 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.

    II. Usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, se zrušuje. Současně se zrušují také veškerá další rozhodnutí na toto zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

    III. Podle § 267 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se neuznává na území České republiky trestní opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2018, jímž byla J. V. uložena pokuta ve výši 80 € za skutek spočívající v tom, že „jako držitel motorového nebo přípojného vozidla opomněl do dvou týdnů po doručení výzvy k oznámení řidiče oznámit, kdo řídil, popř. odstavil vozidlo registrační značky XY dne 12. 7. 2017 v čase 02:17 hodin v místě XY, XY, na hlavní silnici č. 69 v kilometru 79,225, ve směru na XY, XY, XY“, neboť popis skutku zjevně neodpovídá jednání označenému pod písmenem g) odst. 3. osvědčení vydaného dne 26. 4. 2019 Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, přičemž daný skutek ani nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky.

    O d ů v o d n ě n í :


    1. J. V. byl trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark (Okresního úřadu Jihovýchodní Štýrsko) ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2018, uznán vinným dopravním přestupkem podle § 103 odst. 2, § 134 odst. 1 rakouského zákona o motorových vozidlech z roku 1967, a za to odsouzen k pokutě ve výši 80 € za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 16 hodin. Podle skutkových zjištění Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark se jmenovaný předmětného přestupku dopustil tím, že jako držitel motorového nebo přípojného vozidla opomněl do dvou týdnů po doručení výzvy k oznámení řidiče oznámit, kdo řídil, popř. odstavil vozidlo registrační značky XY dne 12. 7. 2017 v čase 02:17 hodin v místě XY, XY, na hlavní silnici č. 69 v kilometru 79,225, ve směru na XY, XY, XY.

    2. Dne 3. 5. 2019 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručena žádost Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, jako příslušného orgánu Rakouské republiky, o uznání a zajištění výkonu peněžité pokuty, která byla J. V. pravomocně uložena trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, ve výši 80 €. Společně s touto žádostí bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako soudu vykonávajícího státu, doručeno též osvědčení vydané dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, jako orgánem vydávajícího státu, ze dne 26. 4. 2019, dle kterého bylo pod písmenem g) odst. 3 výše uvedené jednání J. V. označeno jako jednání, které porušuje pravidla silničního provozu, včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží. Dne 7. 5. 2019 byla výše uvedená žádost Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark o uznání a zajištění výkonu peněžité pokuty uložené J. V. za spáchání dopravního přestupku Krajským soudem v Ústí nad Labem postoupena Okresnímu soudu v Lounech jako soudu, který je podle § 263 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“), věcně a místně příslušný k jejímu projednání.

    3. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, bylo podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto o uznání na území České republiky shora uvedeného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, Rakouská republika, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2018, a kterým byl J. V. uložen peněžitý trest ve výši 80,- € za skutek spočívající v tom, že jako držitel motorového nebo přípojného vozidla opomněl do dvou týdnů po doručení výzvy k oznámení řidiče oznámit, kdo řídil, popř. odstavil vozidlo registrační značky XY dne 12. 7. 2017 v čase 02:17 hodin v místě XY, XY, na hlavní silnici č. 69 v kilometru 79,225, ve směru na XY, XY, XY, s tím, že jmenovaný podle § 268 odst. 5 z. m. j. s. vykoná na území České republiky peněžitý trest ve výši 80 €, který mu byl tímto cizozemským rozhodnutím pravomocně uložen, přičemž uložený peněžitý trest byl přepočítán podle devizového kurzu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni 14. 3. 2018 na částku 2.036,- Kč. Podle § 268 odst. 2 z. m. j. s. bylo současně rozhodnuto o přeměně peněžitého trestu, uloženého citovaným trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, na pokutu. S ohledem na skutečnost, že J. V. ani státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech proti tomuto usnesení Okresního soudu v Lounech nepodali v zákonné lhůtě řádný opravný prostředek, nabylo citované usnesení dne 27. 7. 2019 právní moci.
      4. Dne 29. 11. 2019 podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, jímž bylo rozhodnuto podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. o uznání na území České republiky výše citovaného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, Rakouská republika, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2018, stížnost pro porušení zákona ve prospěch J. V. Ministryně spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na zásadní věcnou vadu napadeného rozhodnutí, jež spočívá v porušení zásady oboustranné trestnosti, neboť jednání J. V., jímž byl pravomocně uznán vinným výše citovaným trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, s ohledem na jeho popis zjevně neodpovídá označení tohoto jednání tak, jak je uvedeno pod písmenem g) odst. 3 osvědčení příslušného orgánu Rakouské republiky, tj. porušování pravidel silničního provozu včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží, pročež nebylo namístě aplikovat ustanovení § 265 z. m. j. s. a bylo naopak třeba se zabývat otázkou splnění podmínek oboustranné trestnosti činu. J. V. nebyl dle ministryně spravedlnosti v dané věci postižen za porušení pravidel silničního provozu, nýbrž za nesplnění oznamovací povinnosti ohledně totožnosti pachatele porušení pravidel silničního provozu, tedy za jednání, které pojmu porušení pravidel silničního provozu obsahově zcela zjevně neodpovídá. Okresní soud v Lounech tak měl za daného stavu dle stěžovatelky podle § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. rozhodnout, že se trestní opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark neuznává.

      5. K podané stížnosti pro porušení zákona se nikterak písemně nevyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který však v rámci následně konaného veřejného zasedání uvedl, že je namístě tomuto mimořádnému opravnému prostředku přisvědčit, neboť argumentaci užitou ministryní spravedlnosti je třeba považovat za správnou. V souvislosti s vadou spočívající v porušení zákona v ustanovení § 265 z. m. j. s. státní zástupce označil za pochybný závěr Okresního soudu v Lounech, dle kterého má jednání označené v rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark povahu porušení pravidel, jimiž se řídí účastník dopravního provozu, neboť vymezení takovýchto pravidel má za cíl postihovat jednání, jímž dochází ke skutečnému porušení ustanovení regulujících vlastní chování jednotlivých účastníků silničního provozu, a to v rámci tohoto provozu. V daném případě se však jedná o správní postih směřující k objasňování skutkového stavu pro případný postih jiného protiprávního jednání, aniž by se jednalo o normu přímo regulující chování účastníka silničního provozu. Za daných okolností tak dle státního zástupce nebylo možné aplikovat zákonnou výjimkou ze zásady oboustranné trestnosti, pročež bylo namístě rozhodnout o neuznání předmětného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark. Závěrem svého vyjádření pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s jejím závěrečným návrhem vyhověl a za podmínek § 271 odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že se dotčené trestní opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark na území České republiky neuznává.

      6. Rovněž J. V. se i přes řádně zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu předem nikterak věcně nevyjádřil, přičemž v dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36a odst. 2 tr. řádu.
        7. V rámci veřejného zasedání konaného dne 8. 1. 2020, které bylo za podmínek § 202 odst. 2 tr. řádu per analogiam konáno v nepřítomnosti osoby J. V., jakož i pověřeného zástupce ministryně spravedlnosti, kteří byli o termínu tohoto jednání předem řádně a včas vyrozuměni, přítomný státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství nevznesl žádné návrhy směrem k doplnění důkazní situace.
          8. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 266 tr. řádu, na příslušném místě (§ 266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§ 266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 267 odst. 1 tr. řádu.
            9. Následně Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministryní spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost ministryně spravedlnosti je důvodná.
              10. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí podle části třetí hlava IV z. m. j. s., včetně zvláštních typů řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiných členských států podle části páté tohoto zákona, tedy včetně řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle části páté hlava VI, díl 1 z. m. j. s. Jelikož se podle § 12 odst. 10 tr. řádu rozumí trestním řízením nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle § 3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je s ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity stížnost pro porušení zákona (za podmínek § 266 a násl. tr. řádu) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.

              11. K postupu Okresního soudu v Lounech, jenž svým usnesením ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, rozhodl podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. o uznání pravomocného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, Rakouská republika, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, kterým byl J. V. uznán vinným dopravním přestupkem podle § 103 odst. 2, § 134 odst. 1 rakouského zákona o motorových vozidlech z roku 1967 a za to odsouzen k pokutě ve výši 80 € s tím, že se uznané rozhodnutí na území České republiky vykoná, Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu napadeného rozhodnutí okresního soudu je zřejmé, že jím byl v několika ohledech porušen zákon v neprospěch J. V., a to v konkrétních ustanoveních z. m. j. s. upravujících problematiku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, jímž byla uložena peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění.
                12. Podle § 265 z. m. j. s. platí, že v případě, kdy jde o skutek, který spočívá v jednání, jež orgán jiného členského státu označí v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, samosoudce pro účely rozhodnutí o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu uzná a vykoná, nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, ledaže popis skutku nebo právní kvalifikace uvedené v osvědčení zjevně neodpovídají označenému jednání. Tím není dotčen § 268 odst. 2 z. m. j. s.

                13. Podle § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. platí, že samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, pokud nejde o jednání uvedená v § 265 z. m. j. s.; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnutí jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu.

                14. Podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. pak samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky, a současně rozhodne, že se peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené tímto rozhodnutím vykoná, pouze tehdy, nejde-li o případ uvedený v § 264 odst. 2 nebo 3 z. m. j. s. nebo v § 266 odst. 1 z. m. j. s., anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu, samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky.
                  15. Z výše citovaných ustanovení z. m. j. s. je tak zřejmé, že v případě jednání, jež spadají pod režim ustanovení § 265 z. m. j. s., se při rozhodování o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění nikterak nepřezkoumává otázka oboustranné trestnosti daného jednání. Ohledně typů jednání, u kterých přezkum oboustranné trestnosti přímo ze zákona odpadá, je třeba vycházet přímo z výčtu uvedeného v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, resp. ze skutečnosti, že příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, který dotčené rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění vydal, v tomto výčtu v rámci jím vydaného osvědčení některý typ jednání sám označil. K tomu, aby přezkum oboustranné trestnosti odpadl, však nepostačuje samotné označení některého typu jednání v daném výčtu příslušným orgánem jiného členského státu, který vydal rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění, neboť označenému typu jednání musí též odpovídat popis skutku a jeho právní kvalifikace, které jsou v osvědčení uvedeny a pro které bylo rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění v jiném členském státě vydáno. Pakliže tomu tak není, otevírá se možnost přezkumu oboustranné trestnosti podle § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. S ohledem na přesné vymezení výjimky z přezkumu oboustranné trestnosti taxativním výčtem jednání přitom nelze připustit, aby bylo této výjimky zneužíváno v případech, které do tohoto taxativního výčtu zjevně nespadají, ač jsou takto jiným členským státem, který vydal rozhodnutí o peněžité sankci nebo jiném peněžitém plnění, v osvědčení přímo označeny, tzn. že orgány vykonávajícího státu v tomto směru nemohou slepě následovat případné pochybení či svévoli orgánů jiného členského státu Evropské unie. Za tohoto stavu přitom nelze konstatovat, že by se ze strany orgánů vykonávajícího státu jednalo o zpochybnění výjimky z přezkumu oboustranné trestnosti, nýbrž jde o to, aby tato výjimka nebyla rozšiřována nad stanovený rozsah (srov. Kubíček, M.; Polák, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 814).

                  16. Jak vyplývá z výrokové části usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, bylo tímto soudem na podkladě žádosti a osvědčení zaslaných Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, jako příslušným orgánem Rakouské republiky, rozhodnuto o uznání výše uvedeného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, jímž byl J. V. za dopravní přestupek podle § 103 odst. 2, § 134 odst. 1 rakouského zákona o motorových vozidlech z roku 1967 uložen peněžitý trest ve výši 80 € s tím, že se na území České republiky daný peněžitý trest, který byl přeměn na pokutu, vykoná. Okresní soud přitom v napadeném usnesení dospěl k závěru, že v dané věci nebyl shledán žádný z důvodů pro neuznání dotčeného rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark ve smyslu § 267 odst. 1 z. m. j. s., neboť skutek, kterým byl J. V. uznán vinným, a který podle práva České republiky nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, byl příslušným orgánem Rakouské republiky označen v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení vydaného dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV jako porušování pravidel silničního provozu včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží, tzn. že představuje výjimkou ze zásady oboustranné trestnosti ve smyslu § 265 z. m. j. s., pročež nebylo třeba zjišťovat, zda tento skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Z obsahu citovaného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark však jednoznačně plyne, že jednání J. V., jímž byl pravomocně uznán vinným a jež spočívalo v tom, že jako držitel motorového nebo přípojného vozidla opomněl do dvou týdnů po doručení výzvy k oznámení řidiče oznámit, kdo řídil, popř. odstavil vozidlo registrační značky XY dne 12. 7. 2017 v čase 02:17 hodin v místě XY, XY, na hlavní silnici č. 69 v kilometru 79,225, ve směru na XY, XY, XY, tedy v nesplnění jeho oznamovací povinnosti, svým popisem zjevně neodpovídá jednání označenému rakouským orgánem v písmenu g) odst. 3 formuláře jím vydaného osvědčení. Z vymezení dotčeného skutku v trestním opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark je totiž jednoznačně zřejmé, že J. V. nebyl tímto rakouským orgánem postižen za jednání spočívající v porušení pravidel silničního provozu, nýbrž za nesplnění oznamovací povinnosti, jež naopak měla podle všech okolností vést k ustanovení konkrétního pachatele vlastního porušení pravidel chování účastníků silničního provozu, tedy ke ztotožnění osoby, která řídila či odstavila dotčené motorové vozidlo na stanoveném místě.

                  17. S ohledem na výše uvedené přitom Nejvyšší soud ve shodě s osobou stěžovatelky dospěl k závěru, že jednání J. V., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním opatřením Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, obsahově zjevně neodpovídá pojmu porušení pravidel silničního provozu (ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), neboť faktickou podstatou těchto pravidel je regulace vlastního chování jednotlivých účastníků silničního provozu v rámci tohoto provozu, jakož i možnost jejich postihu za jednání, při kterém došlo k porušení těchto pravidel. Nesplnění oznamovací povinnosti ohledně totožnosti pachatele porušení pravidel silničního provozu však za takovéto porušení pravidel považovat nelze, neboť tuto povinnost nelze spojovat s vlastním provozem na pozemních komunikacích a s tím spojeným chováním účastníků tohoto silničního provozu. S přihlédnutím k charakteru jednání, jímž byl J. V. rozhodnutím Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark pravomocně uznán vinným, lze konstatovat, že daný skutek svým popisem zjevně neodpovídá jednání označenému tímto orgánem jiného členského státu pod písmenem g) odst. 3 v jím vydaném osvědčení, konkrétně porušování pravidel silničního provozu včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží. Za tohoto stavu tak nebyly splněny zákonné podmínky ustanovení § 265 z. m. j. s. o výjimkách ze zásady oboustranné trestnosti skutku, jenž je předmětem rozhodnutí jiného členského státu, o jehož uznání a výkon bylo na území České republiky tímto orgánem žádáno.

                  18. Pakliže s ohledem na výše uvedené nelze na jednání J. V. aplikovat výjimku ze zásady oboustranné trestnosti ve smyslu § 265 z. m. j. s., kdy okresní soud pro účely svého rozhodnutí o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu na území České republiky uzná a vykoná, nikterak nezjišťuje, zda daný skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, bylo naopak třeba, aby se Okresní soud v Lounech podrobně zabýval otázkou případné existence důvodů vedoucích k neuznání tohoto cizozemského rozhodnutí, zejména otázkou oboustranné trestnosti činu ve smyslu § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Z jednání J. V. tak, jak bylo vymezeno v trestním opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, přitom jednoznačně plyne, že daný skutek nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených ve zvláštní části českého trestního zákoníku, v platném znění, tzn. že není v České republice trestným, čímž je dána zákonná překážka uznání dotčeného rozhodnutí rakouského orgánu.
                    19. Z výše uvedeného je tedy jednoznačně zřejmé, že Okresní soud v Lounech svým usnesením ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, jímž bylo rozhodnuto o uznání na území České republiky výše citovaného trestního opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, porušil zásadu oboustranné trestnosti, včetně zákonných výjimek z této zásady, která je podle § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. jedním ze základních předpokladů pro uznání rozhodnutí jiného členského státu na území České republiky, nejedná-li se o výjimky ve smyslu § 265 z. m. j. s., neboť jednání J. V., kterým byl pravomocně uznán vinným citovaným rozhodnutím rakouského orgánu, svým popisem zjevně neodpovídá jednání označenému pod písmenem g) odst. 3 osvědčení vydaného dne 26. 4. 2019 Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, přičemž daný skutek ani nenaplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů podle práva České republiky. Za tohoto právního stavu měl Okresní soud v Lounech správně rozhodnout tak, že se podle § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. předmětné trestní opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark neuznává.

                    20. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti ministryně spravedlnosti porušení zákona v neprospěch J. V. usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, v ustanoveních § 265 a § 268 odst. 1 ve spojení s § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Za této situace nezbylo, než napadené rozhodnutí okresního soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na předmětné usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (tj. včetně výzvy Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 4 T 20/2019, k zaplacení uznané pokuty), zrušit.
                      21. Jelikož i přes zjištěné vady napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Lounech bylo možno v dané věci obratem učinit nové rozhodnutí na podkladě původně zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 271 odst. 1 tr. řádu, aniž by bylo třeba věc přikázat okresnímu soudu, jehož rozhodnutím byly detekované vady výlučně založeny, k novému projednání a rozhodnutí, rozhodl Nejvyšší soud při zrušení napadeného usnesení okresního soudu sám tak, že se podle § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. neuznává na území České republiky trestní opatření Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. BHSO-15.1-9151/2017, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2018, jímž byla J. V. uložena pokuta ve výši 80 € za skutek spočívající v tom, že „jako držitel motorového nebo přípojného vozidla opomněl do dvou týdnů po doručení výzvy k oznámení řidiče oznámit, kdo řídil, popř. odstavil vozidlo registrační značky XY dne 12. 7. 2017 v čase 02:17 hodin v místě XY, XY, na hlavní silnici č. 69 v kilometru 79,225, ve směru na XY, XY, XY“, neboť popis skutku zjevně neodpovídá jednání označenému pod písmenem g) odst. 3. osvědčení vydaného dne 26. 4. 2019 Bezirkshauptmannschaft Südoststeiermark, přičemž daný skutek ani nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů podle práva České republiky.

                      P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

                      V Brně dne 8. 1. 2020

                      JUDr. Antonín Draštík
                      předseda senátu


                      Vypracoval:
                      JUDr. Tomáš Durdík