Rozhodnutí NS

24 Cdo 4039/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2019
Spisová značka:24 Cdo 4039/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4039.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 4039/2018-396


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci dědictví po F. Š., zemřelém dne 19. března 2013, posledně bytem XY, za účasti 1) M. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené obecným zmocněncem L. Š., narozeným dne XY, bytem XY, 2) J. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené obecným zmocněncem F. P., narozeným XY, bytem XY, 3) M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lenkou Kroupovou, advokátkou se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Rooseveltova č. 459, a 4) L. Š., narozeného XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 18 D 383/2013, o dovolání M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. března 2018 č. j. 17 Co 23/2018-373, takto:


I. Dovolání M.Š. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2018 č. j. 17 Co 23/2018-373 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení právní otázky, kterou dovolatel předkládá k vymezení přípustnosti dovolání. Odvolací soud započetl M. Š. na jeho dědický podíl dar od zůstavitele ve výši 1 491 500 Kč, čímž byl jeho dědický podíl zcela vyčerpán, tudíž z dědictví nenabyl ničeho. Dovolatel nyní ve svém dovolání namítá, že mu výše uvedené finanční prostředky byly zůstavitelem darovány neplatně, když na základě ústní darovací smlouvy mezi zůstavitelem a dovolatelem (a v souladu se smlouvou o úschově, kdy byl jako platební účet pro výplatu finančních prostředků označen platební účet dovolatele) byly finanční prostředky dovolateli převedeny z platebního účtu notářky, na nějž byly převedeny finanční prostředky pro zůstavitele od třetích osob za prodej nemovité věci, neboť zamýšleného cíle (převodu finančních prostředků dovolateli) by mohlo být docíleno pouze postoupením pohledávky zůstavitelem dovolateli (jelikož finanční prostředky na platebním účtu notářky byly jejím majetkem a zůstavitel měl za notářkou toliko pohledávku), které musí být učiněno v písemné formě, a nikoli ústní darovací smlouvou, tudíž tyto finanční prostředky podle dovolatele nelze započíst na jeho dědický podíl, protože darování bylo podle jeho názoru neplatné. Tímto však dovolatel pouze konstruuje závěr, že mu tyto finanční prostředky nenáleží z titulu darovací smlouvy, ale že je od zůstavitele získal jako bezdůvodné obohacení.

Podle ustanovení § 484 věty druhé před středníkem zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se při dědění ze zákona dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování. V projednávané věci je významné, že dovolatel od zůstavitele obdržel finanční prostředky minimálně ve výši ve výši 1 491 500 Kč, skutečnost, zda tuto částku obdržel jako bezdůvodné obohacení nebo dar není rozhodná, když dovolatel tyto finanční prostředky nevrátil. Výše uvedené ustanovení § 484 obč. zák. přitom nestanoví, že lze na dědický podíl započíst jen to, co dědic od zůstavitele nabyl výhradně darem, nýbrž stanoví, že nejde-li o obvyklé darování, započte se na dědický podíl to, co dědic od zůstavitele za jeho života bezplatně obdržel.

Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zároveň v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v závěru, že kolace (započtení na dědický podíl) má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců. Cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají svůj původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele. Účelem institutu započtení je tedy dosažení alespoň přibližného či částečného srovnání (vypořádání) hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak bezplatným převodem za života zůstavitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1939/2013). V projednávané věci lze přitom uzavřít, že započtení finančních prostředků na dědický podíl M. Š.představuje spravedlivé rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. Š. na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2019


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu