Rozhodnutí NS

21 Cdo 3151/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/12/2019
Spisová značka:21 Cdo 3151/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3151.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 3151/2018-359


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) LORMA PRAHA, spol. s r. o. se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Korunní č. 1311/58, IČO 48036951, b) LORMA COSMETIC s. r. o. se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Korunní č. 1311/58, IČO 27155021, c) Kosmetický salon DONNA SD s. r. o. se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Korunní č. 1311/58, IČO 60198281, d) DONNA Palladium s. r. o. se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Korunní č. 1311/58, IČO 25704974, a e) Parfumerie SD s. r. o. se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Korunní č. 1311/58, IČO 27154378, všech zastoupených JUDr. Oto Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Vinohradská č. 89/90, proti žalované Z. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Tomášem Máchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova č. 1830/44, o 433 445 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 10/2012, o dovolání žalobců a), c), d) a e) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2018 č. j. 30 Co 386/2017-327, takto:

I. Dovolání žalobců a), c), d) a e) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobců a), c), d) a e) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2018 č. j. 30 Co 386/2017-327 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelé v něm uplatnili jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z jejich námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

Podstatou dovolání žalobců a), c), d) a e) je jejich nesouhlas se skutkovými závěry soudů, že žalovaná informovala jednatelku žalobců o nedostatku finančních prostředků na účtech a že nebylo prokázáno, že žalobci měli na účtech vždy ke dni splatnosti konkrétního povinného odvodu dostatečné finanční prostředky na úhradu takového povinného odvodu, a že tedy „není dána existence příčinné souvislosti mezi škodou a žalobci tvrzeným porušením povinností na straně žalované“, neboť nebylo prokázáno, že důvodem nezaplacení povinných odvodů bylo právě to, že žalovaná neodnesla do banky konkrétní příkaz k úhradě.

Dovolatelé předestírají vlastní skutkové závěry, že žalovaná věděla, že pokud by finanční prostředky na účtu nebyly, je povinna o tom informovat jednatelku žalobců, avšak že tak žalovaná neučinila, ač si byla vědoma důsledku svého jednání, že dále neinformovala jednatelku žalobců o provedených kontrolách a zjištěných nedostatcích a že stejně postupovala v případech, kdy bylo vyměřeno penále, odlišné od skutkových zjištění soudů, na nichž pak budují své vlastní a od soudů odlišné právní posouzení věci.

Snaží-li se dovolatelé rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nastolením otázky, „zda je možné v daném případě aplikovat ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., tj. že promlčecí lhůta je lhůtou desetiletou“, pak přehlížejí, že napadený rozsudek odvolacího soudu na vyřešení této otázky nezávisí, neboť odvolací soud – vzhledem k tomu, že pro potvrzení zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně stačila skutečnost, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi případným porušením povinností žalované a vznikem škody – závěry soudu prvního stupně týkající se promlčecí lhůty „pro nadbytečnost“ nepřezkoumával a sám k této otázce „žádné podrobnější závěry nezaujal“.

Protože námitky uplatněné žalobci a), c), d) a e) nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky jejich dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. 2. 2019


JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu