Rozhodnutí NS

11 Tdo 360/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/25/2018
Spisová značka:11 Tdo 360/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.360.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku
§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 360/2018-74

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 10. 2018 o dovolání, které podali obv. V. V. N. a obv. P. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 12 To 50/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 1/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. V. V. N. odmítá.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. P. T. odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


I. Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 48 T 1/2015, byl obv. V. V. N. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (skutek II, body 1, 2). Za to byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let nepodmíněně, a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí krajský soud ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval. V souladu s § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl rovněž zabrán metamfetamin o hmotnosti 296,41 g. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl také zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 4. 2015, č. j. 47 T 1/2014-318, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

    2. Tímtéž rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byla obv. P. T. uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (skutek I, bod 1, písm. h – ch). Za to byla podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců, a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Podle § 99 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku jí bylo uloženo také ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické, ambulantní formou.

    3. Společně s obv. V. V. N. a P. T. byli tímto rozsudkem odsouzeni také P., A., D. a F. K. a O. T.

    4. Tento rozsudek právní moci nenabyl, protože do něj v zákonem stanovené lhůtě podali odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obv. V. V. N., P. T., spolu s P. K. a O. T.
      5. O nich rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 7. 2016, č. j. 12 To 50/2016-4082 tak, že:
        - podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. k odvoláním obv. P. K., V. V. N., O. T. a státní zástupkyně napadený rozsudek zrušil ohledně obv. P. K. a P. T. ve výrocích o uložených trestech odnětí svobody, u obv. P. K. a V. V. N. ve výrocích o uložených trestech propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, u obv. O. T. ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, a u obv. P. T. též ve výroku o uloženém ochranném léčení.
      Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že:
        - obv. V. V. N. podle § 70 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku navíc uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, spočívající v propadnutí finančních částek 28.400 Kč, 10 EUR, i částky 55.055 Kč, získané prodejem vozidla Peugeot a digitální váhy značky ECG,
        - obv. P. T. se podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku a za použití § 58 odst.1 tr. zákoníku odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem a současně podle § 99 odst. 2 písm. a), b), odst. 3 a 4 tr. zákoníku odvolací soud uložil obviněné též ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické, vykonávané ambulantní formou.

      Dále Vrchní soud v Praze rozhodl, že:
        - podle § 259 odst. 3 tr. ř. obv. P. K. se odsuzuje podle § 283 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 4 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu rovněž uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, spočívající v propadnutí finanční částky 48.000 Kč,
        - obv. O. T. byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon nepodmíněného trestu zařazen do věznice s ostrahou.

      Ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly tímto rozhodnutím nedotčeny.

      6. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem:

      Obv. V. V. N. (skutek II, body 1, 2):
        1. nejméně od letních měsíců 2013 do 20. března 2014 ve svém bydlišti v T., v ulici P. H., v bytě vlevo v přízemí opakovaně a v mnoha případech prodal obžalovanému P. K. celkem 4 kg metamfetaminu,
        2. od přesně nezjištěné doby do 21. 3. 2014 ve svém bydlišti v T., v ulici P. H., v bytě vlevo v přízemí přechovával za účelem prodeje metamfetamin v množství 296,41 g, s účinností 78,41 % a obsahem účinné látky v množství 232,4 g, který byl poté, co jej obžalovaný vyhodil z okna bytu, zajištěn Policií ČR.

      Obv. P. T.
      společně s obv. P. K. (skutek I, bod 1, písm. h – ch):

      jako členové organizované skupiny tím, že nejméně od října 2013 do 20. března 2014 bez příslušných povolení vyváželi z České republiky na Slovensko a do Belgie psychotropní látku metamfetamin. Tato trestná činnost byla realizována tak, že P. K. organizoval a finančně zajišťoval nákup a prodej především psychotropní látky metamfetamin i jiných drog zejména na území Ústeckého kraje, zvláště pak na území okresů Ú. n. L., T., M. a Ch., a dále organizoval a řídil vývoz metamfetaminu na Slovensko a do Belgického království, přičemž metamfetamin získával P. K. zejména od obžalovaných V. V. N. a obžalovaného F. K., přepravu drogy do zahraničí zajišťoval prostřednictvím kurýrů, a to obžalované P. T., J. D. (kteří byli dne 28.2.2014 zadrženi v SRN u města A. s asi 100 gramy metamfetaminu) a R. H. (odsouzeného za tuto trestnou činnost na Slovensku), přičemž jednotliví členové skupiny se znali navzájem a věděli, jakou jednotlivou úlohu plní ostatní osoby, když zejména P. K. se za tímto účelem telefonicky domlouval s R. K. a scházel a domlouval s R. B. (odsouzeným za tuto trestnou činnost na Slovenku), a to jednak v P., v areálu obchodního centra Ch., R., dále u obchodního centra Č. M. P., a dále v T., kde dojednávali podrobnosti obchodů, přičemž současně R. B. předával P. K. finanční hotovost na nákup metamfetaminu, který následně P. K. nakoupil od obv. V. V. N., a následně jej P. K. sám nebo prostřednictvím k tomu jím sjednaných kurýrů P. T., R. H. a J. D. vozidly zn. Škoda Superb (do ledna 2014) nebo Citroen Nemo, vyvezl do zahraničí – do Slovenské republiky a Belgického království, kde byl z České republiky vyvezený metamfetamin předán v případě Slovenska R. B. a v případě Belgie R. K., přičemž obv. P. T. kromě toho, že ve skupině působila jako kurýr, doprovázela také obv. P. K. na některá jednání v B. a při některých nákupech metamfetaminu do bydliště V. V. N. Tímto způsobem obžalovaní jednali v těchto případech :

      1. obžalovaní P. K. a P. T. - vývoz na Slovensko
        a) ve dnech 14.-15. 10. 2013 dohodl P. K. na přesně nezjištěném místě s R. B. podrobnosti obchodu a následně dne 24.10.2013 odvezl vozidlem Škoda Superb na Slovensko 100 gramů metamfetaminu, a předal jej na přesně nezjištěném místě na Slovensku R. B.,
        b) dne 29. 10. 2013 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti obchodu a následně v přesně nezjištěné době vyvezl na Slovensko 200 gramů metamfetaminu, který zde na nezjištěném místě předal R. B.,

        c) dne 10. 11. 2013 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. další dodávku metamfetaminu a následně v přesně nezjištěné době vyvezl na Slovensko 200 gramů metamfetaminu, který zde na nezjištěném místě předal R. B.,
        d) dne 2. 12. 2013 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti dalšího obchodu a následně v přesně nezjištěné době vyvezl na Slovensko 200 gramů metamfetaminu, který zde na nezjištěném místě předal R. B.,
        e) dne 16. 12. 2013 v P., u obchodního centra Č. M. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti obchodu a následně v přesně nezjištěné době prostřednictvím některého z kurýrů vyvezl na Slovensko 500 gramů metamfetaminu, který byl na nezjištěném místě předán kurýrem R. B.,
        f) dne 10. 1. 2014 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti obchodu a následně v přesně nezjištěné době prostřednictvím některého z kurýrů vyvezl na Slovensko 500 gramů metamfetaminu, který byl na nezjištěném místě předán kurýrem R. B.,
        g) dne 16. 1. 2014 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti obchodu a následně nejméně 500 gramů metamfetaminu prostřednictvím kurýra R. H. vyvezl na Slovensko R. B., přičemž během přepravy došlo ke znečištění metamfetaminu pracím práškem, ve kterém byl metamfetamin přepravován, a proto po dohodě mezi obžalovanými P. K., F. K. a R. B. dne 19.1.2014 obžalovaní P. K. a F. K. vycestovali na Slovensko, aby odstranili následek znečištění minimálně 250 gramů metamfetaminu, neboť F. K. znal výrobní postup výroby metamfetaminu již z předchozí doby, v blíže nezjištěném penzionu ve Slovenské republice měl F. K. provést vyčištění metamfetaminu, o což se za pomoci látek hydroxid sodný a ředidlo „toluen“ neúspěšně pokusil, R. B. znečištěný metamfetamin P. K. vrátil a P. K. a F. K. pak převezli tento metamfetamin zpět do České republiky, kde jej F. K. v obci K. L. v K. H., okr. Ú. n. L. za pomoci chemické látky hydroxid sodný vyčistil a výsledný metamfetamin pak P. K. prodal dílem D. K. a dílem R. K. do Belgického království,
        h) dne 2. 2. 2014 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti obchodu a následně dne 3. 2. 2014 prostřednictvím kurýrů P. T. a A. K., kteří jeli vozidlem Citroen Nemo, vyvezl na Slovensko 500 gramů metamfetaminu, kde jej na nezjištěném místě kurýři předali R. B.,
          i) dne 22. 2. 2014 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti obchodu a následně dne 25.2.2014 prostřednictvím kurýra P. T. vyvezl na Slovensko nejméně 500 gramů metamfetaminu, kde jej T. v T. kolem 14,00 hodiny předala R. B.,
            j) dne 17. 3. 2014 v P., u obchodního centra Ch. dohodl P. K. s R. B. podrobnosti obchodu a následně dne 20. 3. 2014 vyvezl prostřednictvím kurýra R. H. na Slovensko 1.494,96 gramů metamfetaminu, zde však byl kurýr v prostoru mezi obcemi B. a R., okres T., při předávání drogy R. B. kolem 09,30 hodin zadržen, metamfetamin byl zajištěn v kurýrem řízeném vozidle Citroen Nemo, a to ve třech balíčcích, které byly uschovány v zadních dveřích za čalouněním, přičemž hmotnost v jednom balíčku činila zhruba 500 gramů, celkem tak bylo zajištěno 1.494,96 gramů metamfetaminu účinnosti 78,5% - 79%, tedy 1.165,32 g báze metamfetaminu.

          II. Dovolání a vyjádření k němu
            7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2016 podali obv. V. V. N. a obv. P. T. dovolání.

            8. Obv. V. V. N. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě. Napadl v něm výrok o vině a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru „obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku“. Konkrétně pak namítl, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, je popsán ve výroku rozsudku soudu I. stupně a rozveden v jeho odůvodnění tak, že „rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jak jej právně posoudily soudy obou stupňů“.
              9. Ve vztahu k výroku o vině namítl nesprávné hodnocení pojmových znaků protiprávního jednání, zavinění, příčinné souvislosti a spáchání trestného činu ve značném rozsahu.

              ad a) K otázce protiprávního jednání obviněný poznamenal, že v průběhu řízení bylo pouze prokázáno, že obv. P. K. nakupoval metamfetamin od V. T. H., a to v některých případech v T. a v prostorách jeho bytu. Skutečnost, že mezi těmito osobami vystupoval jako tlumočník a prostředník však nemůže být vykládána jako protiprávní činnost spočívající ve zprostředkovávání obchodu s drogami. Dovolatel neměl žádné povědomí o množství obchodované drogy – sice tlumočil, ale nikdy nebyl u samotného prodeje, ani při předávání pervitinu. Kdyby skutečně byl zprostředkovatel obchodu s omamnými látkami, musel by za tyto své služby obdržet zprostředkovatelskou provizi. To ale nebylo prokázáno. Je pravdou, že při domovní prohlídce v jeho bytě byla nalezena digitální váha, ale nebyly na ní nalezeny žádné jeho daktyloskopické stopy.

              ad b) Dovolatel rozhodně odmítl, že by bylo možné z provedených důkazů dovodit jeho zavinění ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti opět zdůraznil, že předmět obchodu mezi P. K. a V. T. H. nikdy neviděl. Navíc obě strany se nikdy nebavily o prodeji drog, ale při komunikaci používali krycí termíny. Svou tlumočnickou činností tak nanejvýš mohl zanedbat svou povinnou opatrnost, úmyslně však žádný trestněprávní následek nevyvolal.

              ad c) Stejně tak nebylo prokázáno, že by mezi jeho jednáním a následkem byla prokázána příčinná souvislost. Obviněný poskytováním tlumočnických služeb k nezákonným obchodním transakcím pouze přispěl.

              ad d) Co se týče množství pervitinu, soud uzavřel, že dovolatel měl prodat více než 4.000 g metamfetaminu. Dovolatel však oponuje, že tuto skutečnost odvodil pouze z výpovědi spolupracujícího obviněného P. K., ale soudu se nepodařilo zjistit obsah účinné látky v metamfetaminu, a tak tuto důkazní nouzi nahradil spekulativní úvahou o tom, že nezajištěný metamfetamin má stejné množství účinných látek jako ten, který byl v řízení zajištěn.

              10. Dovolatel tak shrnul, že i přes zjevný nedostatek důkazů v jeho případě oba soudy aplikovaly kvalifikovanou skutkovou podstatu, a to přesto, že v řízení nebylo prokázáno naplnění všech jejích znaků. Proto tvrdí, že oba soudy nižších instancí skutek nesprávně kvalifikovaly, bez toho, aby dbaly pravidla in dubio pro reo. S ohledem na výše uvedené obv. V. V. N. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu I. stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc přikázal v souladu s § 265l odst. 1, odst. 3 tr. ř. soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

              11. Obv. P. T. podala dovolání prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě. Napadla v něm výrok o vině a odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jejího mínění rozsudky soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak dovolatelka namítla, že byla uznána vinnou ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako členka organizované skupiny působící ve více státech, přestože „z provedených důkazů nelze dovodit ani to, že by čin spáchala ve spojení s takovouto skupinou“.
                12. Dovolatelka nejprve podrobně zrekapitulovala svůj případ. Poté charakterizovala znak organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 4 tr. zákoníku a na tomto základě uvedla, že dle tvrzení obou soudů byla organizovaná skupina složena z P. K. (který byl hlavou této skupiny) spolu s ní – členkou organizace, dále s příjemci objednávek R. B. a R. K. a kurýry J. D. a R. H., kteří v této věci nebyli stíháni. Jednotlivé dílčí útoky pak soud I. stupně shrnul pod jednotící výrok – obv. P. K. a P. T. – vývoz na Slovensko. Obviněná se domnívá, že nelze v popisu skutkového děje hovořit o ní jako o členovi organizované skupiny působící rovněž na území Belgie, potažmo tranzitní SRN. V tomto smyslu ji tedy nelze uznat vinnou členstvím v organizované skupině společně s K. a D. Po eliminaci osob V. V. N. a F. K., ke které přistoupil krajský soud a osob R. K. a J. D., ke které dle dovolatelky měly přistoupit soudy obou stupňů, z organizované skupiny zbyli kromě ní pouze P. K., R. B. a R. H. V dalším se dovolatelka zabývala tím, zda na základě provedeného dokazování bylo možné učinit závěr o existenci organizované skupiny, a pokud ano, tak jestli obviněná vůbec věděla, že jde o organizovanou skupinu ve smyslu § 283 odst. 4 tr. zákoníku.
                  13. Dovolatelka se neztotožnila se skutkovými zjištěními soudů, pokud jde o její postavení v rámci přisouzené organizované skupiny a předložila vlastní hodnocení důkazů. Dle jejího náhledu z důkazů vyplynulo jen to, že byla přítelkyní P. K. Ten se sice prokazatelně zabýval nákupem, prodejem a distribucí metamfetaminu na Slovensko (prostřednictvím R. B.), ale dovolatelce o této trestné činnosti nebylo nic bližšího známo. Jako přítelkyně ho pouze doprovázela na jednání s obv. V. V. N. nebo s R. B., ale o jejich obsahu nic nevěděla. Znala i R. H., ale ani z jeho výpovědi nevyplynulo, že by měla povědomí o tom, že by byl do těchto obchodů zapojen. Podle svých slov tedy její aktivity souvisely pouze s trestnou činností na ose P. K. – R. B. Obviněná však protestuje proti tomu, aby byla činěna trestně odpovědnou za to, že doprovázela svého přítele na cestách za N. do T. a za B. do P., ba dokonce aby toto její jednání bylo kvalifikováno jako účast na aktivitách organizované skupiny. I když vyvezla na žádost P. K. metamfetamin na Slovensko (kde jej převzal B.), přesto jí nebylo nic víc známo. Finanční toky s tím související se jí netýkaly a nic bližšího o nich nevěděla. K zaznamenaným odposlechům se vyjádřila tak, že i když jsou v určitém smyslu „zakonspirované“, tak ani z nich neplyne její povědomí o projednávané trestné činnosti. Obv. T. tedy nabyla přesvědčení, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, protože v řízení před soudy došlo k zásadním pochybením v procesu dokazování a v jejím důsledku i k pochybení v právní kvalifikaci.

                  14. Závěrem dovolatelka shrnula, že nečiní sporným to, že „působila ve dvou státech“, ale brání se tomu, že by z dokazování vyplynulo, že by byla členkou organizované skupiny. Její roli, spočívající ve dvou v podstatě ad hoc podniknutých cestách na Slovensko, nelze interpretovat jako členství v organizované skupině. A P. K. a R. B. nejsou sdružením nejméně tří osob. Dle obviněné tedy skutkové závěry obou soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Hodnocení její osoby coby členky organizované skupiny dle § 283 odst. 4 tr. zákoníku považuje za „svévolné“. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 48 T 1/2015 ze dne 18. 12. 2015 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 50/2016 ze dne 12. 7. 2016 zrušil, a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

                  15. K projednávané věci se vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 1 NZO 1256/2016-23. Ve svém stanovisku nejprve předeslal, že i přesto, že oba obvinění se ve svých dovoláních pokusili své námitky formulovat ve smyslu nesprávného hmotněprávního posouzení skutku, obsahově z nich vyplývá, že jsou zcela (obv. V. V. N.), či v drtivé většině (obv. P. T.) založeny na odlišných skutkových zjištěních, než k jakým dospěly soudy obou stupňů.
                    16. K námitce obv. V. V. N., že soudy se nezabývaly tím, zda jeho jednání bylo protiprávní a zda byla naplněna subjektivní stránka ve formě úmyslu, státní zástupce poznamenal, že je založena na obhajovací verzi obviněného, že o ničem nevěděl a ve věci pouze tlumočil. Tuto výpověď však soudy zcela právem odmítly. Obviněný byl bez zřejmých pochybností usvědčen výpovědí spolupracujícího obv. P. K., a ta je zcela v souladu s obsahem odposlechů i s důkazy zajištěnými při domovní prohlídce. Z těch vyplynulo, že obviněný sice mohl pervitin nakupovat od V. T. H., avšak ve vztahu k obv. P. K. jednal samostatně, ze své vůle a „na svůj účet“.
                      17. Rovněž námitka ve vztahu ke spáchání činu ve velkém rozsahu dle názoru státního zástupce odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu pouze zdánlivě. I zde totiž obviněný rozporuje primárně zjištěné množství pervitinu, který měl obv. P. K. prodat. Ale přisouzený znak velkého rozsahu byl v daném případě ze strany dovolatele překročen více než dvojnásobně, z čehož zároveň vyplynulo, že zde fakticky není prostor pro uplatnění sekundárních kritérií pro posouzení rozsahu, na něž obviněný (ovšem bez bližší argumentace) poukázal. Pokud dále soudům vytkl spekulativní závěry ohledně čistoty drogy, ani v tom mu nelze přisvědčit. Čistota drogy výrazně přesahující 70 % v podstatné míře vyplývá ze skutkových zjištění soudů v rámci konkrétních záchytů drogy při transferu do Belgie a na Slovensko. To zároveň koresponduje i s čistotou drogy zajištěné u samotného obviněného.

                      18. Protože všechny námitky jsou založeny na polemice se skutkovými zjištěními soudů, státní zástupce Nejvyššímu soud navrhl, aby toto dovolání odmítl v neveřejném zasedání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
                        19. Rovněž dovolání obv. P. T. je dle státního zástupce v převážné míře založeno na její vlastní interpretaci provedených důkazů. Za obsahově relevantní vyhodnotil pouze námitku, ve které obviněná zpochybňuje naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“.
                          20. V prvé řadě státní zástupce odmítl akceptovat to, že dovolatelka propojený komplex dílčích aktivit v rámci organizované skupiny pro účely dovolání uměle rozdělila na dílčí činnosti spáchané jednotlivými skupinami, a to se zjevným cílem „odstranit“ jeden ze znaků organizované skupiny, kterým je sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob. Tato účelová redukce skutkových zjištění však nemohla být úspěšná, protože i v případě izolovaného posouzení činnosti skupiny pouze ve vztahu k vývozu pervitinu na Slovensko, zde zůstává koordinovaná skupina ve složení P. K., R. H., R. B. a obviněná.

                          21. Stejně tak se státní zástupce neztotožnil ani s námitkou, že jednání obviněné nepřispívalo k úspěšnému spáchání trestného činu. Ze skutkových zjištění soudů naopak vyplynulo, že zapojení obviněné jakožto kurýra, jednoznačně přispělo ke konspirativnímu provedení vývozu pervitinu na Slovensko. Navíc dovolatelka musela vzhledem ke skutečnostem vyplývajícím z výpovědi obv. P. K. a obsahu provedených odposlechů vědět o skutečném charakteru své cesty na Slovensko, a proto se vědomě podílela na mezinárodním obchodu se značnými objemy pervitinu, byť na nižším stupni pomyslné hierarchie. Přitom částečně tuto činnost sama vědomě vykonávala (převoz na Slovensko), a částečně se takové činnosti vědomě účastnila (nákup pervitinu od obviněného V. V. N., „obchodní“ vyjednávání s osobou R. B.).

                          22. Závěrem státní zástupce poznamenal, že tyto námitky obviněná uplatnila již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s těmito námitkami podrobně vypořádaly. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. P. T. odmítl ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné. Současně státní zástupce vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
                            23. Pro úplnost je vhodné ještě dodat, že v reakci na doručené stanovisko státního zástupce zaslal obv. V. V. N. Nejvyššímu soudu ještě krátkou repliku. V ní setrval na argumentech svého dovolání a jen k otázce množství drogy, které mu bylo v rozsudcích obou stupňů přičteno k tíži (4.296,41 g pervitinu) zdůraznil, že vyplynulo pouze z výpovědi spolupracujícího obv. P. K. Žádným jiným důkazem však nebylo toto množství (a také čistota drogy) ověřena.

                            III. Přípustnost dovolání

                            24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda obě dovolání jsou přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda byly podány v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě dovolání splnila obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jejich prostudování shledal, že oba obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a proto je vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem předepsaným ustanovením. Nic tedy nebránilo jejich projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda jejich konkrétní argumenty naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

                            25. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
                              26. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
                                27. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
                                  · skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
                                  · není vůbec žádným trestným činem.
                                Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

                                IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
                                  IV.1. Dovolání obv. V. V. N.

                                  28. Obv. V. V. N. ve svém dovolání odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace téměř doslovně zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že se s jejími argumenty velmi podrobně vypořádal již Krajský soud v Ústí nad Labem (ve svém rozsudku sp. zn. 48 T 1/2015 ze dne 18. 12. 2015 zejména na s. 40 an.), a poté jeho skutkové i hmotněprávní závěry potvrdil i Vrchní soud v Praze (ve svém rozsudku sp. zn. 12 To 50/2016 ze dne 12. 7. 2016, kde pouze upravil formální přehlédnutí soudu I. stupně při ukládání trestu o propadnutí věci).

                                  29. V prvé řadě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolatel odkázal na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale podřadil pod něj v podstatě jen skutkové námitky. Ve svém dovolání sice usiloval zpochybnit naplnění skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, ale výhradně výroky o tom, že protiprávnost jeho jednání, jeho zavinění a příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem nebyla provedenými důkazy prokázána. V reakci na to předložil Nejvyššímu soudu vlastní verzi skutkových okolností, založenou na tvrzení, že mezi P. K. a V. T. H. pouze tlumočil, neměl však žádné povědomí o obchodované komoditě.
                                    30. Nejvyšší soud nejprve z obecného hlediska zdůrazňuje, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy prováděny. Pravomoc odvolacího soudu v hodnotícím procesu je již omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů pouze tehdy, pokud jsou z nich vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud, který musí zásadně vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, je pak skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto jakákoliv polemika o provedených důkazech a následných skutkových zjištěních soudů nižších instancí je z hlediska dovolacího řízení zcela irelevantní, a proto také nejsou dovolatelovy námitky podřaditelné pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod.

                                    31. Mimo to dovolatelovy námitky byly provedenými důkazy spolehlivě vyvráceny. Z výpovědi spolupracujícího obviněného P. K. vyplynulo, že ten jednal o pervitinu a jeho dodávkách právě s dovolatelem, který byl jeho klíčovým zdrojem (s jednou málo významnou výjimkou). Právě u něj pervitin objednával, fyzicky přebíral a platil. Tato výpověď byla potvrzena také četnými (konspirativně vedenými) telefonickými hovory i SMS zprávami, realizovanými mezi oběma obviněnými. S obv. V. T. H. byl v kontaktu pouze V. V. N. Tyto důkazy zcela vylučují, že by dovolatel byl pouhým nevědomým tlumočníkem, jak se snaží tvrdit i v rámci dovolacích námitek. Naopak je zřejmé, že metamfetamin nakupoval (minimálně zčásti od V. T. H.) a následně jej z vlastní vůle, tedy vědomě a v přímém úmyslu prodával P. K. Za sledovanou dobu mu prodal více než 4 kg a další balíček pervitinu o 294,41 g přechovával ve svém bytě. O tom, že si byl vědom trestnosti svého jednání, svědčí i to, že v době kolem uskutečnění domovní prohlídky vyhodil ze okna svého bytu balíček metamfetaminu – nehledě na to, že výroky o tom, že dovolatel opakovaně tlumočil P. K. a V. T. H., ale nevěděl, o čem oba mluví – jsou zcela absurdní.
                                      32. Také navazující výhradu o tom, že nespáchal tento čin ve velkém rozsahu, nelze vyhodnotit jako hmotněprávní, protože v jejím rámci dovolatel opět rozporoval skutkové závěry o množství pervitinu, které obv. K. prodal, čímž zcela minul hranice uplatněného dovolacího důvodu. Navíc se při tom dopustil omylu, když poukázal na judikatorní kritéria „značného rozsahu“, přestože byl uznán vinným podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy za spáchání trestného činu ve velkém rozsahu. Především ale byl přisouzený znak velkého rozsahu obchodovaného pervitinu jednoznačně naplněn.

                                      33. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, pod sp. zn. Tpjn 301/2013, stanovilo jako východisko pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku určitý násobek množství omamné látky, které je označeno jako „množství větší než malé“. Orientační hodnoty tohoto množství pro každou omamnou či psychotropní látku jsou direktivně stanoveny. Pro metamfetamin je množství větší než malé stanoveno na více než 1,5 g směsi pervitinu (přičemž nejmenší množství účinné látky je určeno množstvím 0,5 g). Větší rozsah je stanoven desetinásobkem množství většího než malého, což odpovídá 15 g pervitinu, značný rozsah je stanoven desetinásobkem většího rozsahu, což odpovídá 150 g pervitinu a velkému rozsahu odpovídá desetinásobek značného rozsahu, a je stanoven na 1500 g pervitinu.
                                        34. V projednávaném případě byl znak velkého rozsahu obchodovaného pervitinu spolehlivě naplněn, protože dovolatel množstvím 4.232,4 g pervitinu stanovenou kvantitativní hranici nejenže naplnil, ale výrazně překročil, a to více než dvojnásobně. Tato skutečnost již vyloučila uplatnění sekundárních kritérií pro posouzení rozsahu drogy, na které obviněný rovněž poukázal atakou na obsah účinné látky, kterou se soudu dle dovolatele nepodařilo zjistit, a proto tvrdí, že „tuto důkazní nouzi nahradil spekulativní úvahou, že nezajištěný metamfetamin má stejné množství účinných látek jako ten, který byl v řízení zajištěn“.
                                          35. Dovolateli však sekundární kritéria ve světle zajištěných skutkových závěrů nesvědčí nejen proto, že množství zajištěné drogy není nijak hraniční, ale nesvědčí mu ani proto, že obviněný se tohoto trestného činu dopouštěl opakovaně po dobu cca 9 měsíců a jednoznačně manipuloval s drogou o vysoké čistotě. Tyto závěry vůbec nejsou spekulativní, neboť čistota drogy výrazně přesahující 70% byla zjištěna ze zabavených balíčků drogy při ilegálním transferu z České republiky do Belgie a na Slovensko, prokazatelně řízeným právě P. K. (pervitin vyvážený na Slovensko vykazoval účinnost 78,5 – 79 %, tedy ze zajištěných 1494,96 g bylo 1.165,32 g báze metamfetaminu). Nehledě na to, že obviněnému byl v souladu s judikaturou přisouzen celkový objem obchodovaného pervitinu o celkové hmotnosti 4.296,41 g a nikoli hypoteticky propočtený objem účinné látky, kterým se soudy zabývaly jen podpůrně.
                                            36. Výrok obviněného (akcentovaný v jeho replice), že množství drogy, které mu je v rozsudcích obou stupňů přičítáno, „vychází pouze z výpovědi spolupracujícího obviněného P. K. a žádným jiným důkazním prostředkem nebylo najisto toto množství zjištěno“, rovněž nemá argumentační sílu, která by zvrátila důkazní situaci ve prospěch dovolatele. Je sice pravdou, že tyto údaje skutečně vyplynuly z výpovědi obv. P. K., ale žádným provedeným důkazem nebyla uvedená množství znevěrohodněna. Naopak intenzita komunikace zachycená v rámci telekomunikačního provozu i v SMS zprávách, výsledky domovní prohlídky a částečně i tvrzení P. T. – to vše výpověď spolupracujícího obviněného potvrdilo. A naopak výroky obv. V. V. N. o tom, že drogy nikdy nenakupoval ani neprodával a že byl pouze nevědomým prostředníkem a tlumočníkem mezi P. K. a V. T. H., nebyly potvrzeny žádným důkazem a navíc jsou z hlediska formální logiky více než nevěrohodné.

                                            37. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečném naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. Pokud tedy dovolatel pod dovolací důvod podřadil pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu.

                                            IV.2. Dovolání obv. P. T.

                                            38. Obv. P. T. ve svém dovolání odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace však zopakovala argumenty své obhajoby, a to přesto, že se s jejími argumenty velmi podrobně vypořádal již Krajský soud v Ústí nad Labem (ve svém rozsudku sp. zn. 48 T 1/2015 ze dne 18. 12. 2015 zejména na s. 33 an.), a poté jeho skutkové i hmotněprávní závěry potvrdil i Vrchní soud v Praze – byť ten z podnětu státní zástupkyně zrušil výrok o trestu krajského soudu a obviněné uložil trest přísnější.

                                            39. Dovolatelka ve svém dovolání odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a za zcela zásadní ve svém dovolání akcentovala to, že byla uznána vinnou ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako členka organizované skupiny působící ve více státech, přestože dle jejího mínění nic takového z provedených důkazů nevyplynulo. Konkrétně pak namítla, že se podílela jen na dvou vývozech pervitinu na Slovensko, a proto se jí netýká další trestná činnost páchaná na ose Česká republika – Belgie, organizovaná mezi P. K. a belgickým objednatelem R. K. prostřednictvím kurýra J. D. Následně pak zdůraznila, že trestná činnost smluvená a realizovaná mezi P. K. a slovenským objednatelem R. B. není trestná činnost organizované skupiny, protože dva lidi nesplňují zákonný předpoklad sdružení nejméně tří osob.

                                            40. Organizovanou skupinou se dle konstantní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost pro společnost (R 53/1976-II., R 45/1986, TR NS 69/2010 – T 1325). Zcela však postačí, když pachatel je pouze ve spojení s takovou organizovanou skupinou působící mimo území ČR. Čin je spáchán ve spojení s organizovanou skupinou i tehdy, když pachatel (který může, ale nemusí být členem organizované skupiny) je při jejím páchání jakkoli navázán (osobně, telefonicky, prostřednictvím internetu, apod.) na takovou skupinu. Podstatné však je, že aby došlo k naplnění této okolnosti, musí pachatel spáchat čin vědomě ve spojení s organizovanou skupinou působící nejméně ve dvou státech. Více státy, v nichž skupina operuje, se rozumí minimálně dva státy, z nichž jeden je Česká republika (R 34/2005).
                                              41. Dovolatelka v rámci své obhajoby nepopřela, že svými cestami na Slovensko „působila ve dvou státech“, ale brání se tomu, že by byla členkou organizované skupiny. Její roli spočívající ve dvou podniknutých cestách nelze, dle jejího mínění, „interpretovat jako okolnost, kterou by zvyšovala pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu“. Aby pak posílila svou vlastní skutkovou verzi, popsala se ve své podstatě jako osoba velmi naivní, zaslepeně zamilovaná do P. K. S ním dle svých slov trávila většinu času, doprovázela ho na různá setkání a schůzky – mj. na návštěvy do bydliště V. V. N. (od kterého K. kupoval pervitin) i na schůzky s B. (se kterým K. dojednával dodávky drog na Slovensko), přesto jí však údajně nic nedocházelo. Na druhé straně však doznala, že jako osoba závislá na psychoaktivních látkách užívala pervitin, který našla ve voze obv. P. K.
                                                42. Nejvyšší soud po přezkumu spisového materiálu tuto argumentaci dovolatelky odmítl. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že obv. T. jednoznačně věděla o trestné činnosti obv. P. K. (byť je pravděpodobné, že o praktikované trestné činnosti se nedozvěděla ihned od začátku jejich vztahu v r. 2009). I spolupracující obv. P. K. doznal, že bylo veřejným tajemstvím, že obchoduje s pervitinem a obv. T. to časem zjistila a jak sám uvedl – nepotřebovala žádné dlouhé vysvětlování a udělala pro něj vždycky, co chtěl. Informovanost dovolatelky o všech aktivitách potvrdil i svědek R. H., který svědčil, že byl osobně přítomen tomu, jak obv. K. s ní domlouval transport pervitinu, přičemž ona sama mu na rovinu řekla, že pro K. dělá kurýra a rozváží drogy. Rovněž svědek J. D. potvrdil, že při cestě do Belgie se během cesty dovolatelky ptal na důvod cesty, resp. na to, co veze v tom prášku na praní a ona mu odpověděla, že drogy. To se v zápětí potvrdilo, když je na dálnici v Německu zastavila policie a zatkla je právě proto, že v prášku na praní skutečně drogy našla.
                                                  43. Obviněná byla tedy dobře informována o opakovaných vývozních aktivitách celé skupiny na Slovensko – ve složení P. K. (hlava organizace), R. H. a obviněná (kurýři) a R. B. (cílový odběratel). Čtyři trestně odpovědné osoby operující na území dvou států jednoznačně naplnily skutkovou podstatu podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku.
                                                    44. Mimo to z důkazů dále vyplynulo, že jednoznačně byly naplněny i ostatní judikatorní hlediska znaku organizované skupiny. Svědčí o tom zejména celková úspěšnost při opakovaných vývozech pervitinu, s tím související počet zainteresovaných spolupracujících osob i rozdělení a koordinace jejich rolí – u obv. P. K. na manažerskou a obchodní, v případě obv. P. T. (J. D., R. H.) na kurýrní a odběratelskou v případě obv. R. B.
                                                      45. Jakkoliv se dovolatelka snaží vyvinit z vlastního zapojení do aktivit této organizované skupiny, z provedených důkazů je nepochybné, že o činnostech skupiny se dozvěděla, byla s nimi srozuměna a od určitého okamžiku (konkrétně od 3. 2. 2014) se do nich zapojila také aktivně. Pouze její zadržení policií dne 27. 2. 2014 na území Německa a její následné stíhání v této zemi jí zabránilo v dosavadním páchání trestné činnosti. I když je pochopitelná snaha obviněné bagatelizovat svůj význam poukazem na její naivitu, minimální povědomí o finančních tocích i na její nezkušenost (s kurýrní službou v podstatě začínala, takže je pochopitelné, že při doručování zásilky na Slovensko dne 25. 2. 2014 chvíli bloudila), z obsahu provedených důkazů je zcela zjevné, že jednoznačně věděla o skutečném charakteru svých cest na Slovensko i o celkové povaze obchodních aktivit řízených obv. P. K., do kterých se aktivně zapojila. To také výstižně popisuje tzv. skutková věta pod bodem I., zejména ve svém návětí.

                                                      46. Nejvyšší soud svým přezkumem potvrdil, že v procesu dokazování nedošlo k zásadním pochybením. Mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry na straně jedné a z nich plynoucími právními závěry na straně druhé neshledal žádný rozpor, tím méně rozpor extrémní. O svévoli při hodnocení důkazů ze strany soudu I. a II. stupně vůbec nelze hovořit.
                                                        47. Při projednávání tohoto případu si byl Nejvyšší soud rovněž vědom toho, že jeho rozhodování se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována v řízení o všech opravných prostředích, tedy i v dovolání (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud i v tomto případě ověřil, že z ústavního hlediska byla respektována všechna zásadní ústavní práva, zejm. právo na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod, a tedy porušení žádného ústavou zaručeného práva neshledal.

                                                        48. Lze tedy shrnout, že celé dovolání má charakter pouhé nespokojenosti obviněné s přisouzenou právní kvalifikací, kterou se snažila ovlivnit částečně hmotněprávními a částečně skutkovými námitkami. To však nemůže být relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, obzvlášť ne, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je nezpochybnitelná logická návaznost. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje i na Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Mimo to námitka údajné nesprávnosti hodnocení důkazů nenaplňuje žádný dovolací důvod.

                                                        V. Závěr

                                                        49. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Soudy I. a II. stupně svým postupem neporušily základní práva obou dovolatelů. Vina obv. V. V. N. i obv. P. T. byla prokázána zákonným procesním způsobem.

                                                        50. Vznesené dovolací výhrady obv. V. V. N. jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud toto dovolání odmítl s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. Pokud jde o dovolání obv. P. T., to je v rozsahu, které odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněné. Proto je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
                                                          51. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


                                                          P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).


                                                          V Brně dne 25. 10. 2018

                                                          JUDr. Stanislav Rizman
                                                          předseda senátu