Rozhodnutí NS

27 Cdo 4444/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2019
Spisová značka:27 Cdo 4444/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4444.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Znalecký posudek
Dokazování
Akcionář
Dotčené předpisy:§ 183i obch. zák.
§ 183k obch. zák.
§ 18 odst. 1 o. s. ř.
§ 127a o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 4444/2017-710


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele OSDA - ČR - MUZO, pobočného spolku, se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 75057514, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, za účasti Global Payments Europe, s. r. o., se sídlem v Praze 10, V Olšinách 626/80, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27088936, zastoupené Mgr. Terezou Naučovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 120/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Cmo 109/2014-516, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Cmo 109/2014-516, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:


[1] Navrhovatel se postupem podle § 183k zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), domáhá přezkoumání přiměřenosti protiplnění za akcie emitované společností Global Payments Europe, a. s., identifikační číslo osoby 00001155 (dále jen „společnost“), o nominální hodnotě 1.000 Kč (dále též jen „akcie“).

[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, č. j. 49 Cm 120/2006-430, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

[3] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:

1) Mimořádná valná hromada společnosti dne 31. 8. 2005 rozhodla podle § 183i a násl. obch. zák. o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti (vlastněných osobami odlišnými od hlavního akcionáře) na hlavního akcionáře (společnost PGT Capital s. r. o., nyní Global Payments Europe, s. r. o.; dále též jen „hlavní akcionář“).

2) Přiměřenost protiplnění ve výši 20.661 Kč za jednu akcii byla doložena znaleckým posudkem č. 061290 ze dne 14. 7. 2005, zpracovaným znaleckým ústavem American Appraisal s. r. o.

3) Zápis usnesení valné hromady o přechodu všech akcií společnosti, které jsou ve vlastnictví menšinových akcionářů, na hlavního akcionáře do obchodního rejstříku byl zveřejněn dne 27. 9. 2005.

4) Navrhovatel byl ke dni přechodu vlastnického práva k akciím společnosti vlastníkem jedné akcie; její vlastnictví nabyl až poté, kdy valná hromada společnosti rozhodla o vytěsnění menšinových akcionářů.

5) Soudem ustanovený znalec stanovil hodnotu jedné akcie společnosti ke dni 27. 10. 2005 částkou 21.354 Kč, ke dni 31. 5. 2005 (k němuž hodnotu stanovil posudek znaleckého ústavu American Appraisal s. r. o.) pak částkou 20.257 Kč.

6) Soudem ustanovený znalec vycházel při určení hodnoty jedné akcie z hodnoty podniku společnosti, určené výnosovou metodou. Při výpočtu nákladů vlastního kapitálu znalec aplikoval přirážku Rx za nižší likviditu akcií společnosti ve výši 3 %.

[4] Soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou námitku hlavního akcionáře, podle níž je jednání navrhovatele šikanózním, neboť nabyl toliko jedinou akcii společnosti, a to až poté, kdy byl zveřejněn zápis usnesení valné hromady o vytěsnění menšinových akcionářů do obchodního rejstříku, a se znalostí výše protiplnění určeného valnou hromadou. Jakkoliv lze mít podle soudu prvního stupně pochybnosti o souladu jednání navrhovatele s dobrými mravy, nemůže tato pochybnost navrhovatele „vyloučit z ochrany výslovně poskytnuté zákonem“.

[5] Protiplnění určené valnou hromadou však soud prvního stupně shledal na základě provedeného dokazování přiměřeným, vypořádávaje se s námitkami navrhovatele směřujícími především proti znaleckému posudku. Výslovně pak (mimo jiné) zdůraznil (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011), že aplikace přirážky za nižší likviditu akcií při výpočtu nákladů vlastního kapitálu (v rámci zjišťování hodnoty podniku společnosti výnosovou metodou) je přípustná a ve znaleckém posudku odůvodněná.

[6] Jde-li o drobný rozdíl mezi hodnotou určenou znaleckým posudkem znaleckého ústavu American Appraisal s. r. o. a znaleckým posudkem vypracovaným soudem ustanoveným znalcem, soud prvního stupně vysvětlil, že ocenění akcií je jako každý odhad zatíženo určitou chybou a z rozdílu v řádu jednotek procentních bodů nelze činit závěr o nepřiměřenosti protiplnění určeného usnesením valné hromady společnosti.

[7] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele ve výroku označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[8] Odvolací soud přisvědčil jak názoru soudu prvního stupně, podle něhož s ohledem na okolnosti projednávané věci nelze dovozovat, že ze strany navrhovatele jde o spekulativní a šikanózní návrh, tak i jeho závěru, podle kterého je protiplnění určené usnesením valné hromady společnosti přiměřené.

[9] Vedle dalších odvolacích námitek se odvolací soud vyjádřil taktéž k námitce nepřípustnosti tzv. přirážky za nižší likviditu akcií. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 723/2011 zdůraznil, že v projednávané věci nedošlo ke snížení ceny stanovené znaleckým posudkem z důvodu nižší likvidity akcií společnosti, ale že tato okolnost byla zohledněna (při určení hodnoty podniku společnosti výnosovou metodou) v rámci stanovení nákladů vlastního kapitálu. Užití této přirážky rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrání. Znalec pak užití přirážky logicky odůvodnil.

[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že dovolání je přípustné k řešení řady (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešených) otázek hmotného a zejména procesního práva, jež v dovolání podrobněji rozepisuje.

[11] Mimo jiné pak Nejvyššímu soudu předestírá otázku přípustnosti aplikace přirážky za nižší likviditu při stanovení hodnoty podniku společnosti výnosovou metodou pro účely posouzení přiměřenosti protiplnění v řízení podle § 183k obch. zák., podrobně rozebíraje, proč je podle jeho přesvědčení takový postup nepřípustný, nedůvodný a nesprávný.

[12] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[13] Hlavní akcionář považuje dovolání navrhovatele za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl.

[14] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[15] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky přípustnosti aplikace přirážky za nižší likviditu při stanovení hodnoty podniku společnosti výnosovou metodou pro účely posouzení přiměřenosti protiplnění v řízení podle § 183k obch. zák.; při posouzení této otázky se odvolací soud odchýlil od závěrů Nejvyššího soudu, formulovaných v rozhodnutí přijatém po vydání napadeného usnesení.

[16] Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, postupoval při řešení uvedené otázky v souladu s (v době rozhodování obou soudů ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu, jež výslovně nevylučovala, aby případná nižší likvidita akcií společnosti byla vzata v úvahu při stanovení výše nákladů vlastního kapitálu [v rámci zjišťování hodnoty (podniku) společnosti tzv. výnosovou metodou]. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňoval, že to, zda je takový postup na místě, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (vedle soudy citovaného usnesení viz dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012).

[17] Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3359/2012 však zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15, vysvětluje, že označená otázka je otázkou právní (jejíž řešení náleží soudům, včetně soudu Nejvyššího), a uzavíraje, že sice není možné předjímat všechny situace, které by mohly v praxi nastat, a použití přirážky za (omezenou) obchodovatelnost tudíž nelze zcela vyloučit, nicméně takový postup bude spíše výjimečný, přičemž se musí opírat o racionální důvody (odst. 31 nálezu).

[18] Nejvyšší soud následně v usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018, vycházeje ze závazného právního názoru Ústavního soudu, přijal (k řešením shora popsané otázky) následující závěry:

1) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti.

2) Užití přirážky za nižší likviditu akcií (jejich omezenou obchodovatelnost) při určování hodnoty (podniku) společnosti výnosovou metodou je otázkou odbornou, jejíž řešení přísluší znalci a nikoliv soudu. Případná nižší likvidita akcií může negativně ovlivnit tržní hodnotu (podniku) společnosti, určenou výnosovou metodou.

3) Částka určená jako alikvotní podíl na (takto stanovené) tržní hodnotě (podniku) společnosti zpravidla (ve většině případů) převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat), a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů.

4) S ohledem na důvody podrobně vyložené Ústavním soudem je však na místě uzavřít, že má-li být protiplnění poskytované vytěsněným akcionářům spravedlivé (přiměřené), pak při určení přiměřeného protiplnění zásadně (nesvědčí-li pro opačný závěr vážné důvody) nelze přirážku za nižší likviditu akcií (jejich omezenou obchodovatelnost) zohlednit.

5) Řečené znamená, že soud musí znalci – aplikuje-li uvedenou přirážku při výpočtu hodnoty (podniku) společnosti – uložit, aby tuto hodnotu vypočetl i bez užití uvedené přirážky, a následně pak při určení výše přiměřeného protiplnění vycházet z hodnoty stanovené znalcem bez aplikace této přirážky. I v tomto případě platí, že soud vychází – vedle takto určené hodnoty (podniku) společnosti – i z dalších okolností, jež v řízení vyšly najevo.

6) Jinými slovy, vychází-li soud při určení přiměřeného protiplnění podle § 183k obch. zák. z hodnoty (podniku) společnosti, určené výnosovou metodou, zpravidla nemůže být při stanovení této hodnoty (pro účely určení přiměřeného protiplnění) aplikována (při výpočtu nákladů vlastního kapitálu) přirážka za nižší likviditu (omezenou obchodovatelnost) akcií (nejsou-li v konkrétní věci naplněny důvody pro opačný závěr).

[19] Jestliže odvolací soud v projednávané věci považoval aplikaci přirážky bez dalšího za přípustnou, je jeho právní posouzení (s ohledem na závěry formulované Ústavním a Nejvyšším soudem po vydání napadeného usnesení) nesprávné.

[20] Nejvyšší soud proto – aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními námitkami, jimiž dovolatel převážně vytýká (údajné) vady řízení – usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

[21] Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[22] V dalším řízení odvolací soud opětovně také posoudí, zda lze právu dovolatele na přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnout ochranu.

[23] Účelem řízení vedeného o návrhu podle § 183k obch. zák. je především ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve společnosti setrvali. Právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění soudem má zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem vskutku odpovídalo hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.

[24] Ačkoliv dovolatel je v projednávané věci formálně aktivně věcně legitimován k podání návrhu podle § 183k obch. zák., nelze pominout, že se akcionářem společnosti stal až poté, kdy valná hromada společnosti rozhodla o vytěsnění menšinových akcionářů (podle tvrzení hlavního akcionáře dokonce až poté, kdy byl zveřejněn zápis usnesení valné hromady o vytěsnění do obchodního rejstříku) a kdy věděl, že vlastnictví k jím nabývané akcii obratem přejde na hlavního akcionáře i za jak vysoké protiplnění se tak stane. Navíc takto pořídil toliko jedinou akcii společnosti. Není tudíž osobou, k jejíž ochraně je právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění určeno.

[25] Uvedené okolnosti naznačují, že jediným důvodem, proč dovolatel nabyl akcii společnosti, bylo, aby mohl následně podat návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění, ačkoliv jde o nástroj, který – jak vysvětleno shora – není určen k jeho ochraně. Je-li tomu tak, pak výkon tohoto práva dovolatelem nese všechny znaky zneužití práva, a jen stěží jej lze považovat za souladný se zásadami poctivého obchodního styku (viz § 265 obch. zák. a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1866/2016).

[26] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2019


JUDr. Marek Doležal
předseda senátu