Rozhodnutí NS

24 Cdo 1884/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/01/2019
Spisová značka:24 Cdo 1884/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1884.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Smlouva kupní
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
§ 39 předpisu č. 128/2000Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 1884/2019-120


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce města Hodonín se sídlem městského úřadu v Hodoníně, Národní třída č. 373/25, IČO 00284891, proti žalované L. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 699/30, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 325/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2019, č. j. 38 Co 171/2018-99, takto:
      I. Dovolání žalované se odmítá.
      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.1.2019, č.j. 38 Co 171/2018-99, podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [dovolatelka vznáší výhrady jednak proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že „listina založená v soudním spisu v podobě grafického plánku na druhé straně záměru obsahuje dodatečný údaj, který ve skutečnosti obsahem záměru vůbec nebyl“, že „se jedná konkrétně o účelové uvedení číslovky XY, shodné s budoucím označením této části původní parcely parc. č. XY, do tohoto plánku, které má zdůraznit, že tento pozemek neměl být součástí záměru prodeje“, jednak proti hodnocení důkazů soudy, namítá-li „nesprávný a neúplný způsob hodnocení důkazů soudy nižších stupňů“, spočívající v tom, že „soudy přisoudily význam účelové výpovědi svědkyně H., ačkoli je zaměstnancem žalobce, a proto má z uvedeného titulu pochopitelný zájem na úspěchu žalobce ve věci“, a že „soudy nepřípustně tolerovaly jinak v praxi běžně nepoužitelný důkaz v podobě jakéhosi prohlášení, jehož sepis navíc nebyl dílem svědka“; dále vytýká soudu prvního stupně (i odvolacímu soudu), že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když „svědek K. nebyl vůbec v řízení vyslechnut“ a „byly zcela pominuty důkazy v podobě geometrických plánů, usnesení zastupitelstva žalobce, kterým mělo dojít ke schválení záměru“, a dovozuje na základě toho vlastní (odlišný) názor, že „část představovaná parcelou parc. č. XY předmětem prodeje od počátku byla“], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Nadto napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o částečné absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 8.8.2014 ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) [dále jen „zákon o obcích“], uzavřené mezi ní (jako kupující) a žalobcem (jako prodávajícím) ve vztahu k obecnímu majetku (mimo jiné pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, k.ú XY), a to pro rozpor se záměrem zveřejněným ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 zákona o obcích, který byl schválen bez sporného pozemku, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, týkající se výkladu ustanovení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., resp. obdobného ustanovení § 39 zákona o obcích, podle níž kupní smlouva (o nabytí nemovitého majetku obce) uzavřená v rozporu se zveřejněným záměrem je neplatným právním úkonem (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2011, sp. zn. 32 Cdo 721/2010), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K dalším námitkám dovolatelky, týkajícím se „nesprávného právního posouzení závaznosti záměru žalobce“ odvolacím soudem (ve shodě se soudem prvního stupně), dovolací soud přihlédnout nemohl z toho důvodu, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá a tedy ani v dovolání zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.5.2010, sp.zn. 28 Cdo 1383/2010, od nějž se měl odvolací soud podle názoru dovolatelky svým rozhodnutím odchýlit, na projednávanou věc nedopadá. Judikát se totiž vyjadřuje k právní otázce povahy záměru obce prodat obecní nemovitý majetek za určených podmínek a jejího vztahu k platnosti smlouvy o prodeji tohoto majetku, uzavřené posléze se žadatelem odlišným od toho, který se po obci soudně domáhal povinnosti uzavřít s ním smlouvu (na podkladě zveřejněného záměru).

Výše uvedené námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o.s.ř., tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud ČR se nezabýval ani návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, neboť již Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o.s.ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 7. 2019


JUDr. Roman Fiala
předseda senátu