Rozhodnutí NS

32 Cdo 2601/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/26/2019
Spisová značka:32 Cdo 2601/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.2601.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 2601/2019-421


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně PSJ, a. s., se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 25337220, proti žalované SMO a. s., se sídlem v Otrokovicích, Kvítkovice, Zlínská 172, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 42339839, zastoupené JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV 708, o zaplacení částky 3 997 047,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 77/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, č. j. 28 Co 46/2018-389, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

    S t r u č n é d ů v o d n ě n í :
    (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

    Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).

    V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 4. 2019, č. j. KSBR 40 INS 17963/2018-B-70, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 11. 4. 2019, prohlásil konkurs na majetek žalobkyně. Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 6. 2019, č. j. 32 Cdo 1559/2019-413, uvědomil účastníky řízení, že prohlášením konkursu na majetek žalobkyně bylo dovolací řízení přerušeno a že v řízení lze pokračovat na návrh insolvenčního správce úpadce, správci stanovil pro podání návrhu na pokračování v řízení lhůtu 10 dnů a poučil účastníky, že nepodá-li správce v určené lhůtě návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat žalobkyně, popřípadě ostatní účastníci řízení, s tím, že žalobkyně zůstává účastníkem řízení. Toto usnesení bylo doručeno insolvenčnímu správci dne 10. 6. 2019 a lhůta pro podání návrhu na pokračování v řízení insolvenčním správcem marně uplynula dnem 20. 6. 2019. Podáním doručeným Okresnímu soudu ve Zlíně dne 12. 7. 2019 dovolatelka navrhla, aby bylo v řízení o dovolání pokračováno. Vzhledem k tomu, že pokračování v řízení navrhla osoba k tomu oprávněná, lze v řízení pokračovat.

    Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

    Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

    Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 263/2014, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2446/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz). Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13, dostupné na http://www.usoud.cz).

    Těmto požadavkům dovolatelka nedostála. Ač zformulovala dvě otázky, jejichž řešení považuje v posuzované věci za stěžejní, otázku přípustnosti dovolání zcela pominula a nevymezila, která z hledisek stanovených v § 237 o. s. ř. považuje za splněná.

    Argumentaci, která by splňovala kritéria stanovená v § 237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci vymezení důvodu dovolání. Pouhý nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5211/2016, a ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 587/2017).

    Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).

    Dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu výslovně též ve výrocích pod body III, IV a V, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je však přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, vyloučena.

    Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako vadné a dílem jako nepřípustné odmítl.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 26. 8. 2019
    JUDr. Pavel Příhoda
    předseda senátu