Rozhodnutí NS

30 Cdo 1327/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Spisová značka:30 Cdo 1327/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1327.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 30 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1327/2018-186


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Tomáše Mottla v právní věci žalobce R. L., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 103/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2016, č. j. 22 Co 310/2016-104, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


Žalobce se v řízení domáhá částky 50 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 50 Nc 2376/2009. V řízení žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. 43 C 103/2016-58, žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení zamítl.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 9. 2016, č. j. 22 Co 310/2016-104, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka, zda by v řízeních podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neměl být žalobci vždy ustanoven zástupce, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Ta je ustálena v závěru, že je nutno v každé konkrétní věci postupovat individuálně a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a poměrům účastníka, jenž o ustanovení zástupce žádá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 829/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015). Tento závěr lze vztáhnout i na námitky žalobce odkazující na skutečnost, že mu bylo mnohokrát v jiných řízení zastoupení advokátem bezplatně přiznáno. V tomto směru tedy nelze usuzovat na porušení základních práv žalobce na spravedlivý proces a na zastoupení, neboť opačným závěrem by byla zapříčiněna nepřípustná paušalizace soudních řízení a popření zákonných požadavků na posouzení jednotlivých žádostí o ustanovení zástupce pro soudní řízení. Judikatura Ústavního soudu přijímá obdobné závěry (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 427/15).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, vysvětlil, že při rozhodování o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. je třeba přihlédnout ke složitosti věci a k osobě žadatele o ustanovení zástupce. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších rozhodnutích, v nichž se zřetelem k zákonné podmínce, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka, posuzoval vždy konkrétní okolnosti projednávané věci a osobu žadatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 754/2016, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2473/2014). Uzavřel-li proto odvolací soud, že zejména vzhledem k osobě žadatele (žalobce), který vystupuje ve více řízeních týkajících se obdobných nároků a je schopen v nich činit dostatečně kvalifikovaná podání, není podmínka nezbytnosti zastoupení dána, posoudil věc v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. tak není dána.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2018


JUDr. František Ištvánek předseda senátu