Rozhodnutí NS

4 Tz 33/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/29/2018
Spisová značka:4 Tz 33/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TZ.33.2018.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Náhrada nákladů poškozeného
Stížnost pro porušení zákona
Dotčené předpisy:§ 266 odst. 2 tr. ř.
§ 2 odst. 15 tr. ř.
§ 154 odst. 1 tr. ř.
§ 7 předpisu č. 177/1996Sb.
§ 10 odst. 5 předpisu č. 177/96Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tz 33/2018-27


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné L. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 9 To 507/2016-308, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 9 To 507/2016-308, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 15 a § 154 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 7, § 10 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněné L. Ž.


Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti dne 26. 6. 2018, pod č. j. MSP-255/2017-OJD-SPZ/9 podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné L. Ž. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 9 To 507/2016-308, kterým bylo podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 10. 2016, č. j. 2 T 175/2015-297 a kterým Krajský soud v Praze sám rozhodl podle § 154 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněná je povinna zaplatit poškozené M. J., zastoupené zmocněncem JUDr. Antonínem Tichým, náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v částce 24.742 Kč. Podle ministra spravedlnosti byl citovaným usnesením porušen zákon ve prospěch obviněné L. Ž. v ustanoveních § 2 odst. 15 a § 154 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 7, § 10 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále advokátní tarif). Následně zrekapituloval řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 175/2015, zejména jakým trestným činem byla obviněná uznána vinnou, jaký jí byl uložen trest a jak bylo rozhodnuto o nároku poškozené M. J. na náhradu nemajetkové újmy. Vyjadřuje přesvědčení, že citovaným usnesením Krajský soud v Praze porušil zákon ve prospěch obviněné, když při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby náležející zmocněnci poškozené porušil ustanovení § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu, který určuje způsob stanovení výše odměny při zastupování poškozeného zmocněncem v trestním řízení.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 9 To 507/2016-308, byl porušen zákon ve prospěch obviněné L. Ž. v ustanoveních § 2 odst. 15 a § 154 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 7, § 10 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 T 175/2015, byla obviněná L. Ž. (dále jen obviněná) uznána vinnou spácháním přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila ke škodě poškozené M. J. Za uvedený přečin byla obviněná odsouzena podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu obviněné podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle § 48 odst. 4 písm. j) tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost, aby se poškozené osobně omluvila. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla dále obviněné uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil odčinila nemajetkovou újmu způsobenou přečinem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené M. J. nemajetkovou újmu v částce 25.000 Kč, s tím, že se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 T 175/2015, podaly obviněná a poškozená M. J. odvolání. Odvolání obviněné směřovalo do výroku o vině, trestu a náhradě nemajetkové újmy a odvolání poškozené M. J. do výroku o náhradě nemajetkové újmy. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 9 To 207/2016, tak, že z podnětu podaného odvolání poškozené M. J. zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. za použití § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněná je povinna poškozené M. J. uhradit na náhradě nemajetkové újmy částku 75.000 Kč s tím, že se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 9 To 207/2016, podala obviněná dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), d), e), g), h) tr. ř. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1738/2016, tak, že ho podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poškozená M. J. byla v dané věci zastoupena zmocněncem, kterého si podle § 50 odst. 1 tr. ř. zvolila, když zmocněncem byl advokát, konkrétně JUDr. Antonín Tichý. Po právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 9 To 207/2016, poškozená M. J. požádala o přiznání náhrady nákladů za zmocněnce podle § 154 odst. 1 tr. ř. v částce 89.840 Kč. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 10. 2016, č. j. 2 T 175/2015-297, bylo rozhodnuto o návrhu poškozené tak, že podle § 154 odst. 1 tr. ř. za použití § 155 odst. 2 tr. ř. je obviněná povinna zaplatit poškozené M. J. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v částce 84.516 Kč, když v částce 5.324 Kč byl návrh poškozené zamítnut.

Proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 10. 2016, č. j. 2 T 175/2015-297, podala obviněná včas stížnost. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2016, č. j. 9 To 507/2016-308, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení a sám rozhodl podle § 154 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněná je povinna zaplatit poškozené M. J. náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v částce 24.742 Kč. Z písemného odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Praze shledal částečně důvodné námitky obviněné ohledně počtu úkonů poskytnuté právní služby a náhrady nákladů cestovného. Základní pochybení Okresního soudu v Příbrami ovšem spatřoval v tom, že tento si řádně neobjasnil výši odměny na jeden úkon právní služby. Krajský soud v Praze v tomto směru dospěl k závěru, že v trestním řízení se odměna zmocněnce neřídí výší uplatněného či přiznaného nároku na náhradu škody, nýbrž se odvíjí stejně jako odměna ustanoveného obhájce z § 7 a § 10 advokátního tarifu, konkrétně z trestní sazby, pro kterou se trestní řízení vede. Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce je tedy třeba vycházet z § 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, když trestní řízení bylo vedeno pro trestný čin se sazbou do jednoho roku, takže výše odměny činí částku 1.000 Kč, nikoliv částku 4.100 Kč, kterou akceptoval Okresní soud v Příbrami. Uvedený soud současně odkazuje na blíže nespecifikovanou judikaturu. V souladu s tímto vysloveným právním závěrem pak rozhodl, že obviněná je povinna nahradit poškozené M. J. částku 24.742 Kč, jako náhradu nákladů potřebných k uplatnění nároku na náhradu škody.

Podle § 2 odst. 15 tr. ř. orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.

Podle § 154 odst. 1 tr. ř. byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.

Podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, se považuje za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10.000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka. Jedná se o speciální ustanovení, které upravuje náklady zmocněnce poškozeného v trestním řízení.

Podle § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 200.000 Kč, 1.500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1.000 Kč, o které hodnota převyšuje 10.000 Kč.

Podle § 12a odst. 1 advokátního tarifu se sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkon právních služeb obhájce v trestním řízení nebo ustanoveného zmocněnce v trestním řízení snižují o 20 %.

V dané věci byl poškozené M. J. pravomocně rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 9 To 207/2016, přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy v částce 75.000 Kč. Od této částky se odvíjí výše odměny za jeden úkon právní služby. Poškozená M. J. byla v daném trestním řízení zastoupena zmocněncem, kterého si pro dané řízení zvolila a kterým byl advokát JUDr. Antonín Tichý. Poškozené M. J. byl přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy a proto má podle § 154 odst. 1 tr. ř. nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění tohoto nároku. Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce je třeba vycházet z § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu. Při respektování uvedených ustanovení činila odměna za jeden úkon právní služby zmocněnce poškozené M. J. částku 4.100 Kč (1.500 Kč + 65x40 Kč). V dané věci se sluší ještě poznamenat, že nepřicházelo v úvahu použití § 12a odst. 1 advokátního tarifu, když poškozená M. J. si zmocněnce sama zvolila, tedy zmocněnec jí nebyl ustanoven (viz rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 8 To 445/2014).

Lze tedy uzavřít, že pokud Krajský soud v Praze při stanovení odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce vycházel z ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, porušil zákon ve prospěch obviněné. Jestliže Krajský soud v Praze odkazuje ve svém rozhodnutí na platnou judikaturu, kterou ovšem blíže nespecifikuje, tak je třeba zdůraznit, že platná judikatura při rozhodování o nákladech zmocněnce zcela respektuje ustanovení § 10 odst. 5 advokátního tarifu (srov. stanovisko Trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. Tpjn 300/2016, obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4913/12). Nad rámec těchto úvah lze ještě uvést, že pokud by Krajský soud v Praze použití předmětného ustanovení § 10 odst. 5 advokátního tarifu považoval za v rozporu se zákonem, musel by takové rozhodnutí řádně odůvodnit a vysvětlit, proč v daném konkrétním případě není aplikace možná a jak má být odměna vyčíslena. Jestliže by soud nepoužil část ustanovení advokátního tarifu, aniž by jasně a srozumitelně vysvětlil, proč tuto vyhlášku v konkrétním případě považuje za nesouladnou se zákonem, porušil by tím právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2880/16). O takovou situaci se v dané věci nejednalo, když Krajský soud v Praze nepoužití ustanovení § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu neodůvodnil tím, že by toto ustanovení shledával v rozporu se zákonem, nýbrž při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby zmocněnce použil zcela jiné ustanovení advokátního tarifu nevztahující se k náhradě nákladů za zvoleného zmocněnce.

Nejvyšší soud proto na základě podané stížnosti pro porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 9 To 507/2016-308, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 15 a § 154 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 7, § 10 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněné.

Vzhledem k tomu, že k porušení zákona došlo ve prospěch obviněné [přiznání náhrady zmocněnce podle § 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu je pro obviněnou nepochybně příznivější, než byla náhrada přiznaná podle § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu], mohl se Nejvyšší soud omezit pouze na tzv. akademický výrok.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 8. 2018


JUDr. František Hrabec
předseda senátu



Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová