Rozhodnutí NS

20 Cdo 4043/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/07/2020
Spisová značka:20 Cdo 4043/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.4043.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 4043/2019-121


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, proti povinné A. V. P., narozené dne XY, bytem XY, za účasti bývalého manžela povinné P. V., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinou Nacherovou Goldovou, advokátkou se sídlem v Mnichovicích, Švermova č. 918, pro 174 478,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 33 EXE 1204/2016, o dovolání bývalého manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2019, č. j. 20 Co 134/2019-80, t a k t o :

Dovolání bývalého manžela povinné se odmítá.



            Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Praze potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. prosince 2018, č. j. 33 EXE 1204/2016-39, kterým byl zamítnut návrh bývalého manžela povinné na částečné zastavení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadl bývalý manžel povinné dovoláním, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na právních otázkách, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud řešeny. Namítl, že zvolený způsob vedení exekuce prodejem nemovité věci je zjevně nevhodný, neboť na nemovité věci vázne zástavní právo smluvní, jímž je zajištěna pohledávka z hypotečního úvěru, a s velkou mírou pravděpodobnosti nebude pohledávka oprávněné z této exekuce uspokojena ani v případě úspěšného prodeje, přičemž v současné době v předmětné nemovité věci bydlí bývalý manžel povinné spolu se svými rodiči. Dále namítl, že se odvolací soud nezabýval skutečností, že oprávněná si před uzavřením úvěrové smlouvy s povinnou neověřila její úvěruschopnost, ani si nevyžádala souhlas jejího manžela, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Uvádí-li bývalý manžel povinné, že si oprávněná náležitým způsobem neověřila úvěruschopnost povinné, ani si nevyžádala souhlas manžela povinné, namítá tím vady exekučního titulu, jež měla povinná uplatnit v nalézacím řízení. Do exekučního řízení se takové námitky nepřenášejí, neboť exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod č. 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod č. 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007).

Nejvyšší soud si je vědom judikatury Ústavního soudu, která dovodila, že ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16), je však přesvědčen, že nyní řešená věc mezi tyto výjimečné případy nepatří.

V tomto případě je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. srpna 2015, č. j. 15 C 208/2015-69, kterým bylo žalované (zde povinné) uloženo zaplatit žalobkyni (zde oprávněné) částku ve výši 174 478,73 Kč s úrokem ve výši 13,38 % ročně z částky 121 482,62 Kč od 21. 11. 2013 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 121 482,62 Kč od 21. 11. 2013 do zaplacení, a to z titulu uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 15. 9. 2008, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 150 000 Kč za úrok 13,38 % p. a. Taková úroková sazba nevybočuje z výše úrokových sazeb poskytovaných bankovními institucemi v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, a proto tak bezesporu nelze hovořit o exekučním titulu, jehož výkonem by docházelo ke zcela zjevné nespravedlnosti, či dokonce k popření základních principů právního státu, když z předmětného exekučního titulu nejsou patrné ani žádné jiné okolnosti svědčící o opaku.

Stran vhodnosti způsobu provedení exekuce prodejem nemovité věci dovolací soud již v mnoha svých rozhodnutích uvedl, že soud (u exekučního řízení podle zákona č. 120/2001 Sb. exekutor) musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby, tedy uspokojení vymáhané pohledávky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2011, sp. zn. 20 Cdo 3336/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2013, sp. zn. 20 Cdo 3642/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2015, sp. zn. 30 Cdo 5350/2014). Považuje-li povinný (zde bývalý manžel povinné) zvolený způsob provedení exekuce za zřejmě nevhodný, je na něm, aby prokázal existenci exekučně postižitelného majetku, jehož postižení bude účinnější a povede v kratší době k naplnění účelu exekučního řízení (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 26 Cdo 53/2015). Jsou-li zde jedinými dalšími možnými způsoby provedení exekuce srážky ze mzdy a z jiných příjmů povinné, přičemž takovým provedením by vymožení pohledávky oprávněné ve zde vykonávané exekuci trvalo několik let, obzvlášť za situace, kdy proti povinné je vedeno více exekučních řízení, exekuci prodejem nemovitých věci za zřejmě nevhodný způsob provádění exekuce považovat nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 980/2018). Ani námitku bývalého manžela povinné, že výtěžek z exekučním příkazem postiženého majetku poslouží k uspokojení dluhu povinného vůči někomu jinému, než vůči oprávněnému, nelze s ohledem na rozhodovací praxi dovolacího soudu považovat za důvodnou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2017, sp. zn. 20 Cdo 4714/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018).

Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání bývalého manžela povinné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 1. 2020


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu