Rozhodnutí NS

28 Cdo 1117/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/01/2018
Spisová značka:28 Cdo 1117/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.1117.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odměna advokáta
Náklady řízení
Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 177/1996Sb.
§ 9 odst. 4 písm. b) předpisu č. 177/1996Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 1117/2018-145
USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Kanonie premonstrátů Teplá, IČ 004 79 365, se sídlem v Teplé, Klášter 1, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, proti žalovaným 1. OMV Česká republika, s.r.o., IČ 480 38 687, se sídlem v Praze 4, Štětkova 1638/18, zastoupené Mgr. Janem Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, a 2. České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, s adresou pro doručování: Územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 14, o náhradu nákladů řízení, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 347/2015, o dovolání žalované 1. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 18 Co 353/2016-116, takto:


I. Dovolání se odmítá.

    II. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.582,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
    O d ů v o d n ě n í :

    Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 8 C 347/2015-91, pro zpětzvetí návrhu zastavil řízení o určení vlastnického práva České republiky k pozemku v katastrálním území Ú. (výrok I.) a současně žalobkyni v souladu s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zavázal k náhradě nákladů řízení žalované 1. ve výši 12.342 Kč (výrok II.), naproti tomu žalované 2. náklady řízení nepřiznal (výrok III.).

    Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. 18 Co 353/2016-116, k odvolání první žalované usnesení okresního soudu ve výroku II. změnil tak, že žalobkyni uložil zaplatit odvolatelce na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 16.557 Kč (výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně ani žalovaná 1. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud uvedl, že žalobkyně zavinila zastavení řízení zpětvzetím žaloby, pročež je v souladu s § 146 odst. 2, větou první, o. s. ř. povinna nahradit náklady řízení protistrany. Výše náhrady pak byla určena podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť hodnotu pozemku, o nějž byl veden předmětný spor, je možné vyjádřit v penězích jen s nepoměrnými obtížemi. Žalovaná 1. sice v odvolacím řízení předložila znalecký posudek, který vyčísloval hodnotu dotčené nemovitosti, učinila tak ovšem pouze pro účely kalkulace nákladů řízení, zatímco ve věci samé hodnota daného objektu nehrála žádnou roli. Řečený odborný podklad navíc neobsahuje doložku ve smyslu § 127a o. s. ř., žalobkyně se k jeho vypracování neměla možnost vyjádřit a není v něm ani určena cena v místě a čase obvyklá, nýbrž cena dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Bylo proto namístě vycházet z tarifní hodnoty 50.000 Kč stanovené podpůrně advokátním tarifem.

    Proti tomuto usnesení podala dovolání žalovaná 1., namítajíc, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Po rekapitulaci dosavadního vývoje sporu argumentovala, že bylo namístě, aby soudy nižších stupňů zohlednily vyjádřitelnost ceny předmětného pozemku v penězích. Tarifní hodnota musí reflektovat ocenění pozemku znaleckým posudkem, jež dovolatelka nechala provést na svůj náklad, neboť skutečná hodnota věci, o niž je veden spor, by měla být primárním parametrem při kalkulaci náhrady nákladů řízení dle advokátního tarifu. Z tohoto důvodu žalovaná 1. navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že žalobkyni uloží nahradit jí náklady řízení před soudy nižších stupňů v celkové výši 117.303 Kč, případně aby dotčené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

    K dovolání se vyjádřila žalobkyně, jež se ztotožnila s obsahem rozhodnutí odvolacího soudu a argumenty dovolatelky označila za nepřípadné.

    V dovolacím řízení bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

    Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.

    Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Dovolání žalované 1. však přípustným není.

    Judikatura dovolacího soudu dlouhodobě setrvává na názoru, dle něhož je při kalkulaci tarifní hodnoty primárně třeba vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a teprve nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo je-li ji možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné postupovat podle § 9 advokátního tarifu (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2102/2016, a ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2003/2016, případně jeho rozsudek ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2445/2016; na popsaném přístupu jsou založena i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2914/2013, ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2453/2013, a ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 449/2014, na něž ve svém dovolání odkázala žalovaná 1.). Též judikatura Ústavního soudu se opírá o výklad obdobný právě naznačenému (krom dovolatelkou citovaných nálezů ze dne 4. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 598/2000, ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 712/01, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07, srovnej též recentnější nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 269/16). Výše zmíněné teze nicméně odvolací soud v napadeném rozhodnutí nepopřel, pouze dospěl k závěru, že právě v řešené věci je hodnota pozemku, o nějž byl veden spor, zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi. Tento úsudek pak podpořil úvahou, která je oproti mínění dovolatelky v plném souladu s judikaturou dovolacího soudu. Za použití paušalizovaných tarifních hodnot upravených v § 9 advokátního tarifu lze totiž kupříkladu dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1317/2015, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1927/2015, a ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 76/2017, kalkulovat odměnu advokáta též tam, kde nebylo při meritorním projednávání případu učiněno spolehlivé zjištění o ceně předmětu sporu a procesní strana toliko pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení dodatečně předložila znalecký posudek, jenž ovšem nestanovil obvyklou, nýbrž pouze administrativní cenu nemovitosti. V přezkoumávané při byla navíc podle žalovanou 1. nezpochybněného argumentu odvolacího soudu potřeba uchýlit se k určení tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu posílena tím, že dovolatelkou předložený podklad nesplňoval požadavky na znalecký posudek dle § 127a o. s. ř., což dále oslabovalo jeho důkazní váhu. Za těchto okolností nelze usuzovat, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, pro jejíž změnu žalovaná 1. žádné důvody nepředestřela.

    Za dané situace nezbylo než projednávané dovolání odmítnout jako nepřípustné (§ 243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).

    O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě advokátního tarifu, dle jehož § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5 činí sazba odměny – kalkulovaná z tarifní hodnoty 100.746 Kč coby částky, již požadovala žalovaná 1. při navýšení náhrady nákladů řízení, a o niž se tudíž dovolací řízení vedlo – za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) částku 5.140 Kč, společně s paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a navýšením o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. má tedy žalobkyně proti dovolatelce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.582,40 Kč. Žalovaná 2. nebyla účastnicí dovolacího řízení, pročež Nejvyšší soud o jejích nákladech nerozhodoval.

    Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 1. 10. 2018

    JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
    předseda senátu