Rozhodnutí NS

23 Nd 518/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/03/2020
Spisová značka:23 Nd 518/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.ND.518.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Nd 518/2019-71


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Chytrý nájem s.r.o., se sídlem v Chotíkově, č. p. 479, PSČ 330 17, IČO 29158958, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) L. V., narozené XY, bytem XY, a 2) J. V., narozené XY, bytem XY, o zaplacení směnečné sumy 144 094 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 82/2018, o návrhu druhé žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, t a k t o :

Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 82/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.

                  O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu návrh druhé žalované, aby věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 82/2018 byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Ostravě.

Druhá žalovaná odůvodnila svou žádost tím, že má bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, přičemž cesta ke Krajskému soudu v Plzni je pro ni zatěžující s ohledem na její finanční situaci.

Návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti opírající se o tytéž důvody podala rovněž první žalovaná. S ohledem na to, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 3. 2019, č. j. KSOS 22 INS XY-A-6, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 1. 3. 2019, zjistil úpadek první žalované a povolil jeho řešení oddlužením, bylo řízení ve věci samé mezi žalobkyní a první žalovanou ze zákona přerušeno od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení insolvenčního soudu podle § 140a odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jelikož se v dané věci spor týká pohledávky, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou, přičemž žalované vystupují v tomto řízení jako samostatní společníci (srov. § 91 odst. 1 o. s. ř.). Co se týče návrhu první žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajský soud v Plzni v předkládací zprávě uvedl, že řízení ohledně tohoto návrhu bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2019, č. j. 41 Cm 82/2018-44, z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší soud podotýká, že o návrhu první žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti nemohlo být od okamžiku zveřejnění usnesení o úpadku první žalované a o povolení oddlužení z důvodu přerušení řízení ve vztahu k první žalované rozhodováno, přičemž usnesení o zastavení řízení o tomto návrhu první žalované nebylo z důvodu přerušení řízení účinně doručeno.

Žalobkyně s návrhem, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě, nesouhlasila. Uvedla, že samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod příslušného soudu, není okolností odůvodňující bez dalšího přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Plzni) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, návrh druhé žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů; důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

V posuzovaném případě nejsou okolnosti uváděné druhou žalovanou způsobilé odůvodnit přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Krajského soudu v Plzni. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V projednávané věci však s návrhem druhé žalované žalobkyně výslovně nesouhlasila. Přikázat věc jinému soudu z důvodu vhodnosti, s přihlédnutím též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, tedy není namístě.

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů návrhu druhé žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu