Rozhodnutí NS

28 Cdo 1891/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/27/2018
Spisová značka:28 Cdo 1891/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.1891.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Bezdůvodné obohacení
Vady řízení
Stavba
Dotčené předpisy:§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.
§ 451 obč. zák.
§ 118 odst. 1 obč. zák.
§ 120 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 1891/2018-148
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně CHODOV REALITY a.s., IČO: 270 75 257, se sídlem v Praze 6, Hokešovo náměstí 26, zastoupené Mgr. Janou Tichou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Nežárská 613, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, IČO: 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o zaplacení 1.134.068 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 219/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2017, č. j. 69 Co 318/2016-115, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (243f odst. 3 o. s. ř.) :

V záhlaví označeným usnesením odvolacího soudu byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. dubna 2016, č. j. 21 C 219/2013-63, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.134.068 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a současně jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II).

Dovolání, jímž napadl usnesení odvolacího soudu žalovaný, Nejvyšší soud odmítl (podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“; k tomu srov. bod 2. čl. II., přechodná ustanovení, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (a jež nepatří do okruhu rozhodnutí podle § 238a o. s. ř.), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení § 237 o. s. ř., z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Důvodem, pro který odvolací soud v dané věci přikročil ke kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně, tkví v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně (jde-li o řešení pro danou věc prvořadé relevantní otázky hmotného práva, zda zbudovaný zemní val na pozemcích žalobkyně je stavbou ve smyslu občanského práva a zda žalobkyně může důvodně žádat náhradu z titulu bezdůvodného obohacení).

Při řešení dovoláním předestřené otázky procesního práva, týkající se pro rozhodnutí odvolacího soudu určujícího závěru o nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí, se odvolací soud napadeným rozhodnutím v žádném směru neodchýlil od závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak je citována i v podaném dovolání), dle níž „měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody; rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, které je spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz; dále pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1615/2014).

Jestliže soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí toliko lakonicky odkázal na některá z předchozích rozhodnutí odvolacího soudu (byť vydaných ve skutkově a právně podobných věcech těchže účastníků, jimiž byla, ovšem jako předběžná, řešena i otázka právní povahy zbudovaného zemního valu), aniž by k relevatní otázce – při prosté rekapitulaci provedených důkazů v odůvodnění rozhodnutí – učinil vlastní právní posouzení věci (o tom, jsou-li naplněny znaky stavby jako samostatné věci podle občanského práva) a k němu nezbytná jednoznačná skutková zjištění, případně aniž by své úvahy v tomto směru (pokud jím byly tacitně učiněny) zpřístupnil v odůvodnění rozhodnutí, pak trpí odůvodnění rozhodnutí takovými deficity, jež – objektivně posuzováno – limitovaly i odvolatele při uplatnění odvolacích důvodů, stejně tak jako následně i odvolací soud při přezkumu prvostupňového rozhodnutí a zaujetí názoru na věc.

K tomu přiměřeně srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uveřejněný pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dle nějž nepřezkoumatelný je i rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění), nebo i rozsudek ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2001, pod číslem 14, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit; jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V situaci, kdy není spolehlivě zodpovězena otázka povahy zemního valu, bylo by předčasné vyslovovat se k dalším dovolatelem nastoleným otázkám, na jejichž řešení kasační rozhodnutí odvolacího soudu tak či onak nezávisí (je-li důvodem kasace prvostupňového rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. písm. b/ o. s. ř.), ať již jde o samotnou hmotněprávní otázku, zda předmětný zemní val je stavbou jako samostatnou věcí podle občanského práva, či o otázku, zda žalobkyní vznesený požadavek na náhradu vůči žalovanému je v rozporu s dobrými mravy (není-li dosud ani najisto postaveno, že na požadovanou náhradu má žalobkyně vůči žalovanému právo).

Sluší se dodat, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu v žádném směru není (a s ohledem na kvalitativní rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu ani být nemůže) předurčen konečný výsledek tohoto řízení, tedy obsah budoucího rozhodnutí ve věci samé, jež znovu učiní soud prvního stupně na podkladě jím přijatých skutkových zjištění a vlastního právního posouzení věci (a kdy takto přijaté závěry uvede v odůvodnění rozhodnutí, dbaje toho, aby obsahovalo náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a bylo přezkoumatelné).

Pouze pro úplnost tak dovolací soud odkazuje i na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aktuálně shrnuté např. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 816/2018, či již v jemu předcházejícím usnesením ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1627/2018, v nichž byla – za tehdy přijatých skutkových okolností, jež se však tvrdí i ve věci nyní posuzované – nastolena i otázka povahy zemního valu (tedy jde-li o stavbu jako samostatnou věc podle občanskoprávních předpisů či o součást pozemku – vše posuzováno v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013) a v nichž byly vzpomenuty i některé znaky, jež jsou typické pro pojem stavba ve smyslu občanskoprávním, zatímco aspekty veřejnoprávní byly pro toto posouzení označeny za méně významné.

K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení (není-li toto rozhodnutí dovolacího soudu rozhodnutím, jímž se končí řízení) srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); i o nákladech dovolacího řízení bude tak rozhodnuto až v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 8. 2018
                  Mgr. Petr Kraus
                  předseda senátu