Rozhodnutí NS

7 Tdo 1615/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/16/2019
Spisová značka:7 Tdo 1615/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1615.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Podvod
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 209 odst. 1,3 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1615/2018-23


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 16. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. Z., nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 4 To 177/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 186/2016, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Z. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 12. 2017, č. j. 18 T 186/2016-735, byl obviněný uznán vinným v bodech 1) a 2) přečiny podvodů podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 1. 2017, č. j. 13 T 137/2012-2053, který nabyl právní moci 29. 6. 2017, byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu šedesáti měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že jako jednatel společnosti R-cargo, s. r. o., objednával v době od května 2010 do března 2011 u poškozených přepravních společností mezinárodní přepravu zboží s tím, že od počátku neměl v úmyslu provedenou přepravu zboží uhradit, neboť jako jedinému jednateli této společnosti mu byla známa špatná finanční situace společnosti, a tedy i skutečnost, že nebude moci dostát svým závazkům a předmětné faktury uhradit a následně ani přes urgence nic neuhradil, kdy takto

v bodě 1) objednal v deseti případech od poškozené společnosti J.M.I.T., a. s., mezinárodní přepravu zboží, která byla podle požadavků objednavatele ze strany poškozené v době od 2. 6. 2010 do 21. 6. 2010 řádně provedena a vyfakturována, čímž obviněný způsobil poškozené škodu v celkové výši 10 502,53 EUR (tj. 260 389 Kč),

v bodě 2) objednal u poškozených společností ČSAD LOGISTIK Ostrava, a. s., L. Š., AMIPOL ZLÍN, s. r. o., M. S. TRADE-CZ, s. r. o., a ČSAD Kyjov Bus, a. s., mezinárodní přepravu zboží, která byla podle jeho požadavků ze strany poškozených v období od 13. 1. 2011 do 26. 2. 2011 řádně provedena a vyfakturována, čímž obviněný způsobil poškozeným společnostem škodu v celkové výši 145 560 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 6. 2018, č. j. 4 To 177/2018-751, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že od počátku řízení poukazoval na své osobní neshody se svědky H. G., H. G., a J. P., přičemž ani jeden ze soudů nevzal tuto obhajobu v potaz a svědecké výpovědi nehodnotil ve světle těchto osobních vztahů. Motivem trestního řízení bylo spíše si s ním „vyrovnat účty“. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet spol. R-cargo, s. r. o., přicházely v době jednotlivých objednávek značné finanční částky za nadměrné odpočty DPH, což vyvrací premisu soudů, že tyto objednávky činil s vědomím, že nebudou ve lhůtě splatnosti uhrazeny. Soudům rovněž vytkl, že v jeho neprospěch hodnotily prodej obchodního podílu P. S., avšak nevzaly v potaz časové souslednosti. Jeho obhajoba spočívala od počátku na skutečnosti, že se jeho společnost dostala do druhotné platební neschopnosti, což zcela přiměřeně ke svým schopnostem a vědomostem řešil a měl snahu společnost vést dále. Neměl v úmyslu nikoho podvést a nezaplatit poškozeným, přičemž toto nebylo při respektování zásady in dubio pro reo ani prokázáno. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou vadná v jeho neprospěch.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Obviněný se toliko snaží zpochybnit svědecké výpovědi a dát provedeným důkazům jiný obsah, který by svědčil v jeho prospěch. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že jeho úmysl někoho podvést a nezaplatit poškozeným společnostem nebyl prokázán, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Soudy obou stupňů se navíc touto otázkou dostatečně zabývaly, Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil a pro stručnost lze na ně odkázat (str. 10 – 11 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 usnesení odvolacího soudu).

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi svědků P. S. a J. P. i výpisy z účtu a dalšími listinnými důkazy prokazujícími finanční situaci společnosti R-cargo, s. r. o. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.

Ve světle výše uvedeného pak nemohla zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., naplnit ani námitka stran porušení zásady in dubio pro reo, neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 12. 6. 2018 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 20. 12. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 1. 2019


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu