Rozhodnutí NS

3 Tdo 208/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/25/2020
Spisová značka:3 Tdo 208/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.208.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nebezpečné pronásledování
Nebezpečné vyhrožování
Dotčené předpisy:§ 354 odst. 1 písm. písm. c) předpisu č. 40/2009Sb.
předpisu č. 40/2009Sb.
§ 353 odst. 1, 2 písm. c) předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 208/2020-737


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. A., rozený S., nar. XY, okr. Sokolov, bytem XY, XY, okr. Sokolov, zdržující se na adrese XY, XY, okr. Sokolov, proti rozsudku Krajského soud v Plzni ze dne 15. 7. 2019, sp. zn. 50 To 131/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 69/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. A. odmítá.

Odůvodnění:

I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. 6 T 69/2018, byl obviněný M. A. uznán vinným pod bodem 1 a), b) výroku o vině přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), pod bodem 2) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem 3) přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem 4) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 5) přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedených přečinů se obviněný dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě citovaného rozsudku (popis skutků viz dále v tomto usnesení).

2. Za tyto přečiny byl obviněnému soudem prvního stupně uložen podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 32 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců a současně byl vysloven dohled v zákonem stanoveném rozsahu. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 15 měsíců. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 24 T 71/2017.

3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 7. 2019, sp. zn. 50 To 131/2019, tak, že se podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušuje rozsudek nalézacího soudu ve výroku o vině pod body 1), 3), 4) a 5) a dále ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným skutkem pod bodem 3), kde provedl dílčí úpravu skutkové věty spočívající ve zkrácení období páchání trestné činnosti a snížení celkového počtu SMS, a tento právně kvalifikoval jako přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

4. Za tento trestný čin a dále za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku popsaný v bodě 2) rozsudku nalézacího soudu byl obviněnému podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 24 T 71/2017. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl současně obviněný pro další skutky zproštěn obžaloby [v rozsudku nalézacího soudu uvedené pod body 1) a 5)].
II.
Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání v rámci něhož uplatnil dovolací důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uplatňuje své dovolací námitky jak proti závěrům nižších soudů v případě přečinu nebezpečného pronásledování ve smyslu citovaného ustanovení § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tak i přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku.

6. V případě přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný namítá nesprávnost právního posouzení v tom, že podle jeho názoru nebyly naplněny všechny pojmové znaky tohoto přečinu a v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 8 Tdo 891/2018, a okolnosti posuzované trestní věci.

7. Obviněný a poškozená P. F. jsou rodiči dvou nezletilých dětí, kteří jiným způsobem než formou SMS zpráv spolu nekomunikovali. Obviněný zaslal poškozené v rozhodném období, tedy za 5 kalendářních měsíců (bez 4 dnů), celkem 382 SMS zpráv, poškozená mu ve stejném období zaslala 128 SMS zpráv, tedy na každou druhou až třetí SMS zprávu odpovídala. Je zřejmé, že jejich komunikace byla vzájemná a týkala se péče o jejich děti, nevypořádaného společného majetku a jiných mezi nimi sporných záležitostí. Z komunikace ze strany poškozené P. F. nelze nalézt ani náznak obavy poškozené o život a zdraví. Soudy hodnotily toliko četnost zaslaných SMS zpráv, nesoustředily se však na jejich obsah, přestože jen z něho se dalo usuzovat na závažnost takového chování ve smyslu vzbudit v poškozené P. F. důvodnou obavu o zdraví nebo život.

8. S odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu obviněný uvádí, že četnost takových kontaktů není za všech okolností rozhodující, protože je třeba brát v úvahu, zda šlo o jednosměrnou komunikaci, anebo obdobné, byť méně časté, reakce poškozené. Pokud odvolací soud vyvozuje, že u poškozené mohlo dojít ke vzniku důvodné obavy o její zdraví z jiného chování obviněného a dále z jeho trestní minulosti, je toto hodnocení, podle názoru obviněného, nepřípustné, neboť obviněný byl již za trestný čin spáchaný v minulosti odsouzen, stejně tak byl uznán v rámci předmětného řízení ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování. V daném případě je znakem skutkové podstaty trestného činu nebezpečného pronásledování to, že elektronická komunikace je způsobilá vzbudit důvodnou obavu o život a zdraví. Absenci znaku skutkové podstaty nebezpečného pronásledování nelze nahrazovat jiným skutkem, za který je obviněný uznán vinným, případně vědomostí poškozené o spáchání trestného činu obviněného v minulosti. Při této zobecněné úvaze lze dospět k závěru, že pokud adresátovi vyššího počtu SMS zpráv je známa trestní minulost obviněného, již pouze četnost obviněným zaslaných SMS zpráv může u něho vést ke vzbuzení důvodné obavy o život a zdraví. Obviněný dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 3 Tdo 435/2014. V průběhu řízení nebylo prověřováno tvrzení poškozené o tom, jak dalece se obviněného obávala a zejména z jakých konkrétních důvodů tyto její obavy vyplývaly, potřebné dokazování k této skutečnosti soudy neprovedly, vycházely výhradně jen z obecného vyjádření poškozené. Soudy ani objektivně nezjišťovaly příčiny, které by poškozenou údajně uváděné obavy měly způsobit. V této souvislosti nelze zanechat bez povšimnutí, že poškozená strávila v měsíci říjnu 2019 s obviněným a jejich dětmi dovolenou v Tunisu.

9. Pokud se jedná o druhý dovoláním napadený skutek, obviněný se domnívá, že z učiněných skutkových zjištění nelze dovodit právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku.

10. Obviněný především namítá, že nebyla respektována základní zásada trestního práva in dubio pro reo a on tak byl uznán vinným na základě osamocené výpovědi poškozené a pravděpodobnosti založené na jeho trestní minulosti a jeho povahových rysech. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že závadové jednání obviněného bylo bez důvodných pochybností prokázáno důkazy založenými ve spise a rozhodně nelze souhlasit s tím, že vina je postavena toliko na výpovědi svědkyně F. Obviněný v této souvislosti upozorňuje na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Z provedených důkazů vyplývá toliko, že obviněný měl na zahradě domu č. p. XY v XY při jednání s poškozenou F. s sebou v kapse vystřelovací nůž, a že z pěti přítomných osob pouze poškozená F. uvedla, že jí obviněný s nožem v ruce vyhrožoval. Žádný ze zbývajících pěti přítomných svědků žádné vyhrožování ze strany obviněného nezaznamenal. Stejně tak nahrávka pořízená svědkem D. žádný důkaz o vyhrožování ze strany obviněného nepřinesla. Obviněný se dostavil na místo v předem sjednanou hodinu v doprovodu dalších dvou osob, i poškozená F. byla na místě samém přítomna s dalšími 2 osobami, přičemž jedna z nich, svědek D., pořizoval o průběhu prohlídky obrazový záznam. Lze si tedy jen obtížně představit, že by obviněný za takovéto situace před 4 dalšími svědky přistoupil k poškozené s vystřelovacím nožem, vyhrožoval jí a nikdo z přítomných osob, kromě poškozené, si takovéhoto jednání nevšiml. Obviněný je přesvědčen, že v daném případě byl uznán vinným proto, že v dávné minulosti se dopustil násilného trestného činu, tomuto závěru pak odpovídají soudem učiněná skutková zjištění. Obdobně jako v případě uznání vinným obviněného z přečinu nebezpečného pronásledování, také v tomto případě se soud nezabýval existencí skutečné obavy poškozené z obviněného a vystačil si pouze s osamoceným tvrzením poškozené, bez jakékoliv odborné lékařské zprávy či zpracovaného znaleckého posudku.

11. Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadenou část rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2019, č. j. 50 To 131/2019-690, ve výrocích o vině a trestu, zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 3. 2019, č. j. 6 T 69/2018-648, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

13. Podle názoru státního zástupce sice obviněným uplatněné námitky vztahující se k uvedeným přečinům formálně odpovídají zvolenému dovolacímu důvodu, jedná se však v obou případech o námitky zjevně neopodstatněné.

14. Pokud jde o námitky obviněného ve vztahu k přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a námitku, že nebyl naplněn zejména „vytrvalostí“ telefonických kontaktů a tím i způsobilostí jednání vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo život a zdraví osob jí blízkých, uvedl státní zástupce, že spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku není podmíněno tím, že život nebo zdraví poškozeného, případně jemu blízkých osob, jsou reálně ohroženy v tom smyslu, že pachatel hodlá poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky napadnout, zranit či dokonce usmrtit. Podstatou uvedeného přečinu není ani to, že pachatel skutečně chce poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky napadnout, zranit či usmrtit, ale to, že pouze chce, aby z toho měl poškozený strach. Dlouhodobostí je u trestného činu nebezpečného pronásledování třeba rozumět přinejmenším několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které zároveň musí být způsobilé v poškozeném vyvolat důvodnou obavu. Ojedinělé nebo náhodné projevy, byť jinak nežádoucího chování, tyto požadavky nesplňují. Zpravidla se bude tedy jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky prováděná jednání, vybočující z běžných norem chování, které mohou v některých případech i nebezpečně gradovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1084/2014).

15. Společným jmenovatelem všech forem jednání uvedeného v ustanovení § 354 odst. 1 tr. zákoníku je záměr pachatele obtěžovat jiného tak intenzivně, že to již ohrožuje jeho psychickou a v některých případech i fyzickou integritu. Důvodná obava zde vyjadřuje stav poškozeného, který je objektivně způsobilý vyvolat u něj vyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, jímž pachatel působí na poškozeného, přičemž však není nutné, aby byl takový pocit v poškozeném skutečně vyvolán.

16. Za vytrvalý kontakt prostředky elektronické komunikace ve smyslu § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se považuje zejména opakované zasílání nevyžádaných e-mailových zpráv (často s vulgárním nebo agresivním obsahem), zahlcování elektronické pošty nevyžádanými zprávami (tzv. spamem), záměrná distribuce počítačových virů, opakované vzkazy, nevyžádaná volání jak na mobilní telefon, tak na pevnou telefonní linku apod. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011). Podle komentáře k trestnímu zákoníku autorů prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., a kolektiv (2. vydání 2012) jsou pod stalking z klinického hlediska zahrnovány jen takové způsoby pronásledování, které představují opakované, trvající nechtěné navazování kontaktů s obětí za použití násilí nebo jiných srovnatelných praktik, přičemž se zde opakováním rozumí více než 10 pokusů o kontakt, trvajícím obdobím pak minimálně doba 4 týdnů.

17. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce poukázal na okolnosti zjištěné v této trestní věci v podobě učiněných skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o tom, že zcela zřetelně byly naplněny znaky dlouhodobosti pronásledování, jakož i vytrvalosti telefonických kontaktů ze strany obviněného vůči poškozené.

18. Pokud jde o naplnění dalšího znaku přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to způsobilosti jednání vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo život a zdraví osob jí blízkých, uvedl státní zástupce, že důvodná obava zde vyjadřuje stav poškozeného, který je objektivně způsobilý vyvolat u něj vyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, jímž pachatel působí na poškozeného, přičemž však není nutné, aby byl takový pocit v poškozeném skutečně vyvolán.

19. Přestože v odeslaných zprávách není obsažena výslovná výhrůžka, nelze tuto skutečnost hodnotit izolovaně, ale v kontextu celkového chování obviněného, který poškozené v předmětném období vyhrožoval s nožem v ruce, přičemž poškozené bylo známo, že obviněný byl v minulosti odsouzen za násilnou závažnou trestnou činnost. Podle státního zástupce je způsobilost zjištěného vytrvalého telefonického kontaktování poškozené vyvolat u této vyšší stupeň obav, úzkosti, či tísnivého pocitu ze zla prokazována nejen výpovědí samotné poškozené, ale také svědeckými výpověďmi J. V., P. D., M. M. a I. R. a dalšími listinnými důkazy (usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 11 Nc 8014/2017, kterým bylo vydáno předběžné opatření o povinnosti obviněného zdržet se setkávání a nežádoucího sledování a obtěžování poškozené, sdělením OSPOD, zprávou FN Královské Vinohrady, komunikací mezi obviněným a poškozenou prostřednictvím aplikace Messenger). Z těchto všech důkazů je zřejmé, že jednání obviněného spočívající v nevyžádaném kontaktování poškozené prostřednictvím velkého počtu SMS zpráv bylo zcela objektivně způsobilé v ní vyvolat strach, obavy a úzkosti, a že tyto pocity obavy o zdraví či život její či jejích blízkých také vyvolalo. Argumentaci dovolatele usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 8 Tdo 891/2018, neshledává státního zástupce přiléhavou, neboť stěžejním důvodem pro zrušení rozhodnutí v uvedené trestní věci byla jeho nepřezkoumatelnost, a nikoli to, že by po doplnění dokazování, zde popsaný skutek nemohl naplnit znaky přečinu podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku. Z těchto důvodů se proto státní zástupce domnívá, že hmotněprávní posouzení předmětného skutku ze strany soudů obou stupňů ohledně naplnění všech znaků trestného činu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněným, bylo správné a odůvodněné.

20. Jako důvodné neshledává státní zástupce ani námitky obviněného ke skutku popsanému v bodě 2. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, které jsou založené na poukazu obviněného na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, neboť nebyla respektována zásada in dubio pro reo a obviněný byl uznán vinným na základě osamocené výpovědi poškozené a pravděpodobnosti založené na jeho trestní minulosti a jeho povahových rysech. Státní zástupce má za to, že soudy řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

21. Obviněný je bezpečně usvědčován výpovědí poškozené P. F., výpovědí svědka V. D. a jím učiněnou videonahrávkou a výpověďmi svědků J. J. a F. M., když sám obviněný připustil, že uvedeného dne měl v uvedenou dobu u sebe vystřelovací nůž. V případě namítané nedostatečně důkazně doložené obavy poškozené státní zástupce uvedl, že i tato námitka obviněného je neopodstatněná, neboť v kontextu s trestní minulostí obviněného, s ohledem na předchozí zkušenosti poškozené s obviněným a konkrétní situací ohrožování nožem, je zjevné, že obava z usmrcení, ev. ze způsobení těžké újmy na zdraví byla zcela důvodnou. Rozhodnutí soudů v nyní projednávané věci tedy podle názoru státního zástupce netrpí deficitem spočívajícím v extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, neboť nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní plynoucí zásady in dubio pro reo. V situaci, kdy soudy neuvěřily skutkové verzi obviněného, tento svůj závěr srozumitelným a logickým způsobem odůvodnily a dostatečně důkazně podložily.

22. Ze všech těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání [podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III.
Přípustnost dovolání

23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit a zda jej podala osoba oprávněná.

24. V tomto ohledu shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

26. Nejvyšší soud považuje předně za potřebné uvést, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.

27. V obecné rovině dále platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o které se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného jeho obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

28. Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto dovolacímu důvodu považuje Nejvyšší soud za potřebné v obecné rovině uvést následující.

29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou dále specifikovaného případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

30. Výjimkou z uvedeného pravidla je již zmíněná situace, tedy pokud jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Pokud by došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS), pak by mohl být zásah Nejvyššího soudu do hodnocení skutkového stavu z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně zjištěny, odůvodněn.

31. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených teoretických východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání

32. Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice bylo možné pod tento dovolací důvod formálně podřadit, nejedná se však o námitky opodstatněné.

33. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že z hlediska skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný namítá jednak otázku výkladu znaků dlouhodobosti a vytrvalosti jednání, jednak v návaznosti na tuto otázku znaku způsobilosti vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo život a zdraví osob jí blízkých. Tyto námitky obviněného je nutné konfrontovat jak se zákonným a judikaturním výkladem uvedených znaků, tak i s konkrétními skutečnostmi vyplývajícími z provedeného dokazování tak, jak našly svůj odraz ve skutkové větě rozsudku (krajského soudu).

34. Přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že jej vytrvale prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých.

35. Obviněný měl skutkovou podstatu uvedeného přečinu podle skutkových závěrů napadeného rozhodnutí naplnit tím, že z přesně nezjištěného místa na území ČR v době od 30. 6. 2017 do 26. 11. 2017 odeslal ze svého mobilního telefonu účastnické číslo XY celkem 382 SMS zpráv na mobilní telefon poškozené P. F. účastnické číslo XY, čímž ji vytrvale prostřednictvím elektronických komunikací písemně kontaktoval, což u poškozené P. F. narušovalo její psychický stav, kdy neúměrné kontaktování ze strany M. A. vedlo u ní k projevům úzkostí a důvodné obavě o její zdraví.

36. Podstatou dlouhodobosti u uvedeného přečinu je takový počet vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, který je způsobilý v poškozeném vyvolat důvodnou obavu, přičemž podstatné není to, zda chce pachatel skutečně poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky napadnout, zranit či usmrtit, ale to, že pouze chce, aby z toho měl poškozený obavu. Zpravidla se tedy bude jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky prováděná jednání, která vybočují z běžných norem chování, a která mohou v některých případech i nebezpečně gradovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1084/2014), kdy záměrem pachatele je obtěžovat jiného tak intenzivně, že to již ohrožuje jeho psychickou a v některých případech i fyzickou integritu.

37. Z ustálené judikatury se za vytrvalý kontakt prostředky elektronické komunikace považuje zejména opakované zasílání nevyžádaných e-mailových zpráv (často s vulgárním nebo agresivním obsahem), zahlcování elektronické pošty nevyžádanými zprávami (tzv. spamem), záměrná distribuce počítačových virů, opakované vzkazy, nevyžádaná volání na mobilní telefon nebo na pevnou telefonní linku apod. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011).
    38. Podle komentáře k trestnímu zákoníku autorů prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., a kolektiv (2. vydání 2012) jsou pod stalking z klinického hlediska zahrnovány jen takové způsoby pronásledování, které představují opakované, trvající nechtěné navazování kontaktů s obětí za použití násilí nebo jiných srovnatelných praktik, přičemž se zde opakováním rozumí více než 10 pokusů o kontakt, trvajícím obdobím pak minimálně doba čtyř týdnů.

    39. V této trestní věci bylo zjištěno a je v podstatě nesporné, že obviněný měl za období necelých pět měsíců odeslat na mobilní telefon poškozené celkem 382 SMS zpráv, které u ní narušovaly psychický stav a vedly k projevům úzkosti a obavě o její zdraví. Pokud tedy obviněný zasílal poškozené SMS zprávy po dobu výrazně delší než čtyři týdny, pokud se jednalo o nevyžádané zprávy ve zjišťovaném počtu, když se jednalo až o 20 SMS denně, pak byly znaky dlouhodobosti pronásledování, jakož i vytrvalosti kontaktování ve smyslu uvedené skutkové podstaty zcela nepochybně naplněny. S ohledem na tyto skutečnosti pak na uvedený závěr o protiprávnosti jednání obviněného nemá vliv ta skutečnost, že poškozená v určitém počtu případů na tyto nevyžádané zprávy obviněného reagovala, a to nejen s ohledem na to, že reagovala na záležitosti týkající se společných dětí.

    40. Druhý okruh námitek obviněného vztahující se k přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se týká otázky způsobilosti jeho jednání vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo život a zdraví osob jí blízkých. I tyto námitky obviněného sice lze pod uplatněný dovolací důvod formálně podřadit, opět se však nejedná o námitky opodstatněné.

    41. Důvodná obava je takový duševní stav poškozeného, který je u něj objektivně způsobilý vyvolat vyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, jímž pachatel působí na poškozeného, přičemž však není nutné, aby byl takový pocit v poškozeném skutečně vyvolán.

    42. Přestože ve zprávách odeslaných obviněným v podstatě není obsažena výslovná výhrůžka, oba nižší soudy tyto zprávy důvodně hodnotily v kontextu celkového jednání obviněného a jeho chování k poškozené. Poškozená byla v předmětné době ze strany obviněného vystavena vyhrožování s nožem v ruce a bylo jí také známo, za co byl obviněný v minulosti odsouzen [obviněný byl v roce 2000 pravomocně odsouzen pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona, kterého se dopustil tím, že v afektu podmíněném žárlivostí nožem napadl muže a ženu, přičemž žena po jeho útoku svým zraněním podlehla].

    43. Závěr obou nižších soudů o způsobilosti vyvolat u poškozené vyšší stupeň obav, úzkosti, respektive tísnivého pocitu ze zla v důsledku vytrvalého telefonického kontaktování ze strany obviněného je důvodný, neboť má oporu v provedeném dokazovaní, a to zejména ve výpovědi poškozené P. F. Výpověď poškozené přitom nestojí nijak osamoceně, neboť je v mnoha ohledech podporována dalšími důkazy, ať již se jedná o svědecké výpovědi osob, které přišly s obviněným a poškozenou do kontaktu nebo důkazy listinnými.

    44. Poškozená uvedla, že měla strach otevírat SMS zprávy, které jí obviněný zasílal, neboť tyto pravidelně a opakovaně obsahovaly výhrady obviněného k nakládání s dětmi z její strany. Dále uvedla, že ji tyto zprávy psychicky deptají a v důsledku toho špatně spí, má zlé sny, či má pocit, že obviněný stojí nad postelí, že se doma zamyká a nikam nechodí. Obviněný ji sice uhodil pouze jednou do hlavy, toto násilí však doplnil komentářem, že tam to nebude vidět. Dále ji ve vztahu psychicky deptal tím způsobem, že jí řekl, že ji nezabije, že zabije raději někoho z jejího okolí, a to jí ublíží víc. Svědek M. V. vypověděl, že matka měla z jednání obviněného strach a bála se útoků z jeho strany. Dále uvedl, že obviněný posílal jeho matce i 70 SMS zpráv za den a psal jí věci, které se nezakládaly na pravdě. Matka často plakala, byla z obviněného vydeptaná, obviněný se choval jako stalker. Svědkyně P. D. sdělila, že si poškozená stěžovala, že si obviněný přeje, aby byla mrtvá, aby se s ní nemusel soudit o děti. Poškozená často plakala a říkala, že ji obviněný týrá. Svědkyně M. M. uvedla, že bylo zřejmé, že má z obviněného strach, mimo jiné i kvůli jeho minulosti, bála se vždy při předávání dětí obviněnému. Svědkyně I. R. uvedla, že ze strany OSPOD nebyly na straně poškozené shledány žádné závažné nedostatky ve vztahu k výchově dětí. Ona sama se z jednání obviněného, který je slovně napadal, psychicky zhroutila a přešla na jiné oddělení. Z usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 11 Nc 8014/2017, je zjišťováno, že jím bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo obviněnému uloženo, aby se zdržel setkávání, nežádoucího sledování a obtěžování poškozené s odůvodněním, že tato prokázala, že se s ní obviněný nežádoucím způsobem setkává a obtěžuje ji, že jeho jednání je pro ni nesnesitelné, a to z důvodu výhrůžek, které u ní mohou objektivně budit obavy. Ze zpráv OSPOD mimo jiné vyplynulo, že z důvodu vyhrožování a způsobu jednání obviněného byla k jednání s tímto opakovaně přivolána městská policie. Ze zprávy FN Královské Vinohrady bylo pak zjištěno, že obviněný zde byl rozčilený, na pokoji používal telefon k focení a nahrávání a na místo musel být přivolán i přednosta Kliniky popáleninové medicíny.

    45. Významným důkazem pro posouzení podoby jednání obviněného (nejen z hlediska četnosti, ale i obsahu), který de facto sám o sobě obviněného usvědčuje, je komunikace mezi obviněným a poškozenou prostřednictvím aplikace Messenger. Především nelze přisvědčit obviněnému, že by se soudy nezabývaly obsahem zpráv zasílaných obviněným poškozené, a to zejména s ohledem na to, že ve zprávách nejsou obsaženy žádné konkrétní výhrůžky. Zásadní je, že z uvedené komunikace vyplývá, že poškozená opakovaně vyzývala obviněného k ukončení nežádoucího kontaktování a výslovně požadovala, aby jí obviněný nevyhrožoval a svoji komunikaci omezil na komunikaci týkající se výlučně dětí. S ohledem na toto zjištění je zřejmé, že nedůvodná je i ta námitka obviněného, že z telefonické komunikace prostřednictvím SMS zpráv poškozená nemohla mít obavy. Naopak je zřejmé, že poškozená komunikaci s obviněným udržovala toliko z důvodu předávání společných dětí.

    46. Ze všech těchto důkazů, tedy nejen z výpovědi poškozené, ale také z dalších shora citovaných důkazů, je zřejmé, že jednání obviněného založené na nevyžádaném kontaktování poškozené prostřednictvím velkého počtu SMS zpráv bylo nejen objektivně způsobilé v ní vyvolat strach, obavy a úzkosti, ale že také u poškozené tyto pocity, obavy o zdraví či život její či jejich blízkých i vyvolalo. Pouze pro dokreslení lze uvést, že obdobné obavy svým jednáním obviněný vyvolal i v pracovnicích OSPOD a lékařích.

    47. Nedůvodná je pak argumentace obviněného poukazujícího na usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 8 Tdo 891/2018, neboť jak již bylo konstatováno státním zástupcem, zásadním důvodem pro zrušení rozsudku Městského soudu v Praze v uvedené trestní věci byla jeho nepřezkoumatelnost, nikoli skutečnost, že by po doplnění dokazování zde popsaný skutek nemohl naplnit znaky přečinu podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku.

    48. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného ohledně naplnění skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z hlediska znaků dlouhodobosti pronásledování, vytrvalosti kontaktování a způsobilosti jednání obviněného vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo život a zdraví osob jí blízkých (prostřednictvím prostředků elektronických komunikací) nejsou opodstatněné.

    49. Pokud se jedná o druhý dovoláním napadený skutek kvalifikovaný nižšími soudy jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, zde jsou námitky obviněného založené na přesvědčení, že v důsledku nerespektování základní zásady trestního práva in dubio pro reo zde je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, neboť obviněný byl uznán vinným na základě osamocené výpovědi poškozené a pravděpodobnosti založené na jeho trestní minulosti a jeho povahových rysech.

    50. Nejvyšší soud se k otázce tzv. extrémního nesouladu (mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními) vyjádřil již výše v tomto usnesení. Přesto lze znovu zrekapitulovat, že se jedná o situace, kdy jsou zjišťována zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Jde o případy, kdy absentuje srozumitelné odůvodnění rozsudku a jsou zjišťovány zásadní logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrů. Dále se může jednat o případy opomenutí stěžejních důkazů případně jejich nehodnocení, případně situace, kdy zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí a nemají oporu v provedeném dokazování, popř. jsou založena na důkazech, které zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

    51. Taková situace však v této trestní situaci nenastala. V obecné rovině lze konstatovat, že soudy obou stupňů ve věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, tedy v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a zároveň takto řádně provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, při pečlivém uvážení všech okolností případu, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

    52. Z hlediska konkrétní důkazní situace pak lze uvést, že obviněný není usvědčován toliko výpovědí poškozené P. F. (jejíž věrohodností se soudy také zabývaly), ale ve spojení s touto výpovědí také výpovědí svědka V. D. a jím učiněnou videonahrávkou a výpověďmi svědků J. J. a F. M. Sám obviněný připustil, že uvedeného dne měl v uvedenou dobu u sebe vystřelovací nůž. Právě s ohledem na přítomnost svědků a nahrávání celého úkonu není nutné pochybovat o věrohodnosti poškozené v tom směru, že obviněný vytažený nůž úmyslně skryl jejich zraku a je tedy logické, že nikdo další kromě poškozené nemusel nůž v ruce obviněného v tento rozhodný okamžik zaznamenat.

    53. Pokud jde o namítané nedostatečné důkazní doložení skutečné obavy poškozené z obviněného, je i tato námitka dovolatele neopodstatněná, neboť v kontextu s trestní minulostí obviněného, s předchozími zkušenostmi poškozené s obviněným a konkrétní situací ohrožování nožem, je zjevné, že obava poškozené z možného usmrcení, případně způsobení těžké újmy na zdraví, byla zcela důvodná.

    54. Lze tedy uzavřít, že v této trestní věci nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní plynoucí zásady in dubio pro reo. Pokud soudy neuvěřily skutkové verzi obviněného a tento svůj postup v rámci odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelným a logickým způsobem odůvodnily a dostatečně důkazně podložily, pak dovoláním napadená rozhodnutí netrpí deficitem tzv. extrémního nesouladu, tedy nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. I tyto námitky obviněného tedy jsou námitkami zjevně neopodstatněnými.

    V.
    Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

    55. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

    56. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.


    Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

    V Brně dne 25. 3. 2020


    JUDr. Pavel Šabata
    předseda senátu


    JUDr. Aleš Kolář
    zpracoval