Rozhodnutí NS

20 Cdo 4138/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/09/2018
Spisová značka:20 Cdo 4138/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4138.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Prodej movitých věcí a nemovitostí
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 4138/2017


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné J. P., proti povinnému S. G., zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, za účasti vydražitelky P. M., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, pro 2 048 598,60 Kč s příslušenstvím, vedené soudní exekutorkou JUDr. Marcelou Dvořáčkovou, Exekutorský úřad Hradec Králové, pod sp. zn. 019 EX 560/14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2017, č. j. 20 Co 89/2017-191, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi vydražitelkou na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 2. 2017, č. j. 19 EX 560/14-150, kterým soudní exekutorka JUDr. Marcela Dvořáčková, Exekutorský úřad Hradec Králové, udělila vydražitelce příklep na vydražené nemovité věci (specifikované ve výroku I. rozhodnutí) za nejvyšší podání ve výši 2 210 000 Kč. Uvedl, že v rámci přezkumu rozhodnutí o příklepu se již nelze zabývat správností ceny dražené nemovité věci, když o ceně již bylo rozhodnuto zvláštním usnesením; závěry uvedené v dřívějším usnesení o ceně přitom byly respektovány. Návrh na zastavení exekuce nemá ve vztahu k provádění exekuce (udělení příklepu) odkladný účinek. Dalšími skutečnostmi uvedenými v odvolání se nezabýval, neboť se jedná o tvrzení o zmanipulování řízení a jeho nezákonném vedení, aniž by byla podložena konkrétní výhradou. Odvolací soud se mohl zabývat pouze tím, zda byly splněny podmínky pro udělení příklepu, a dospěl k závěru, že tomu tak bylo.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval právní úpravu týkající se hodnocení důkazů, nevypořádal se s klíčovými námitkami a skutkovými tvrzeními povinného v odvolání, a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, čímž bylo porušeno právo povinného na spravedlivý proces. Řízení je zatíženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy, není patrné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Odvolací soud rozhodl bez ústního jednání a svůj postup nezdůvodnil, přitom nebyly splněny podmínky, aby bylo rozhodnuto bez ústního jednání. Účastníkům nebylo umožněno vyjádřit se k projednávané věci a k prováděným důkazům. Poukazuje na odlišné závěry znaleckých posudků týkajících se obvyklé ceny nemovité věci. Exekuční řízení je vedeno na základě vadného rozhodnutí nalézacích soudů (z hlediska právního posouzení i z hlediska vedení řízení). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření uvedla, že povinný kritizuje především výsledky nalézacího řízení, které již v exekučním řízení přezkoumány být nemohou, a polemizuje se stanovením vyvolávací ceny, o níž však již bylo rozhodnuto samostatným pravomocným usnesením. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97 (uveřejněný pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Dovolatelem tvrzené nesprávné hodnocení důkazů a údajné nevypořádání se se skutkovými tvrzeními povinného nesprávným právním posouzením nejsou, a dovolatel tak uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.

Přípustnost dovolání nemohou bez dalšího založit ani námitky, jimiž dovolatel uplatňuje vady řízení (nenařízení jednání, odepření práva vyjádřit se k věci). K případným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze v případě, že je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Povinný dále zpochybňuje závěry znaleckých posudků týkajících se výsledné ceny dražených nemovitých věcí, soudní exekutor je však při rozhodování o příklepu vázán pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitých věcí, a proto mu již nepřísluší v této fázi exekučního řízení přezkoumávat takto stanovenou výslednou cenu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017).

Výtky dovolatele stran vad nalézacího řízení a nesprávného právního posouzení věci v nalézacím řízení nejsou v projednávané věci relevantní, neboť v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3570/2014].

Dovolatel uvádí, že odvolací soud se nezabýval námitkami povinného uvedenými v odvolání proti usnesení o příklepu pod čísly 1-9. Z obsahu odvolání vyplývá, že povinný brojil proti stanovené výsledné ceně nemovitých věcí, proti věcné nesprávnosti exekučního titulu (nesouhlasil s výší vypořádacího podílu) a namítal, že přestože podal návrh na zastavení exekuce, soudní exekutorka pokračovala v dražbě. Se všemi těmito námitkami se odvolací soud řádně vypořádal, resp. správně jako jedinou potenciálně relevantní posoudil námitku, že nemovité věci byly nabízeny k dražbě za nepřiměřeně nízkou vyvolávací cenu (tuto námitku pak v dané věci zhodnotil jako nedůvodnou). Pokud se týče podaného návrhu na nařízení exekuce, Nejvyšší soud dodává, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe shledá-li k námitce povinného odvolací soud v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu, že v době dražebního jednání zde byly důvody pro zastavení exekuce, o kterých soud měl vědět, pak změní usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon, neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016). V projednávané věci povinný svůj návrh na zastavení exekuce podaný dne 13. 3. 2017 odůvodnil obdobně jako odvolání proti usnesení o příklepu, tedy že nesouhlasí s výší vypořádacího podílu přiznaného exekučním titulem, s výší nákladů exekuce a zpochybňoval závěry znaleckého posudku o ceně nemovité věci (za situace, kdy bylo již o ceně pravomocně rozhodnuto usnesením soudního exekutora). Jak bylo výše uvedeno, tyto důvody nemohou vést k zastavení exekuce ani ke změně usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolatel v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinného na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že usnesením ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1219/2017, odmítl dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2016, č. j. 20 Co 387/2016-125, jímž bylo potvrzeno usnesení soudní exekutorky JUDr. Marcely Dvořáčkové ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 19 EX 560/14, o ceně nemovitých věcí; o ústavní stížnosti směřující proti zmíněným rozhodnutím vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3410/17 dosud nebylo rozhodnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 10. 2018


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu