Rozhodnutí NS

20 Cdo 190/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/18/2020
Spisová značka:20 Cdo 190/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.190.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 190/2020-136


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. H., narozeného dne XY, místem podnikání ve XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Siudovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Nádražní č. 612/36, proti povinnému V. V., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. legií č. 1364/20, pro 17 390 655,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 Nc 6528/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. ledna 2019, č. j. 40 Co 633/2018-104, takto:

Dovolání povinného se odmítá.


Odůvodnění:


Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 8. 2018, č. j. 15 Nc 6528/2002-82, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 Nc 6528/2002. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem je v projednávané věci vykonatelný platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Šumperku dne 18. 7. 2002, sp. zn. Ro 1133/2002, kterým byla povinnému uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci oprávněného pohledávku ve výši 17 390 655,16 Kč s příslušenstvím, že návrhem na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu se povinný domáhal zastavení exekuce s odůvodněním, že na jeho majetek byl prohlášen konkurz, v němž výše zpeněžení nepokryla ani odměnu konkurzních správců, že po dobu 11 let konkurzu nenabyl žádný majetek, že po dobu exekuce nebylo ničeho plněno či vymoženo a je zřejmé, že výtěžek exekuce nepostačí ani na pokrytí nákladů exekučního řízení, a že s ohledem na své zdravotní omezení je obtížně zaměstnavatelný. Dále zjistil, že v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 K 10/2006 byl dne 27. 4. 2006 na majetek povinného prohlášen konkurz, který byl dne 27. 2. 2018 zrušen z důvodu, že majetek povinného jako úpadce nepostačoval k úhradě nákladů konkurzu, že u povinného nebyl zjištěn žádný exekučně postižitelný majetek a povinný je příjemcem podpory v nezaměstnanosti v nezabavitelné výši. Soudní exekutor nevyhověl návrhu na zastavení exekuce z důvodu, že stav povinného nelze považovat za trvalý a neměnný, neboť nelze vyloučit změnu jeho životních poměrů a možnost opětovného alespoň částečně úspěšného vymáhání pohledávky oprávněného. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení
§ 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť v důsledku probíhajícího konkurzu bylo soudnímu exekutorovi až do 27. 2. 2018 znemožněno provádět exekuci, proto je mu třeba poskytnout časový prostor k provádění exekuce, neboť přirozeným smyslem exekuce je, aby byla provedena. Až v případě, že by provedení exekuce v delším časovém období nebylo úspěšné a s ohledem na dlouhodobé majetkové postavení nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bylo by namístě exekuci zastavit. Odvolací soud rovněž zohlednil, že soudní exekutor v současné době provádí pátrání po majetku povinného a že do postavení oprávněného vstoupil nový subjekt, který má právo rovněž označit majetek povinného, jenž by mohl být potencionálním zdrojem alespoň pro částečné uspokojení pohledávky oprávněného. Skutečnost, že majetek povinného nepostačoval ani k úhradě nákladů konkurzu, nemůže sama o sobě odůvodnit zastavení exekuce pro nemajetnost, když soudní exekutor v rámci exekučního řízení disponuje jinými exekučními nástroji než konkurzní správce v rámci konkurzního řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Přípustnost dovolání zakládá na otázce procesního práva, která „dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena“, zda je účelné vést exekuci nadále i v případě, kdy proti povinnému bylo vedeno více exekucí a tyto byly v průběhu času příslušnými soudy nebo exekutorem zastaveny pro nemajetnost. Namítá, že od dubna 2006 do února 2018 probíhal na majetek povinného konkurz, který byl zrušen, neboť jeho výtěžek nepokryl ani náklady řízení, že v roce 2007 k návrhu soudního exekutora JUDr. Petruně Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 17. 1. 2007, č. j. 15 Nc 6581/2004 zastavil exekuci proti povinnému pro částku 28 500 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že majetek povinného nepostačoval ani na úhradu nákladů exekuce, a že Okresní soud v Ostravě v roce 2019 usnesením,
sp. zn. 91 EXE 13520/2012, zastavil exekuci proti povinnému pro částku 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nebyla zjištěna žádná skutečnost odůvodňující závěr, že v dohledné době dojde ke změně majetkových poměrů povinného. Soudy v projednávané věci neuvedly žádnou konkrétní okolnost, která by mohla vést ke změně majetkových poměrů na straně povinného, neodůvodnily, z jakých důvodů je možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, ani nepřihlédly ke skutečnosti, že nemajetnost povinného trvá již více než 16 let, že vzhledem k vymáhané částce a nákladům exekučního řízení je nereálné předpokládat, že by povinný ve věku 62 let získal zaměstnání, ve kterém by byl schopen získat do dosažení důchodového věku čistý příjem, který by pokryl alespoň náklady exekuce, obzvláště s přihlédnutím, že byl více než rok veden na úřadu práce. V projednávané věci tak není dán jediný reálně zjištěný předpoklad, že povinný v dohledné době nabude majetek, který by pokryl alespoň částku exekutorem vyčíslených nákladů exekuce, a proto je dán důvod pro zastavení exekuce. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a nařízenou exekuci zastavil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

Dovolatel zakládá přípustnost svého dovolání na otázce procesního práva, která podle jeho názoru nebyla dovolacím soudem řešena, zda je účelné vést exekuci nadále i v případě, kdy proti povinnému bylo vedeno více exekucí a tyto byly v průběhu času příslušnými soudy nebo exekutorem pro nemajetnost, s odkazem na rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě „z roku 2019“, sp. zn. 91 EXE 13520/2012, aniž by toto usnesení doložil či blíže identifikoval a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 1. 2007,
č. j. 15 Nc 6581/2004. Tato námitka povinného však nemůže založit přípustnost dovolání, neboť jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř., a k tomu dále např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1775/2017, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2750/2017, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3000/2017), když tuto námitku dovolatel v předcházejícím řízení nevznesl, a proto se jí ani odvolací soud nemohl zabývat (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1663/2019).

K zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má dojít až poté, kdy po provedení všech úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného, není zjištěn žádný majetek, popřípadě je-li jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011).

Z ustálené judikatorní činnosti Nejvyššího soudu (viz např. usnesení
ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, či usnesení ze dne 27. 3. 2018,
sp. zn. 20 Cdo 5475/2017) se podává, že nevyčerpal-li soudní exekutor dosud všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce. Námitka bezúspěšného vymáhání po delší dobu vedení exekuce, která navíc v posuzovaném případě byla mimo jiné vyvolána konkurzem prohlášeným na majetek povinného, proto není relevantní, neboť je stále otevřena možnost změny majetkových poměrů dovolatele. Obzvláště, pokud na straně povinného není zřejmá žádná překážka, pro kterou by nemohl být více ekonomicky aktivní, tj. která by mu objektivně bránila začlenit se na trh práce, což ostatně dovodil i odvolací soud vycházeje přitom jak z vyjádření exekutora, tak z obsahu exekučního spisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019,
sp. zn. 20 Cdo 394/2019).

Dovolatel namítá, že soudy při svém rozhodování o zamítnutí jeho návrhu na zastavení exekuce nezohlednily, že jeho nemajetnost je nikoliv pouze dočasný, ale dlouhotrvající stav, trvající již 16 let, aniž by zohlednily, že s ohledem na věk povinného a jeho faktickou nezaměstnatelnost není reálná perspektiva ke změně. Dovolateli lze přisvědčit potud, že v současné době nebyl zjištěn takřka žádný majetek a exekuci nelze vést věčně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015,
a ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5551/2016). Dovolatel však pomíjí, že odvolací soud při svém rozhodování z těchto zjištění vycházel, avšak dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce, když soudnímu exekutorovi nebylo v důsledku konkurzu umožněno provádět vlastní exekuční činnost, soudní exekutor v současné době stále pátrá po majetku a je rovněž nezbytné zohlednit, že do postavení oprávněného vstoupil nový subjekt, který má právo rovněž označit majetek povinného, jenž by mohl být potencionálním zdrojem alespoň pro částečné uspokojení pohledávky oprávněného. Není tedy pravda, že by odvolací soud samostatně nezjišťoval objektivní okolnosti podstatné pro rozhodnutí o zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a že by odůvodnění závěru, že zastavení předmětné exekuce je prozatím předčasné, omezil jen na konstatování několika samostatných skutečností. Naopak, odvolací soud tyto jednotlivé skutečnosti posuzoval ve svém úhrnu a souvislostech tak, jak to vyžaduje ustálená judikatura dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, ze dne 27. 10. 2010,
sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 698/2014). Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že je v tuto chvíli nezbytné dát prostor i novému oprávněnému a poskytnout mu přiměřenou dobu k označení majetku povinného, které by bylo možné postihnout k uspokojení jeho pohledávky. Teprve v případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. respektoval závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu
(§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 2. 2020


JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu