Rozhodnutí NS

11 Tcu 21/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/17/2016
Spisová značka:11 Tcu 21/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.21.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 21/2016-22



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal dne 17. 3. 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, A. K., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 212 Ds 149 Js 53619/12, a to pro trestné činy krádeže v souběhu s řízením motorového vozidla bez řidičského průkazu a rušením domácího klidu, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 212 Ds 149 Js 53619/12, který nabyl právní moci téhož dne, byl A. K. uznán vinným trestnými činy krádeže v souběhu s řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění a rušením domácího klidu, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.

Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Pirna se odsouzený A. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

1. v blíže nezjištěné době od 22.00 hod. dne 29. 10. 2012 do 03.00 hod. dne 30. 10. 2012 vnikl do osobního vozidla Suzuki poškozeného R. L., které kolem 19.00 hod. zaparkovala a uzamkla na ulici S. P. S., na úrovni domu v D. dcera poškozeného L. L. Odsouzený, který za pomocí tzv. „polského klíče“ překonal zámek řízení, předmětné vozidlo v hodnotě 2.500 euro odcizil se záměrem odjet s ním do České republiky,

2. odsouzený jel po silniční komunikaci z D. do P., a poté dále do obce G. až ke křižovatce, kde v důsledku únavy a předtím užitého amfetaminu vyjel z jízdní dráhy a narazil čelně do stromu, přičemž bylo vozidlo značně poškozeno. I přesto pokračoval v jízdě dále směrem k hraničnímu přechodu B., kdy si všiml, že je pronásledován policejní hlídkou. Asi 400 metrů po odbočce O. vyjel ze silnice, sjel s vozidlem cca 3 metry ze svahu, až se vozidlo zastavilo a snažil se z místa uprchnout. Při páchání trestného činu si byl vědom toho, že nemá oprávnění k řízení motorového vozidla,

3. na svém útěku dne 30. 10. 2012 v době od 13.38 hod. do 04.55 hod. vnikl bez souhlasu majitelky paní K. na pozemek a poté do sklepní šachty domu G. v H.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 26. 2. 2016 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
    Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
      Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

      V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se pro svůj prospěch dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku, když se rovněž dopustil neoprávněného vniknutí do obydlí jiného. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů a obsahu spisu rovněž vyplynulo, že v minulosti byl pro majetkovou trestnou činnost ve Spolkové republice Německo odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

      Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

      Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
      V Brně dne 17. 3. 2016

      JUDr. Antonín Draštík
      předseda senátu