Rozhodnutí NS

20 Cdo 3326/2007

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/28/2009
Spisová značka:20 Cdo 3326/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3326.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

20 Cdo 3326/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné C. F. G. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinným 1) J. P., 2) M. P., bytem tamtéž, zastoupeným advokátem, pro 2.200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Nc 8978/2006, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2006, č. j. 21 Co 518/2006-28, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 8. 2006, č. j. 25 Nc 8978/2006-8, kterým okresní soud nařídil podle notářského zápisu ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. NZ 121/2006, N 130/2006, sepsaného notářkou JUDr. R. K., k uspokojení pohledávky 2.200.000,- Kč a pro náklady exekuce na majetek povinných exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. D., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) za splněny, zejména uzavřel, že při rozhodování o nařízení exekuce soud nezkoumá platnost hmotně právního úkonu, který je podkladem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Prosazují, že notářský zápis nemůže být „platným exekučním titulem,“ byť po formální stránce splňuje veškeré náležitosti, neboť dohoda v zápise popsaná je s ohledem na to, že povinní si od oprávněné žádné finanční prostředky nepůjčili a nic jí nedluží, v přímém rozporu se skutečností. Dovolatelé, popisuje okolnosti předcházející sepisu notářského zápisu, namítají, že hmotněprávní úkon popsaný v notářském zápise je ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, absolutně neplatný, neboť jej učinili na základě bezprávné výhružky ze strany jednatele oprávněné a dalších osob, a „absolutně neplatnou“ je proto i dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti. V tomto smyslu formulují otázku, jíž přisuzují zásadní právní význam. Odvolacímu soudu ještě vytýkají, že pokud nezohlednil jejich odvolací námitky v tomto směru, upřel jim právo na spravedlivý soudní proces. Poukazují také na to, že se vůči protiprávnímu jednání oprávněné brání podáním vícero žalob a návrhů na vydání předběžných opatření. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věci vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání oprávněná vyjádřila názor, že nařízená exekuce je v souladu s právním řádem, neboť se opírá o rozhodnutí, které je vykonatelné po stránce materiální a formální. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a povinné zavázal k náhradě nákladů řízení spojených s právním zastoupením.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Ačkoli povinní považují napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.

Otázku, kterou dovolatelé označují za zásadně právně významnou, odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která dovodila, že ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá, zda hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis sepsaný podle § 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, který je exekučním titulem (srov. § 40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb.), je či není platný (takový úkon ostatně ani nemusí být součástí notářského zápisu). Mají-li povinní zato, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, mohou tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 977/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1559/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004).

Z uvedeného současně vyplývá nedůvodnost námitky povinných, že jim bylo upřeno právo „hájit se před spravedlivým a nezávislým soudem,“ jež ostatně představuje námitku zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu