Rozhodnutí NS

29 NSCR 21/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2020
Senátní značka:29 NSCR 21/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.21.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§ 229 odst. 4 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSPH 68 INS XY
29 NSČR 21/2020-B-27


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice L. H., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání AKKRM insolvence, v. o. s., se sídlem v Brně, Údolní 552/65, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 06177263, jako insolvenčního správce dlužnice L. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2019, č. j. KSPH 68 INS XY, 4 VSPH XY, takto:



I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za dovolání ve výši 4.000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Krajského soudu v Praze.


Odůvodnění:


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání insolvenčního správce dlužnice (AKKRM insolvence, v. o. s.) proti části bodu X. výroku usnesení ze dne 13. listopadu 2019, jímž Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) uložil insolvenčnímu správci, aby ze sražených a vyplacených částek určených pro uspokojení nezajištěných věřitelů deponoval částku 3.500 Kč (a k tomu odpovídající částku na daň z přidané hodnoty, je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty) jako zálohu na odměnu insolvenčního správce za přezkoumané přihlášky pohledávek věřitelů dlužnice.

Odvolací soud – odkazuje na § 11 odst. 1 a § 91 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že jelikož rozhodnutí, jímž insolvenční soud pouze konkretizoval povinnost insolvenčního správce stanovenou zákonem uvedením částky, jež má být deponována jako záloha na odměnu insolvenčního správce za přezkoumání přihlášek, má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu, není proti němu odvolání přípustné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.

Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Z právě uvedených ustanovení zákona vyplývá, že dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. Přitom dovolání nesměřuje ani proti některému z usnesení označených v ustanovení § 238a o. s. ř.

Výrok o povinnosti dovolatele zaplatit soudní poplatek z dovolání se opírá o ustanovení § 4 odst. 1 písm. i), § 11 odst. 2 písm. n), odst. 10 a § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. Dovolatel [jehož osobní osvobození od soudního poplatku z dovolání vyplývá z § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích] totiž podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému takovou možnost vylučuje ustanovení § 238 o. s. ř.; učinil tak přesto, že se mu v napadeném rozhodnutí dostalo přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je ze zákona přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolateli odmítnutím dovolání poplatková povinnost [§ 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích].

Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4.000 Kč. Ke splatnosti soudního poplatku srov. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2020


Mgr. Milan Polášek
předseda senátu