Rozhodnutí NS

25 Nd 255/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2019
Spisová značka:25 Nd 255/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.ND.255.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Nd 255/2019-129


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: R. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem Nádražní 308/3, Ostrava, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo dopravy, IČO 66003008, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o 850.000 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 101/2017, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:


Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 101/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Ostravě.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2017, č. j. 18 C 101/2017-36, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 5. 11. 2018, č. j. 18 C 101/2017-70, byla zamítnuta žaloba a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Zmíněná rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, přičemž v rámci odvolacího řízení navrhl přikázat věc k projednání a rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Ostravě. Svůj návrh odůvodnil tím, že je osobou nemajetnou, proto ani nemohl být přítomen jednání u soudu prvního stupně. Považuje za nezbytné zúčastnit se jednání u odvolacího soudu, ve kterém bude potřeba provést listinné důkazy a vyslechnout svědky, kteří žijí na severní Moravě. Má proto za vhodné a v souladu se zásadami procesní ekonomie a hospodárnosti, aby o odvolání rozhodoval Krajský soud v Ostravě. Žalobce by tak mohl v daleko větší míře naplnit své právo na projednání věci v jeho přítomnosti a vyjádřit se ke všem důkazům.

Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila. Zdůraznila, že v rámci zachování rovnosti procesních stran nesmí docházet ke zvýhodňování jedné strany na úkor druhé, v dané věci nedůvodným navýšením cestovních nákladů žalované (která nedisponuje předmětem řízení) pouze z důvodu snížení nákladů žalobce (z jehož návrhu bylo řízení zahájeno). Nepovažuje za spravedlivé, aby fakticky nesla cestovní náklady žalobce. V neposlední řadě žalovaná nesouhlasí s argumentací žalobce, že je nezbytné provádět dokazování výslechem svědků, a to s ohledem na systém neúplné apelace v odvolacím řízení. Pokud má žalobce za to, že nově vyvstala potřeba provést výslechy svědků a jsou splněny podmínky § 205a o. s. ř. pro uplatnění nových skutečností a důkazů, mohl své návrhy na doplnění dokazování uvést již v rámci svého odvolání, což neučinil.

Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případné přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a I. ÚS 144/2000).

K uváděné nemajetnosti žalobce je třeba uvést, že nepříznivá majetková situace či přiznané osvobození od soudních poplatků není důvodem pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu má žalobce své bydliště, neboť nelze přehlédnout, že by takový postup zbavil žalovanou, jež s přikázáním nesouhlasí, práva na projednání věci před jejím obecným soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Nd 333/2007, a ze dne 2. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 330/2007). Nepříznivá majetková situace žalobce není sama o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se přitom účastník pro své majetkové poměry dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl případně vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu dle § 122 odst. 2 o. s. ř., stejně tak pokud se týká možného výslechu svědků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004).

V daném případě, i s ohledem na to, že jde o odvolací řízení, které je z hlediska skutkového stavu postaveno na zákazu novot v systému neúplné apelace, nelze přikázání věci jinému odvolacímu soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání odvolání.

Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2019

JUDr. Robert Waltr
předseda senátu