Rozhodnutí NS

27 Cdo 2272/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/19/2017
Spisová značka:27 Cdo 2272/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.2272.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 122 odst. 2 obch. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
10/30/2017
III.ÚS 3384/17
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
odmítnuto
11/14/2017
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 2272/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Dr. S. P., M.B.A., zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, proti žalovanému ENVI a. s., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47217731, zastoupenému JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem v Táboře, Převrátilská 330/15, PSČ 390 01, o uložení povinnosti umožnit kontrolu účetní závěrky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 272/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2016, č. j. 14 Cmo 152/2016-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.


O d ů v o d n ě n í:


Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. září 2015, č. j. 13 Cm 272/2015-103, zamítl návrh žalobce, že „žalovaný je povinen umožnit žalobci a jemu zmocněnému auditorovi společnou kontrolu správnosti a úplnosti účetní závěrky sestavené ke dni 4. dubna 2011, případně že žalovaný je povinen umožnit žalobcem zmocněnému auditorovi provést audit účetní závěrky sestavené ke dni 4. dubna 2011“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.

Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci žalobci nesvědčí právní titul, na jehož základě by se mohl domáhat kontroly předmětné účetní závěrky žalovaného, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Z té se podává, že právo společníka na informace zakotvené v § 122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), plyne z účasti na společnosti, náleží toliko společníkům a je součástí obchodního podílu. Zanikne-li společníku účast ve společnosti s ručením omezeným, zaniknou mu i práva do obchodního podílu vtělená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2189/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Současně platí, že soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti pouze v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2911/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2016, sp. zn. 29 Cdo 2043/2016).

V poměrech projednávané věci odvolací soud – zcela v souladu se shora uvedenými judikatorními závěry – odmítl extenzivní výklad § 122 odst. 2 obch. zák. (zastávaný dovolatelem), jakož i analogickou aplikaci (dovolatelem vyjmenovaných) ustanovení zákona. Z toho, že obchodní zákoník nepřiznává právo na informace ve smyslu § 122 odst. 2 obch. zák. bývalému společníku společnosti s ručením omezeným, totiž plyne, že soud není oprávněn uložit žalovanému povinnost žalobci informace poskytnout; opačný závěr by vedl k nepřípustnému zásahu do vnitřních poměrů žalovaného.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž by nalezl právní normu na věc dopadající, nečiní tím dovolání přípustné, jelikož přehlíží, že odvolací soud relevantní právní normu (obsaženou v § 122 odst. 2 obch. zák., který vyložil v souladu se shora citovanou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu) určil.

Přípustnost dovolání pak nezakládá ani otázka stran právní síly právních norem, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§ 237 o. s. ř.; viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 4957/2016). Stejně tak napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá ani na řešení další dovolatelem kladené otázky, neboť v projednávané věci odvolací soud neposuzoval žalobu na doplacení vypořádacího podílu společníka s ručením omezeným, jehož účast ve společnosti zanikla, a nezabýval se tzv. vysvětlovací povinností společnosti v tomto řízení.

Vytýká-li dovolatel soudům nižších stupňů nedostatečnost dokazování v průběhu řízení, aniž by dovolacímu soudu v této souvislosti předkládal jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostál, jelikož svou námitkou neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 1801/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 349/2016).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.


V Brně dne 19. července 2017

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu