Rozhodnutí NS

30 Cdo 2397/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2020
Spisová značka:30 Cdo 2397/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2397.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 předpisu č. 549/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 2397/2018-251


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce V. H. N., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 100/2016, o dovolání žalobce proti unesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2018, č. j. 17 Co 88/2018-237, takto:

      I. Dovolací řízení se zastavuje.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2018, č. j. 30 C 100/2016-227, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 3. 4. 2018, č. j. 30 C 100/2016-234, kterým soud prvního stupně zastavil dovolací řízení ohledně dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 11. 2017, č. j. 17 Co 256/2017-217.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Dovolací soud po zjištění, že dovolatel nesplnil svou poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním dovolání [§ 2 odst. 5, § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „ZOSP“], postupoval v souladu s § 9 odst. 2, 3 ZOSP a vyzval dovolatele usnesením ze dne 19. 3. 2020, č. j. 30 Cdo 2397/2018-247, k zaplacení soudního poplatku splatného podáním dovolání, určil mu k zaplacení lhůtu 15 dnů ode dne doručení usnesení a poučil ho, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže soudní poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne 30. 3. 2020, soudní poplatek však zaplacen nebyl a jedinou možnou procesní reakcí na nezaplacení soudního poplatku tak je podle § 9 odst. 2 věty druhé ZOSP zastavení dovolacího řízení.

Pokud dovolatel ve svém dovolání sdělil, že požadavek na zaplacení soudního poplatku považuje za „protiústavní, diskriminační“ a bránící „výkonu základního práva žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem“, pak je třeba zdůraznit, že Ústavní soud se opakovaně zabýval souladem novelizace zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a účinné od 30. 9. 2017 s ústavním pořádkem, přičemž zavedení poplatkové povinnosti za dovolací řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem shledal (na rozdíl od poplatkové povinnosti za odvolací řízení) ústavně konformním (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2020


Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu