Rozhodnutí NS

29 NSCR 55/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Senátní značka:29 NSCR 55/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.55.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvence
Insolvenční řízení
Zajištění závazku
Dotčené předpisy:§ 298 IZ.
§ 201 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSHK 35 INS XY
29 NSČR 55/2018-B-97



USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice H. Š., narozené XY, bytem XY, PSČ XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671, PSČ 280 02, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2017, č. j. KSHK 35 INS XY, 2 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

    Odůvodnění:


    Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 10. února 2016, č. j. KSHK 35 INS XY, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce dlužnice (H. Š.) Ing. Jakub Harvan vydal zajištěnému věřiteli UNIDEBT Czech, SE (dále jen „zajištěný věřitel“) výtěžek zpeněžení zajištění ve výši 803 387,11 Kč (bod I. výroku), uložil insolvenčnímu správci a/ provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, b/ upravit seznam přihlášek pohledávek v části týkající se zajištěného věřitele, c/ podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zpeněžení do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod II. výroku), a vyslovil souhlas s čerpáním zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 98 180,74 Kč (bod III. výroku).

    Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 27. listopadu 2017, č. j. KSHK 35 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

    Odvolací soud – cituje ustanovení § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – mimo jiné přitakal závěrům insolvenčního soudu, podle nichž včasnou námitku dlužnice (o tom, že nesouhlasí s dodatečně přihlášenou pohledávkou zajištěného věřitele, již také na přezkumném jednání popřela) nelze považovat za důvodnou, když při rozhodování o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli insolvenční soud (již) vychází z výsledků přezkoumání jeho pohledávky, přičemž pohledávka zajištěného věřitele byla v insolvenčním řízení zjištěna včetně práva na uspokojení ze zajištění. Zdůraznil, že popření pohledávky dlužnicí nemá při řešení úpadku konkursem vliv na zjištění zajištěné pohledávky (§ 192 odst. 3 insolvenčního zákona).

    Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že dovolacím soudem nebyla dosud vyřešena otázka, zda „musí insolvenční soud při rozhodování o žádosti insolvenčního správce o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli vycházet výhradně toliko z výsledků přezkoumání jeho pohledávky nebo může ve výjimečných případech přihlédnout při rozhodování o vydání výtěžku i k jiným skutečnostem týkajícím se předmětné věci a předmětné pohledávky, jež má být vydáním výtěžku uspokojena (zejména zjevnou neoprávněností zjištěné pohledávky)“.

    Podle dovolatelky napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když „v zájmu ochrany práv a oprávněných zájmů insolvenčního dlužníka musí insolvenční soud přihlížet v mezních případech i k jiným okolnostem případu než výhradně toliko k výsledkům přezkumného řízení“.

    Dovolatelka je přesvědčena, že plyne-li z přihlášky, že „jsou pohledávky absolutně neplatné pro jejich rozpor se zákonem“, právní řád musí připustit „pojistku“, aby na straně takového zajištěného věřitele nedocházelo ke vzniku bezdůvodného obohacení (v důsledku přijetí plnění z absolutně neplatného úkonu).

    Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby dovolací soud ve smyslu § 243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

    Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

    Učinil tak proto, že v posouzení dovolatelkou předestřené otázky je napadené rozhodnutí v souladu se závěry vyplývajícími z ustálené judikatury, na kterých nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

    V usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se Nejvyšší soud i pro insolvenční poměry přihlásil k závěrům, které k vázanosti výsledku přezkumného jednání zformuloval (při výkladu právní úpravy podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) již v usnesení ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 579/2003, uveřejněném pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž platí, že správce konkursní podstaty i konkursní soud jsou zjištěním pohledávky vázáni a nedošlo-li v průběhu konkursu po zjištění pohledávky k jejímu zániku např. tím, že ji splnil úpadcův spoludlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka při rozvrhu vypořádána.

    V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 67/2013, uveřejněném pod číslem 12/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že je-li zajištěná pohledávka v insolvenčním řízení řádně zjištěna, pak ani okolnost, že případně probíhá (pravomocně neukončené) trestní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů, na nichž spočívá existence zjištěné zajištěné pohledávky, není sama o sobě důvodem k vyloučení postupu dle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona (k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli).

    Uvedeným závěrům tak plně odpovídá právní posouzení dovoláním zpochybněné právní otázky odvolacím soudem, který dovodil, že při vydání souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, jehož pohledávka byla řádně zjištěna, je vázán výsledkem přezkumného jednání. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se nepodává, že by zajištěná pohledávka zanikla, což ostatně dovolatelka ani netvrdila.

    Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), že § 243 o. s. ř. v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz § 90 insolvenčního zákona).

    Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

    Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 31. 10. 2018


    Mgr. Milan Polášek
    předseda senátu