Rozhodnutí NS

30 Cdo 1851/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2019
Spisová značka:30 Cdo 1851/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1851.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 359/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1851/2018-222


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce V. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Dagmar Csonkovou, advokátkou, se sídlem v Lounech, Čs. armády 2168, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 113/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. 55 Co 365/2016-152, takto:

        I. Dovolání se odmítá.

        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 3. 2016, č. j. 28 C 113/2015-138, zamítl žalobu o zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II) a rozhodl, že České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III a ve výroku II věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, pro vady odmítl.

Při podání dovolání dne 15. 2. 2017 nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání ve smyslu § 241 o. s. ř. Žalobce do svého dovolání vtělil žádost podle § 30 o. s. ř. o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně jeho žádosti vyhověl a usnesením ze dne 16. 6. 2017, č. j. 28 C 113/2015-199, mu ustanovil zástupkyni pro dovolací řízení z řad advokátů; usnesení nabylo právní moci dne 26. 7. 2017.

K výzvě soudu prvního stupně ze dne 17. 1. 2018 ustanovená zástupkyně doplnila dovolání podáním ze dne 8. 2. 2018.

Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.

Podle § 241 odst. 4 o. s. ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 5 o. s. ř. se k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241, nepřihlíží.

Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Podle § 242 odst. 4 o. s. ř. mohou účastníci po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.

Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne.

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může být doplněno o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002). Původně odstranitelné vady dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nepřihlíží (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 476/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1163/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/2004). To platí i v případě, že dovolateli byl soudem ustanoven zástupce pro dovolací řízení, který v zákonné prekluzivní lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání nedoplnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3160/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 400/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4054/2009).

V daném případě lhůta k doplnění dovolání podle § 241b odst. 3 o. s. ř. počala (znovu) běžet od právní moci usnesení o ustanovení zástupce, tedy od 26. 7. 2017, a uplynula dne 26. 9. 2017. V této zákonné lhůtě nebylo dovolání doplněno, proto se vady dovolání staly uplynutím lhůty vadami neodstranitelnými a k doplnění dovolání podanému dne 8. 2. 2018 již dovolací soud nemohl přihlížet. Na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že zástupkyně dovolatele byla dne 17. 1. 2018 vyzvána soudem prvního stupně k doplnění dovolání, neboť označená výzva byla učiněna až po uplynutí zákonné lhůty pro doplnění dovolání a nemá tak žádné procesní následky.

Dovolací soud shrnuje, že k dovolání podanému nezastoupeným žalobcem se v souladu s § 241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlíží a takto vadné dovolání nebylo v (nově otevřené) dovolací lhůtě do 26. 9. 2017 řádně opraveno a doplněno. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., přitom může učinit v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).

Jelikož dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu trpí vylíčenými vadami, jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 20. 11. 2019


Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu