Rozhodnutí NS

11 Tcu 41/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:11 Tcu 41/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.41.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 41/2019-17
USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 22. 5. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl, takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. H., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 4 Ds 314 Js 10182/15, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.


O d ů v o d n ě n í :




Rozsudkem Obvodního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 4 Ds 314 Js 10182/15, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2015, byl T. H. uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu zvlášť závažného případu krádeže, jehož se dopustil ve spolupachatelství podle § 22, § 23 a § 25 odst. 2 StGB k § 242 odst. 1 ve spojení s § 243 odst. 1 bodu 1 StGB (skutek č. 1), spáchaného v souběhu s dalším trestným činem zvlášť závažného případu krádeže podle § 242 odst. 1, ve spojení s § 243 odst. 1 bodu 1 StGB a trestným činem poškození cizí věci podle § 303 odst. 1 ve spojení s § 303c StGB (skutek č. 2) a dále dvěma trestnými činy krádeže podle § 242 ve spojení s § 248a StGB (skutky č. 3 a 4), za což byl odsouzen k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.


Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se T. H. dopustil pokusu trestného činu zvlášť závažného případu krádeže tím, že:


1. Společně s K. D. dne 25. 11. 2013 kolem 21. hodiny vstoupili světelnou šachtou a sklepním oknem do tzv. Creativ-Center obchodní společnosti Rosenthal GmbH v obci S., Spolková republika Německo. Již předtím se přitom rozhodli, že v této budově rozeberou a odcizí staré kovy a kabely, načež následně demontovali kabely a kovy v celkové hodnotě 500 EUR, tyto připravili k odvozu, a při tom byli přistiženi policií (skutek č. 1).


Dalších shora označených trestných činů se dle skutkových zjištění cizozemského soudu T. H. dopustil (stručně řečeno) tím, že:


2. V přesně nezjištěné době mezi 3. až 6. 1. 2014 stlačil drátěný plot oplocující pozemek v obci S., na němž se nacházela víkendová chalupa, daný plot následně přelezl, a poté strhl, poškodil a odcizil asi 5 metrů dlouhý měděný okapový žlab, asi 1,2 metru dlouhou měděnou spádovou trubku, dále asi 2 metry dlouhou spádovou trubku a kolenní kloub o délce asi 30 centimetrů, přičemž odcizené předměty měly hodnotu přibližně 380 EUR (skutek č. 2).


3. Dopoledne dne 5. 2. 2015 odcizil z prodejních prostor obchodní společnosti Fleischmann v obci S. avivážní prostředek a pytlík bonbonů (skutek č. 3).


4. Dne 30. 3. 2015 odcizil v obchodních prostorách obchodní společnosti E-Center Egert dvě lahve lihoviny v hodnotě 12,88 EUR (skutek č. 4).


Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).


Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.


Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.


Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku).


Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že skutek č. 1 lze právně kvalifikovat jako pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se odsouzený dopustil jako spolupachatel ve smyslu § 23 tr. zákoníku. Skutek č. 2 lze právně kvalifikovat přinejmenším jako přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Skutky č. 3 a 4 lze naopak právně kvalifikovat jako pokračující přečin krádeže dle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 11. 2014, sp. zn. 7 T 161/2014, byl odsouzený uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 2. 2015 (viz bod 9. opisu z evidence Rejstříku trestů). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.


V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. H. se pro svůj prospěch podílel na jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že v jednom případě se této dopustil ve spolupachatelství, v dalším případě jde o vícečinný souběh většího počtu trestných činů. Z opisu Rejstříku trestů dále vyplývá, že odsouzený byl již v minulosti opakovaně odsouzen a potrestán pro majetkovou trestnou činnost spáchanou v České republice, byť k většině těchto odsouzení již nelze přihlížet. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.


Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 5. 2019

JUDr. Antonín Draštík v. r.
předseda senátu

Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. v. r.
soudce