Rozhodnutí NS

30 Cdo 2701/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/08/2020
Spisová značka:30 Cdo 2701/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2701.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Zastavení řízení
Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 předpisu č. 541/1991Sb.
§ 4 odst. 1 písm. c) předpisu č. 549/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
IV.ÚS 877/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 2701/2018-142


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce J. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 183 600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 65/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 13 Co 354/2015-113, takto:

        I. Dovolací řízení se zastavuje.

        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení


Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení částky 183 600 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé omezením jeho osobní svobody výkonem vazby v období od 28. 6. 1989 do 17. 1. 1990 v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin záškodnictví.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále také „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 8. 2015, č. j. 41 C 65/2012-59a, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 183 600 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále také „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že se žaloba o zaplacení částky 183 600 Kč zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před oběma soudy (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“) včasné dovolání.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 30 Cdo 2701/2018-135, byl dovolatel vyzván, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč. Současně byl poučen, že nebude-li v uvedené lhůtě soudní poplatek zaplacen, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Výzva byla právnímu zástupci žalobce doručena dne 4. 12. 2019. Dnem 19. 12. 2019 žalobci marně uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku.

Dovolatel na výzvu reagoval toliko podáním ze dne 18. 12. 2019, ve kterém sdělil, že otázka soudního poplatku byla s žalobcem řešena již soudem prvního stupně a bylo zohledněno osvobození podle § 28 zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění. Z důvodu, že se na věc vztahuje osvobození přímo ze zákona a navíc již byla vyřešena soudem prvního stupně, požádal, aby soudní poplatek nebyl od žalobce vyžadován.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Postup a právní názor soudu prvního stupně, jakož i právní názor dovolatele byly dovolacímu soudu z obsahu spisu známy, protože se však s předestřeným právním názorem neztotožnil (v daném případě se o nárok podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nejedná, což vyplývá i ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14), postupem podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), sám dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání vyzval.

Podáním dovolání ze dne 6. 5. 2018 vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků 14 000 Kč.

Protože dovolatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za dovolání, přičemž ani k případnému zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty by nebylo možno přihlížet, dovolací soud řízení o dovolání proti napadenému rozsudku podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 8. 1. 2020


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu