Rozhodnutí NS

27 Cdo 2567/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/19/2018
Spisová značka:27 Cdo 2567/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.2567.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 2567/2018-303


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Tessile ditta services a. s., se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 28329082, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, proti žalovanému J. K., o zaplacení 950 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 EC 477/2009, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných žalovaným proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 9. 2010, č. j. 19 EC 477/2009-26, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2017, č. j. 68 Co 453/2017-279, takto:


Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 7. 3. 2017, č. j. 19 EC 477/2009-262, ve znění usnesení ze dne 10. 1. 2018, č. j. 19 EC 477/2009-284, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti usnesení téhož soudu ze dne 2. 2. 2017, č. j. 19 EC 477/2009-257, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na ustanovení zástupce (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného (obsahujícímu žádost o ustanovení zástupce) Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh žalovaného na ustanovení zástupce pro odvolací řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, aniž posuzoval splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241, § 241b odst. 2 o. s. ř.).

Učinil tak proto, že dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu o žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů není rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení; dovolání tudíž nemůže být přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí pak nezakládá ani § 238a o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 9. 2018


JUDr. Filip Cileček
předseda senátu