Rozhodnutí NS

30 Nd 171/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2020
Spisová značka:30 Nd 171/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.171.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb.
§ 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.
§ 11 odst. 3 o. s. ř.
čl. 24 odst. 5 Nařízení () č. 1215/2012
Kategorie rozhodnutí:D EU
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Nd 171/2020-5


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné Česká spořitelna, a. s., identifikační číslo osoby 45244782, se sídlem v Praze, Olbrachtova 1929/62, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti povinnému J. R., narozenému XY, bytem XY, Slovenská republika, o návrhu na určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu takto:

Exekuční návrh oprávněné České spořitelny, a. s., proti povinnému J. R. o vymožení povinnosti zaplatit dlužnou částku ve výši 4 751,- Kč s příslušenstvím, vedený u Exekutorského úřadu Praha 9 pod sp. zn. 220 EX 1229/20, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4.


O d ů v o d n ě n í :


Nejvyššímu soudu byla dne 23. 4. 2020 doručena žádost soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9 JUDr. Milana Suchánka o určení soudu, který věc projedná a rozhodne podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Důvodem pro podání žádosti bylo zjištění exekutora, že nelze dle níže uvedených kritérií určit místně příslušný soud.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. čl. 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm). Zjistil, že pravomoc českých soudů je dána, neboť exekuce má být podle požadavku oprávněné provedena na území České republiky – srov. čl. 24 odst. 5 nařízení Brusel I bis a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 43/2007).

Z žádosti vyplývá, že soudnímu exekutorovi se nepodařilo zjistit místo pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením se proto nezjišťuje existence majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 4, který je obecným soudem oprávněné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2020


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu