Rozhodnutí NS

24 Cdo 3413/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2019
Spisová značka:24 Cdo 3413/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3413.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 3413/2019-285


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce O. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Karlem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká č. 856/33, proti žalovaným 1. B. L., narozeném XY, bytem v XY, 2. M. M., narozené XY, bytem v XY, oba zastoupeni Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, a 3. B. S., narozené XY, bytem XY, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 307/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2018, č. j. 18 Co 200/2018-257, takto:


I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 5.12.2018, č. j. 18 Co 200/2018-257, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21.2.2018, č. j. 5 C 307/2009-208, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti ze dne 9.2.2002 po zemřelé M. E. Soudy obou stupňů vycházely ze závěru, že závěť pořízená zůstavitelkou dne 9.2.2002 není neplatná, jak v žalobě, s odkazem na ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., tvrdil žalobce.

Žalobce podal pro rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědka J. H., který by mohl sdělit bližší okolnosti zdravotního stavu zůstavitelky. Poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 676/2001, sp. zn. 32 Cdo 4762/2010, sp. zn. 32 Cdo 2/2010. Je přesvědčen, že s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání nebylo najisto prokázáno, že by zůstavitelka byla způsobilá pořídit závěť.

Nejvyšší soud shledal dovolání žalobce jako nepřípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než připouští ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání vyplývá, že žalobce napadá skutková zjištění a hodnocení důkazů, na jejichž základě odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl. Skutková zjištění však přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup odvolacího soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů.

Lze dodat, že pokud dovolatel namítal, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, především od rozsudku sp. zn. 25 Cdo 676/2001, přehlédl, že tento rozsudek byl vydán za odlišného znění ustanovení § 241a o. s. ř. (dovolacím důvodem bylo i to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a právě toto ustanovení dovolací soud v označené věci použil).

Není-li dovolání žalobce přípustné, dovolací soud je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 12. 2019

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu