Rozhodnutí NS

7 Tz 93/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/17/2019
Spisová značka:7 Tz 93/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.93.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 350 odst. 1 alinea 2 předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tz 93/2019-129


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a JUDr. Radka Doležela stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018,
byl porušen zákon

v neprospěch obviněného M. S. v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku.

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, se zrušuje.

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, č. j. 3 T 139/2018-102, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu třiceti měsíců. Obviněnému byla současně uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit ve výroku blíže specifikované dlužné platby. Tento souhrnný trest mu byl uložen rovněž za přečin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 9 To 374/2017. Obvodní soud pro Prahu 4 zároveň zrušil výrok o trestu uloženém v této předchozí trestní věci včetně rozhodnutí obsahově navazujících.

Přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu se obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 9. 6. 2017 na Oddělení evidence řidičů a odbavování občanů, Odboru dopravněprávních činností Magistrátu hlavního města Prahy podal žádost o vrácení pozbytého řidičského oprávnění po uplynutí zákazu řízení motorových vozidel, ke které přiložil posudek nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“ datovaný dnem 14. 2. 2017, který měl být vyhotoven J. L., jednalo se však o posudek padělaný.

Po vyhlášení rozsudku se oprávněné osoby výslovně vzdaly práva na odvolání a obviněný uvedl, že si nepřeje, aby za něho podaly odvolání jiné oprávněné osoby (viz protokol o hlavním líčení ze dne 31. 10. 2018, č. l. 100 trestního spisu), rozsudek tak nabyl právní moci dne 31. 10. 2018.

Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podala ministryně spravedlnosti dne 13. 11. 2019 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že zákon byl porušen v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.

V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku nejprve připomněla znění ustanovení § 84 (a § 87a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu). Z ustanovení tohoto zákona mj. vyplývá, že zdravotní způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla osvědčuje lékař, zatímco způsobilost psychickou osvědčuje akreditovaný psycholog. Obviněný kromě potvrzení o zdravotní způsobilosti vydaným lékařkou A. R. doložil i posudek nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“, který měl být údajně vyhotoven psychologem J. L. Jak však bylo později prokázáno, tento posudek byl padělaný. Z jazykového výkladu ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku vyplývá, že skutkovou podstatu trestného činu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu lze naplnit pouze ve vztahu k dokumentu, který vydal lékař. Ačkoliv bylo dopravně psychologické vyšetření v tomto případě nezbytnou podmínkou pro vrácení řidičského průkazu a padělání posudku o výsledku tohoto vyšetření tak bylo pro chráněný zájem stejně škodlivé jako příp. padělání potvrzení o zdravotní způsobilosti, obviněný se předmětného trestného činu dopustit nemohl, neboť předmětný posudek vydal akreditovaný psycholog, nikoliv lékař.

Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, byl v neprospěch obviněného M. S. porušen zákon v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a dále podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem ztotožnil se stížností pro porušení zákona i s jejími důvody. Upozornil pouze na nepřesnost v citaci ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., kde došlo k částečné záměně § 84 s § 87a. Učinil shodný návrh jako ministryně spravedlnosti s tím, že je nezbytné přikázat nalézacímu soudu nové projednání věci za účelem zvážení, zda jednání obviněného nenaplnilo znaky skutkové podstaty jiného trestného činu, například přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo padělá lékařskou zprávu, posudek nebo nález nebo podstatně změní jejich obsah v úmyslu užít je v řízení před orgánem sociálního zabezpečení anebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení (alinea 1), nebo kdo užije v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení takové zprávy, posudku nebo nálezu jako pravého (alinea 2).

Paděláním lékařské zprávy, posudku nebo nálezu se rozumí úplné vyhotovení nepravé lékařské zprávy, posudku nebo nálezu, které mají vyvolat dojem listiny vydané příslušným lékařem nebo jinou způsobilou zdravotnickou osobou předepsaným způsobem. Lékařem je fyzická osoba, která získala vysokoškolské lékařské vzdělání a vykonává lékařskou praxi, zejména poskytuje léčebně preventivní péči (zdravotní péči) včetně posudkové činnosti, odborně usměrňuje péči o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek včetně opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí, podílí se na zdravotní výchově obyvatelstva, popřípadě na plnění pedagogických a výzkumných úkolů ve zdravotnictví. Jiná způsobilá zdravotnická osoba je zdravotnický pracovník, tj. osoba, která získala způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a je na základě příslušných předpisů oprávněna vydávat lékařské zprávy, posudky, nálezy (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3268 až 3270).

Pojem zdravotnický pracovník vymezuje § 2 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a § 2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Podle prvně jmenovaného zákona č. 96/2004 Sb. (ve znění zákona č. 126/2016 Sb. účinného do 30. 6. 2017) se podle § 2 písm. b) zdravotnickým pracovníkem rozumí fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání podle tohoto zákona. Podle § 2 písm. a) tohoto zákona je zdravotnickým povoláním souhrn činností při poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona, zejména ošetřovatelské péče, péče v porodní asistenci, preventivní péče, diagnostické péče, léčebné péče, léčebně rehabilitační péče, neodkladné péče, anesteziologicko-resuscitační péče, posudkové péče a dispenzární péče. Podle § 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb. (ve znění zákona č. 126/2016 Sb. účinného do 30. 6. 2017) je zdravotnickým pracovníkem fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta podle tohoto zákona.

V posuzovaném případě obviněný M. S. přiložil k žádosti o vrácení pozbytého řidičského oprávnění po uplynutí zákazu řízení motorových vozidel padělaný posudek nazvaný „Výsledek dopravně psychologického vyšetření“. Podle § 87a odst. 4 zákona o silničním provozu předmětné dopravně psychologické vyšetření provádí psycholog, kterému ministerstvo udělilo akreditaci. Podle odstavce 5 téhož ustanovení ministerstvo udělí akreditaci k provádění dopravně psychologického vyšetření na žádost fyzické osobě, která absolvovala akreditované magisterské studium v oboru psychologie, absolvovala postgraduální studium v oboru dopravní psychologie akreditovaného studijního programu nebo programu celoživotního vzdělávání prováděného vysokou školou, má alespoň tři roky praxe v oblasti dopravní psychologie a má k dispozici vybavení nezbytné pro řádné provádění dopravně psychologického vyšetření.

Z výše uvedeného je zřejmé, že objektivní stránku skutkové podstaty přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku je možné naplnit pouze ve vztahu k takové zprávě, posudku a nálezu, které vydává lékař či jiná způsobilá zdravotnická osoba. V tomto případě však předmětný posudek vydal psycholog J. L., tedy osoba, kterou není možno subsumovat ani pod pojem lékař, ani pojem jiná způsobilá zdravotnická osoba (viz vysvětlení těchto pojmů v předchozích odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku). Byť – jak správně uvedla ministryně spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona – dopravně psychologické vyšetření představovalo nezbytnou podmínku pro vrácení řidičského průkazu a jednání obviněného M. S. tak bylo pro chráněný zájem stejně škodlivé jako případné padělání potvrzení o zdravotní způsobilosti, není možné rozšiřovat podmínky trestní odpovědnosti obviněného nad rámec trestního zákona, respektive znění příslušné trestněprávní normy.

Jestliže Obvodní soud pro Prahu 4 uznal obviněného vinným uvedeným přečinem, postupoval v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege stricta (která v podstatě znamená zákaz analogie v neprospěch pachatele v trestním právu hmotném) a porušil zákon v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 3 T 139/2018, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanovení § 350 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nalézací soud se bude znovu zabývat tím, zda jednání obviněného nenaplnilo znaky skutkové podstaty jiného trestného činu nebo přestupku. Po případném doplnění dokazování posoudí význam předmětného „Výsledku psychologického vyšetření“ (č. l. 17) ze dne 14. 2. 2017 jako součásti či nutného podkladu (podmínky) pro podání „Lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel“ (č. l. 13) ze dne 10. 5. 2017, v němž A. R. (zjevně na základě listiny předložené obviněným) uvedla, že dopravně psychologické vyšetření bylo provedeno, a to v roce 2017. Šlo o údaj nepravdivý, o jehož nepravdivosti nevěděla jmenovaná lékařka, ale věděl o ní obviněný. Ten pak lékařský posudek s tímto částečně nepravdivým obsahem přiložil dne 9. 6. 2017 ke své žádosti o vrácení řidičského průkazu. To by mohlo být významné pro posouzení otázky, zda se tím zmíněný lékařský posudek stal nepravdivým či hrubě zkresleným ve smyslu § 350 odst. 2 tr. zákoníku.

Nad rámec zákonem vymezené přezkumné povinnosti Nejvyšší soud dodává, že k pochybení mohlo dojít napadeným rozsudkem i ve výroku o trestu. Není zatím zcela jasné, zda byl správně uložen souhrnný trest pouze ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017, a proč nalézací soud nepřihlédl i ke třetímu rozsudku významnému pro tuto otázku, a to k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 37 T 22/2017 (potvrzený usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 7 To 120/2018) , jímž byl (rovněž) uložen souhrnný trest k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017. Pokud se jednalo o první odsuzující rozsudky ve věci (a nic z obsahu spisu nenasvědčuje, že by tomu tak nebylo), byly všechny rozhodné trestné činy spáchány v tzv. vícečinném souběhu, tj. existuje mezi nimi vztah souhrnnosti. Konkrétně trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 22/2017, byl spáchán v době od 4. 1. 2014 do 5. 3. 2014. Trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným ve věci Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 8/2017, byl spáchán od července 2010 do dubna 2014. A nyní posuzovaný skutek měl být spáchán dne 9. 6. 2017. Teprve poté došlo k vyhlášení prvního ze tří zmíněných odsuzujících rozsudků, a to rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 T 8/2017. Poté byl dne 18. 1. 2018 vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 22/2017 a nakonec dne 31. 10. 2018 byl vyhlášen napadený rozsudek ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 139/2018.

Nejvyšší soud však nepřezkoumával výrok o trestu podle § 267 odst. 4 tr. ř., neboť nebyla splněna podmínka návaznosti vytýkaných vad a přitom výrok o trestu byl samozřejmě rovněž zrušen jako výrok navazující na výrok o vině a součást napadeného rozsudku, který byl zrušen celý. Nejvyšší soud proto výše uvedenou úvahu o nesprávnosti uložení trestu zmínil pouze jako obiter dictum a porušení zákona v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku nevyslovil (a protože neměl k dispozici přílohové spisy, nemohl k této otázce ani vyslovit závazný právní názor).


Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 17. 12. 2019

JUDr. Josef Mazák
předseda senátu