Rozhodnutí NS

21 Cdo 4301/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2018
Spisová značka:21 Cdo 4301/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4301.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
11/03/2019
II.ÚS 53/19
JUDr. Jan Filip
odmítnuto
05/14/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 4301/2018-264


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce O. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 4, Údolní č. 1724/59, proti žalované České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se sídlem v Praze -Vršovicích, 28. pluku č. 1533/29b, IČO 00024457, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o 198.615,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 39/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2018 č. j. 23 Co 418/2017, 23 Co 115/2018-225,

takto:
    I. Dovolání žalobce se odmítá.
    II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
      Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

      Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.6.2018 č. j. 23 Co 418/2017, 23 Co 115/2018-225 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru, že žalobci nevzniklo právo na doplatek platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů za rok 2011 do výše, která odpovídá platové základně určené trojnásobkem průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2018 sp. zn. 21 Cdo 97/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2018 sp. zn. 21 Cdo 5170/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2.2018 sp. zn. 21 Cdo 254/2017, který obstál i v ústavní rovině, neboť proti němu podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 19.6.2018 sp. zn. II. ÚS 1831/2018 odmítl; všechna uvedená rozhodnutí vycházejí z právního názoru uvedeného v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 19.7.2016 sp. zn. Pl. ÚS 20/15, ve kterém Ústavní soud podal komplexní ústavněprávní výklad právních účinků derogačního nálezu ze dne 10.7.2014 sp. zn. Pl. ÚS 28/13 (pro období 2013 a 2014) vztahující se též na platové nároky soudců založené v letech 2011 až 2012 a který je pro obecné soudy, tedy i pro Nejvyšší soud, v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy závazný] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

      K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky žalobce, že odvolací soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, nevypořádal se s důkazními návrhy žalobce a že „měl žalobci poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o tom, aby doplnil důvody, podle nichž je pozice státního úředníka, konkrétně náměstka ministra, srovnatelná s pozicí soudce“. Uvedená tvrzení nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

      Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

      Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

      Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

      V Brně dne 18. 12. 2018


      JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
      předseda senátu