Rozhodnutí NS

25 Cdo 3810/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2019
Spisová značka:25 Cdo 3810/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3810.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c)) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:B
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 3810/2018-48


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: G. W., narozený XY, bytem XY, proti žalované: UNIQA pojišťovna, a. s., IČO 49240480, se sídlem Evropská 136/810, Praha 6, o 24 416 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 112 C 30/2017, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, č. j. 112 C 30/2017-27, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 112 C 30/2017-18, vyslovil svou místní nepříslušnost. Ve sporu o zaplacení pojistného plnění ve výši 24 416 Kč za újmu, kterou žalobce utrpěl při dopravní nehodě a kterou požaduje nahradit od žalované pojistitelky odpovědnosti provozu motorového vozidla, soud uvedl, že není místně příslušným soudem, protože není obecným soudem účastníka, proti němuž návrh směřuje podle § 84 o. s. ř. V projednávaném případě jím je Obvodní soud pro Prahu 6, v jehož obvodu má sídlo žalovaná pojišťovna.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 7. 2018, č. j. 112 C 30/2017, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že místně příslušným soudem je Okresní soud v Opavě, v jehož obvodu má žalovaná organizační složku svého závodu, a je tak dána místní příslušnost na výběr daná podle § 87 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. tím, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, u nichž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za prvé se jedná o otázku, zda je při určení místní příslušnosti soudu podle § 87 písm. c) o. s. ř., tedy příslušnosti soudu, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu žalované fyzické nebo právnické osoby, nutné splnění podmínky, aby se spor týkal této organizační složky. Druhou otázkou je, zda k založení místní příslušnosti soudu postačí bez dalšího samotná skutečnost, že žaloba byla podána u daného soudu, aniž by byl výběr soudu podle uvedeného ustanovení v důvodech žaloby zmíněn. Po podrobném rozboru obou otázek dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení místně příslušnému soudu, jímž je Obvodní soud pro Prahu 6.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se v plném rozsahu ztotožňuje s usnesením odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 19. 7. 2018, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za kterou jedná pověřený zaměstnanec s právnickým vzděláním ve smyslu § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání není přípustné.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, na jehož uplatnění nemá účastník automatický nárok, neboť nejde o třetí stupeň obecného soudnictví, ve kterém by dovolací soud musel věc vždy projednat (usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 743/16). Záleží tak na zákonodárci, jaké stanoví podmínky pro možnost jeho uplatnění. To vyplývá mimo jiné i z čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, který účastníku garantuje právo domáhat se jeho práva u soudu stanoveným způsobem, přičemž podmínky a podrobnosti stanoví zákon. Takovou podmínkou může být i určení objektivní přípustnosti dovolání, tedy vymezení, proti kterým rozhodnutím je dovolání přípustné (pozitivní vymezení objektivní přípustnosti) a proti kterým nikoliv (negativní vymezení objektivní přípustnosti). Zákonodárce je ve svém legislativním oprávnění omezen pouze požadavkem, aby přijatá úprava byla natolik předvídatelná, že přípustnost dovolání musí být zřejmá každému potenciálnímu dovolateli ještě předtím, než tento opravný prostředek využije (nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11). Jedním ze způsobů limitace přípustnosti dovolání je nastavení hranice pomocí peněžité částky, o níž je rozhodováno, případně je předmětem řízení; to je odůvodněno logickou a racionální úvahou, že tzv. bagatelní spory nemají zatěžovat dovolací soud, byť by potenciálně mohly skrývat prostor pro sjednocování judikatury.

Zatímco podle procesní úpravy dovolání účinné do 29. 9. 2017 bylo z hlediska tzv. bagatelnosti rozhodující, zda o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto přímo dovoláním napadeným výrokem, podle úpravy stávající je významný i předmět řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Při novelizaci provedené zákonem č. 296/2017 Sb. bylo podle důvodové zprávy úmyslem zákonodárce odbřemenit dovolací soud. V souladu s tím pak ze současného znění § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. plyne, že dovolání není nově přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, která byla vydána v rámci sporu, jehož předmětem je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, aniž však rozhodují o peněžitém plnění. Zákonodárce uvedenou novelou sleduje rozšíření okruhu případů, ve kterých není dovolání přípustné, a to tak, že k případům, kdy je napadeným výrokem rozhodováno o nižší částce, přidává nově i případy, kdy se dotčený výrok samotného plnění netýká, je však vydán v řízení, které podle toho, jak je vymezen jeho předmět, může skončit jen výrokem o podlimitní částce (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, a ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2877/2018).

V posuzované věci žalobce požaduje pojistné plnění ve výši 24 416 Kč, předmětem řízení je tedy částka nepřesahující zákonný limit přípustnosti dovolání. Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3180/2014, publikované pod C 14283 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní. I když nejde o rozhodnutí, kterým by bylo rozhodováno o peněžitém plnění, je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu o místní příslušnosti bylo vydáno v řízení, které se vede o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a z tohoto důvodu je proti němu dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalované odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť o všech nákladech řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 31. ledna 2019


JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu