Rozhodnutí NS

4 Tz 29/2020

citace  citace s ECLI
Název judikátu:Stížnost
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/15/2020
Spisová značka:4 Tz 29/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TZ.29.2020.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Stížnost
Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tz 29/2020-


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. B., nar. XY v XY, Slovenská republika, v České republice bytem XY, proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 1 To 41/2020, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 1 To 41/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. B. v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

II. Pravomocné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 1 To 41/2020, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Vrchnímu soudu v Olomouci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona

1. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 29. 9. 2019, č. j. KRPB-215359-27/TČ-2019-060071, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného V. B. (dále jen „obviněný“) pro skutek právně kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku.

2. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 30 Nt 1202/2019, byl obviněný vzat do vazby.
    3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2020, sp. zn. 48 T 3/2020, bylo rozhodnuto tak, že podle § 72 odst. 3 tr. ř. byl obviněný ponechán ve vazbě i nadále z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat písemný slib obviněného ze dne 16. 4. 2020. Podle § 73 odst. 4 tr. ř. nebylo rozhodnuto o výkonu elektronické kontroly nad obviněným.
      4. Proti výše uvedenému usnesení podal obviněný stížnost, která byla doručena do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 23. 4. 2020. O této bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci dne 30. 4. 2020, sp. zn. 1 To 41/2020, a to tak, že byla podle § 148 odst. 1 písm. b) zamítnuta jako opožděně podaná. V odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že lhůta pro podání stížnosti podle § 143 odst. 1 tr. ř. činí 3 dny ode dne oznámení usnesení. Oznámením usnesení podle § 137 odst. 1, věta druhá tr. ř. se rozumí buďto jeho vyhlášení v přítomnosti toho, jemuž je třeba jej oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
      II.
      Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

      5. Proti uvedenému pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.

      6. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že byť obecně platí, že oznámením usnesení ve smyslu § 137 odst. 1 tr. ř. se rozumí i vyhlášení usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit. Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3780/18, konstatoval, že uplynutí lhůty pro podání stížnosti při rozhodování o vazbě je třeba zásadně odvozovat až od doručení písemného vyhotovení usnesení.
        7. Podle Ústavního soudu je totiž nezbytné, aby se osoba oprávněná podat stížnost seznámila s jeho písemným vyhotovením, mohla porozumět argumentaci soudu a zvážit možnost obrany proti němu. Ústavní soud v této souvislosti akcentuje zejména výjimečnost soudního rozhodování o vazbě, přičemž uzavírá, že zamítne-li stížnostní soud stížnost proti usnesení ve věci rozhodování o vazbě jako opožděnou s odůvodněním, že toto usnesení již bylo vyhlášeno v přítomnosti stěžovatele, poruší tím jeho základní práva chráněná Listinou základních práv a svobod.

        8. Závěry Ústavního soudu prezentované v tomto nálezu je namístě aplikovat i na nyní posuzovaný případ ponechání obviněného ve vazbě.
          9. Na základě uvedeného má Ministryně spravedlnosti za to, že pokud Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení dospěl k závěru, že stížnost obviněného byla podána opožděně, porušil v jeho neprospěch zákon § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.


          10. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud:
              - podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 To 41/2020-562, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. B., v § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.;
              - podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 To 41/2020-562;
              - a dále podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
          11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství při veřejném zasedání Nejvyššího soudu konstatoval, že stížnost pro porušení zákona je plně odůvodněná.

          12. Obhájce obviněného při veřejném zasedání Nejvyššího soudu uvedl, že s podanou stížností pro porušení zákona souhlasí a dává na zvážení postup podle § 271 tr. ř.

          III.
          Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
          a) Obecná východiska

          13. Podle § 137 tr. ř. odst. 1: „Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.“

          14. Podle § 148 odst. 1 písm. b):„Nadřízený orgán zamítne stížnost byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět“.

          15. Nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3780/18 bylo judikováno, že „Bylo-li třeba usnesení písemně vyhotovit s obsahovými náležitostmi dle § 134 odst. 1, 2 tr. ř., lze účinky oznámení dle § 137 odst. 1 tr. ř. spojovat až s doručením jeho opisu“ a „bez ohledu na předchozí vyhlášení téhož usnesení v přítomnosti uvedených osob“. Ústavní soud v uvedeném nálezu dále uvedl, že „Uplynutí lhůty pro podání stížnosti je tak třeba při rozhodování o vazbě zásadně odvozovat od doručení písemného vyhotovení usnesení.“
          b) Vlastní posouzení

          16. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody pro zamítnutí stížnosti pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

          17. Ve shodě s ministryní spravedlnosti ze spisového materiálu zjistil, že Krajský soud v Brně vydal dne 16. 4. 2020 usnesení č. j. 48 T 3/2020-549, kterým bylo rozhodnuto, že se obviněný ponechává ve vazbě. Toto usnesení bylo vyhlášeno během vazebního zasedání v přítomnosti obviněného a jeho obhájce dne 16. 4. 2020. Doručeno bylo do datové schránky obhájce dne 21. 4. 2020 a obviněnému dne 24. 4. 2020. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost prostřednictvím datové schránky, která byla doručena do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 23. 4. 2020.

          18. Vrchní soud v Olomouci, jako soud stížnostní, vydal usnesení o zamítnutí stížnosti dne 30. 4. 2020, č. j. 1 To 41/2020-562, ve kterém dospěl k závěru, že stížnost obviněného proti výše specifikovanému usnesení byla podána opožděně.

          19. Z rozvedených skutečností plyne, že Vrchní soud v Olomouci vydáním usnesení ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 To 41/2020-562, pochybil. V rozporu s judikaturou Ústavního soudu totiž označil jako počátek běhu lhůty pro podání stížnosti okamžik vyhlášení usnesení Krajským soudem v Brně dne 16. 4. 2020, č. j. 48 T 3/2020-549, při veřejném zasedání, když právě z tohoto důvodu dospěl k závěru, že stížnost byla podána opožděně.

          20. Z tohoto podstatného důvodu Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 To 41/2020-562, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. B. v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil citované usnesení a také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
            21. V dalším řízení tak bude na Vrchním soudu v Olomouci, aby znovu rozhodl o stížnosti obviněného podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2020, č. j. 48 T 3/2020-549.


            Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

            V Brně dne 15. 9. 2020

            JUDr. Jiří Pácal
            předseda senátu