Rozhodnutí NS

11 Tcu 44/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/25/2019
Spisová značka:11 Tcu 44/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.44.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 44/2019-27
USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 25. 6. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. K., narozeného XY, okres Karlovy Vary, rozsudkem Obvodního soudu Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 471 Ls 953 Js 162396/13, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže spáchané vloupáním do bytu podle § 242 odst. 1 ve spojení s § 243 odst. 1 bodem 3, odst. 2 a § 244 odst. 1 bodem 3 StGB a dalšími čtyřmi trestnými činy krádeže podle § 242 odst. 1 StGB, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.


II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. K., narozeného XY, okres Karlovy Vary, rozsudkem Obvodního soudu Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 471 Ls 953 Js 162396/13, a to pro trestný čin úmyslného držení zbraně podle § 52 odst. 3, bodu 1, ve spojení s přílohou č. 2, oddílu 1 č. 1.3.2 WaffG, a jemu odpovídající část trestu.



O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu Fürth, Spolková republika Německo, (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 471 Ls 953 Js 162396/13, který nabyl právní moci dne 25. 3. 2014, byl M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže spáchané vloupáním do bytu podle § 242 odst. 1 ve spojení s § 243 odst. 1 bodem 3, odst. 2 a § 244 odst. 1 bodem 3 StGB (skutek č. 1), spáchaným v souběhu s dalšími čtyřmi trestnými činy krádeže podle § 242 odst. 1 StGB (skutky č. 2 až 5), jakož i trestným činem úmyslného držení zbraně podle § 52 odst. 3, bodu 1, ve spojení s přílohou č. 2, oddílu 1 č. 1.3.2 WaffG (skutek č. 6), za což byl odsouzen k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. K. dopustil trestného činu krádeže spáchané vloupáním do bytu tím, že:

1. Dne 26. 6. 2013 kolem 22:15 hod. vypáčil odsouzený okno toalety rodinného domu rodiny V. nacházejícího se v ulici F. v obci F., Spolková republika Německo, a tímto oknem do daného domu vstoupil. Zde odcizil opotřebenou obuv značky Lacoste v hodnotě 159,90 €, a dále různé klíče, včetně dvou náhradních klíčů k osobním vozidlům Opel Corsa a Opel Zafira, patřících rodině V. Protože však byl odsouzený manžely V. přistižen při činu, dům opustil toliko s výše uvedenými věcmi a další věci, které měl připravené v tašce, zde zanechal (skutek č. 1).

Dalších shora označených trestných činů se dle skutkových zjištění cizozemského soudu M. K. dopustil (stručně řečeno) tím, že:

2. Dne 27. 6. 2013, v přesně nezjištěné době mezi 0:30 hod. a 6:00 hod., odsouzený, za použití dříve odcizených náhradních klíčů, odcizil nejprve osobní vůz Opel Corsa v hodnotě přibližně 1 500 €, a poté i osobní vůz Opel Zafira v hodnotě přibližně 7 500 € s tím, že tyto chtěl poté prodat v České republice. Ve vozidle Opel Corsa se navíc nacházela peněženka s blíže specifikovanými doklady (skutek č. 2).

3. V přesně nezjištěné době mezi 26. 6. 2013 od 21:45 hod. a 27. 6. 2013 do 12:30 hod. odcizil odsouzený v ulici L. v obci F. dvojici státních poznávacích značek umístěných na tam odstaveném osobním vozidle Ford Fiesta, patřícího poškozenému K., s tím, že tyto chtěl připevnit na odcizený osobní vůz Opel Zafira (skutek č. 3.)

4. V přesně nezjištěné době mezi 28. 6. 2013 od 19:50 hod. a 29. 6. 2013 do 7:10 hod. odcizil odsouzený z neuzamčeného osobního vozidla Hyundai poškozeného K. státní poznávací značky, tašku přes rameno, snubní prsten a další věci v celkové hodnotě přibližně 1 100 €, přičemž si tyto chtěl ponechat pro sebe, případně je dále prodat (skutek č. 4).

5. Dne 29. června 2013 kolem 0:30 hod. odsouzený odcizil z neuzamčeného osobního vozidla značky Volkswagen Tiguan, stojícího v garáži na ulici R. v obci N., Spolková republika Německo, státní poznávací značky, dvoje sluneční brýle, patřící poškozeným S., jakož i další věci, včetně náhradního klíče k osobnímu vozidlu Seat Arosa patřícího týmž poškozeným, přičemž si tyto věci chtěl ponechat pro sebe nebo je dále prodat. Popsaným jednáním odsouzený způsobil škodu ve výši přibližně 1 000 €. Následně odsouzený – za použití odcizeného náhradního klíče – odcizil i zmíněné osobní vozidlo Seat Arosa, včetně státních poznávacích značek, přičemž si je chtěl ponechat, popřípadě je prodat. Hodnota označeného osobního vozu se pohybovala mezi 3 000 až 4 000 € (skutek č. 5).

6. Dne 30. 6. 2013 kolem 1:40 hod. byl u odsouzeného (v předtím odcizeném osobním voze Opel Zafira) na spolkové dálnici A6 ve směru jízdy z P. do N. na parkovišti W. H. nalezen útočný prsten (boxer), o němž odsouzený věděl a vezl jej mimo hranice vlastního bytu, obchodního prostoru či jiného svého majetku (skutek č. 6).

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.

Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-I. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.

Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-II. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.

Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku č. 6, ve kterém je spatřován trestný čin úmyslného držení zbraně podle § 52 odst. 3, bodu 1, ve spojení s přílohou č. 2, oddílu 1 č. 1.3.2 WaffG, spočívající v tom, že u odsouzeného „byl (v předtím odcizeném osobním voze Opel Zafira) […] nalezen útočný prsten (boxer), o němž odsouzený věděl a vezl jej mimo hranice vlastního bytu, obchodního prostoru či jiného svého majetku.“ Tento skutek by odpovídal trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku pouze za předpokladu, že by odsouzený bez povolení vyrobil, sobě nebo jinému opatřil nebo přechovával střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně. Protože však byl u odsouzeného nalezen tzv. boxer, je zjevné, že tímto jednáním odsouzený nemohl naplnit shora popsanou skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného ozbrojování. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutku č. 6 a jemu odpovídajícímu trestu zamítl.

Pokud jde o zbývající skutky č. 1 až 5, jimiž byl odsouzený uznán rozsudkem cizozemského soudu vinným, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto odsouzení se týká skutků, které lze právně kvalifikovat jako pokračující zločin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, neboť rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. ledna 2011, sp. zn. 2 T 110/2010, byl odsouzený uznán vinným – mimo jiné – ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 31. 1. 2011 (viz bod 3. opisu z evidence Rejstříku trestů). Odsouzený dále týmž jednáním způsobil škodu přinejmenším ve výši 14 000 €, která podstatně převyšuje hranici větší škody ve smyslu § 205 odst. 3 ve spojení s § 138 odst. 1 tr. zákoníku (tj. 50.000 Kč). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.

V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je dána jednak tím, že se dopustil jednání, které vykazuje znaky pokračujícího trestného činu složeného z pěti dílčích útoků, přičemž nelze odhlédnout ani od způsobu jejich spáchání, a dále tím, že na cizím majetku způsobil škodu podstatně převyšující hranici větší škody. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody.

Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že pouze na část trestu M. K., který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu Fürth ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 471 Ls 953 Js 162396/13, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, snížil uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původních 3 (tří) let na konečné dva (2) roky a 10 (deset) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 6. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph. D.
soudce