Rozhodnutí NS

11 Tcu 82/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2019
Spisová značka:11 Tcu 82/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.82.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 82/2019-24
USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. T., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu ve Cvikově, Spolková republika Německo, ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 6 Ls 520 Js 5077/11, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2011, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Obvodního soudu ve Cvikově, Spolková republika Německo, ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 6 Ls 520 Js 5077/11, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2011, byl R. T. uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, 2 a 3, § 53 a § 55 německého trestního zákoníku (StGB), a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, a to při zahrnutí trestu odnětí svobody z rozsudku Zemského soudu v Bayreuthu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 KLs 260 Js 10431/10, a za rozpuštění úhrnného trestu odnětí svobody v něm utvořeného ze samostatných trestů.

2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu ve Cvikově se R. T. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže dopustil v podstatě tím, že
      1) v noci z 26. 9. na 27. 9. 2010 vnikl za vědomé a záměrné součinnosti s jinak stíhaným M. H. po vypáčení dřevěného okna na zadní straně do prostor domu nábytku „L.“ v K., ulice A. S., načež při hledání hodnotných předmětů a hotovosti prohledali kancelář, konkrétně psací stůl a skříň, jejíž dveře vytrhli, načež z cihlové stěny vypáčili k ní šrouby připevněný trezor, který odtud odnesli, následně v oddělení výstavy kuchyní prohledali kuchyňskou linku, dále prohledali ve velkém výstavním prostoru kuchyní nábytek prodejních pultů a odnesli si odtud počítač, poté prohledali i prostory v horním patře, když si přivlastnili mimo jiné trezor, CD disky, DVD disky, grafickou kartu, měřící tyč zn. Messfix, modem zn. Speedport V 500, bezdrátovou myš, klávesnici, měřící přístroje, odsavač par, časové spínače, software pro návrhy nábytku, software pro účetnictví, součástky k počítači, ISDN-kartu, plochá skener, dva pevné disky, print server, monitor, etiketovací kufřík, skartovačku, poštovní známky, klíče od auta, drobné peníze, pracovní oděvy, dva zlaté řetízky, hodinky a další předměty v celkové hodnotě cca 7.326 €, a dále
        2) v noci z 28. 9. na 29. 9. 2010 vnikl vymáčknutím světlíku na straně do dvora do budovy využívané jako kancelář, dílna a obchod v B. B., ulice B., kde prohledal vozidlo odstavené v dílně, skříně a vystavené zboží v dílně a další nábytek v obchodě a v kanceláři, když si přivlastnil mimo jiné hotovost z trezoru ve výši cca 1.400 €, dvě zlaté mince, prstýnek, z pokladen hotovost ve výši cca 650 €, laptop a další předměty v celkové hodnotě cca 5.465 €.
    3. Dne 17. 6. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu ve Cvikově, Spolková republika Německo, ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 6 Ls 520 Js 5077/11, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2011, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

    4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
      5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
        6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. T. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.
          7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený R. T. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozených subjektů dopustil celkem ve dvou případech, a to během velmi krátkého časového odstupu jednoho dne. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je současně zvyšována nejen způsobem provedení činu, ale i celkovou výší způsobené škody (cca 13.791 €), stejně jako jeho trestní minulostí. V této souvislosti nelze pominout, že byl odsouzený již opakovaně soudně trestán, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, nejen na území České republiky, ale v roce 2011 a 2016 i na území Spolkové republiky Německo, a to jednak za majetkovou trestnou činnost a dále trestnou činnost drogového charakteru. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu ve Cvikově, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, který je současně trestem souhrnným ve vztahu k trestu odnětí svobody ve výměře tří let a šesti měsíců, který byl odsouzenému již dříve uložen rozsudkem Zemského soudu v Bayreuthu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 KLs 260 Js 10431/10. Ve vztahu k citovanému rozsudku Zemského soudu v Bayreuthu přitom bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 11 Tcu 249/2012, již dříve rozhodnuto tak, že se na toto odsouzení podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. T. příslušným soudem Spolkové republiky Německo, konkrétně rozsudkem Obvodního soudu ve Cvikově, hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

          8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

          P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


          V Brně dne 26. 6. 2019

          JUDr. Antonín Draštík
          předseda senátu



          Vypracoval:
          JUDr. Tomáš Durdík