Rozhodnutí NS

1 VSPH 781/2012

citace  citace s ECLI
Právní věta:Poplatníkem soudního poplatku za insolvenční řízení před soudem prvního stupně je i insolvenční navrhovatel - zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.
Soud:Vrchní soud v Praze
Datum rozhodnutí:06/19/2012
Spisová značka:1 VSPH 781/2012
ECLI:ECLI:CZ:VSPH:2012:1.VSPH.781.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvenční návrh
Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 písm. a) předpisu č. 549/1991Sb.
§ 4 odst. 1 písm. e) předpisu č. 549/1991Sb.
§ 11 předpisu č. 549/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:43 / 2013
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

Usnesením ze dne 1. 6. 2012 zjistil M ě s t s k ý s o u d v Praze úpadek dlužníka C., s. r. o., na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. D. U. (body I., II. a III. výroku). Dále mimo jiné uložil v záhlaví uvedené insolvenční navrhovatelce M. J. povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí soudní poplatek ve výši ve výši 2000 Kč (bod XI. výroku). Odkázal v té souvislosti na § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSP), dle něhož „poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak.“ Zároveň vysvětlil, že podle § 4 odst. 1 písm. e) ZSP „jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu“, a že výše soudního poplatku je stanovena v Sazebníku poplatků (příloze k ZSP) v Položce 4, bod 1. písm. c) ve výši 2000 Kč.
Toto rozhodnutí (odvolání směřovalo jen do bodu XI. výroku) napadla odvoláním navrhovatelka a namítala, že podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (č. 182/2006 Sb.) je osvobozen od placení zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhovatel, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, což je právě případ navrhovatelky.
V r c h n í s o u d rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Z o d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení (i řízení jeho vydání předcházející) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.
Insolvenční soud v odůvodnění svého rozhodnutí s pomocí odkazu na příslušná ustanovení ZSP problematiku úhrady soudního poplatku řádně vysvětlil, takže odvolací soud na argumentaci tam obsaženou pro stručnost odkazuje, sám pak toliko na vysvětlenou k navrhovatelkou uplatněným výhradám pro úplnost dodává, že jí zmíněné ustanovení insolvenčního zákona (§ 108) zprošťuje věřitele s pracovněprávním nárokem závazku platit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nikoliv ale povinnosti hradit soudní poplatek, neboť tuto problematiku upravuje samostatně ZSP, jenž ve druhém odstavci § 11 taxativně jmenuje osoby od této povinnosti osvobozené, insolvenční navrhovatelé však mezi nimi uvedeni nejsou.
Veden závěry vyslovenými shora, odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze v napadeném bodě XI. výroku, jako věcně správné potvrdil (§ 219 zákona č. 99/1963 Sb.)