Rozhodnutí NS

7 Tdo 512/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:7 Tdo 512/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.512.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 512/2019-1024


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 5. 2019 o dovolání obviněného R. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 55 To 133/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 13/2016 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. odmítá.

Odůvodnění

Obviněný R. T. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 55 To 133/2018-979, jímž byla jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání jeho (zaměřené proti výroku o vině i trestu) a jeho rodičů L. T. a J. T. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2018, č. j. 6 T 13/2016-915, jímž byl uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou.

Dovolání obviněný zaměřil proti výroku o vině a odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, včetně toho, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Vyjádřil názor, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je extrémní rozpor a že proti sobě stojí jeho verze a tvrzení poškozené, které soudy uvěřily. V tomto směru rozvedl své námitky, v nichž kladl důraz na to, že částku 800 000 Kč poškozené skutečně zapůjčil, což podle něho provedené důkazy nevyvracejí a výpověď poškozené je nevěrohodná. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání rozvedla, že obviněný dovolání odůvodnil skutkovými námitkami, které nespadají pod uplatněný dovolací důvod, a navíc skutkové závěry soudů nejsou v extrémním rozporu s důkazy, naopak jim odpovídají. Státní zástupkyně navrhla dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Jako pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že obviněný od května do června 2012 v XY v úmyslu se obohatit a připravit poškozenou o nemovitost zneužil důvěry poškozené P. B., přislíbil jí půjčku ve výši 70 000 Kč, ale přiměl ji k podpisu dokumentů hovořících o půjčce ve výši 800 000 Kč a k podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem pro zajištění pohledávky 1 100 000 Kč vyplývající údajně ze smlouvy o půjčce 800 000 Kč (odměna za půjčku měla činit 300 000 Kč) a poté dne 27. 6. 2014 z důvodu nesplnění smyšleného závazku podal žalobu na soudní prodej zástavy.

Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil a částku 800 000 Kč poškozené skutečně zapůjčil. Snažil se vyvrátit závěr soudů, že uvedenou částku v té době ani neměl k dispozici a že mu ji nedali ani zadlužení rodiče a že se takto vysoká půjčka nijak neprojevila v majetkových poměrech poškozené. Zpochybňoval věrohodnost poškozené a pravdivost její výpovědi i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, tuto věrohodnost v podstatě potvrzující. Uvedené dovolací námitky mají vyloženě skutkovou povahu, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Navíc jde o námitky, s nimiž se přesvědčivě a podrobně vypořádal již nalézací soud, na jehož rozsudek lze odkázat.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Olomouci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Ten nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě odůvodnily. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud odpovídajícím způsobem zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku.

Jestliže dovolatel argumentoval tím, že jeho matka, i když si sama musela vzít vysokou půjčku, mu mohla v roce 2006 poskytnout 600 000 Kč pro jeho tehdy čtyřletou dceru s tím, že tuto částku jí má předat v dospělosti a nesmí s ní disponovat, a on tuto částku uschoval kdesi v rodinné nemovitosti, aby ji pak po několika letech zapůjčil právě poškozené P. B., nalézací soud podrobně vysvětlil důvody nevěrohodnosti této obhajoby, přičemž vzal v úvahu i to, že dalšími důkazy je prokázáno, že pokud matka z půjčených peněz značnou část obviněnému poskytla, bylo to na úhradu jeho dluhu u pivovaru Staropramen. Dovolatel také zdůraznil, že jeho rodiče přišli o byt v důsledku zadluženosti až později, než mu poskytli uvedenou částku, a namítl také, že poškozená mohla peníze z půjčky od něho použít na úhradu jiných dluhů, takže se půjčka nemusela v jejích majetkových poměrech viditelně projevit. Tím vším se však soud prvního stupně podrobně zabýval, stejně jako věrohodností poškozené, její osobností (v kontextu se zjištěným jednáním) i závěry znaleckého posudku z odvětví psychologie a dalšími důkazy. Dovolání je koncipováno tak, jakoby nalézací soud svůj skutkový závěr o vině obviněného (a v podstatě o pravdivosti verze poškozené) postavil pouze na třech argumentech, které se v dovolání jakoby vyvracejí. Ve skutečnosti však nalézací soud vzal v úvahu i řadu dalších aspektů věci, a jestliže hodnotil důkazy v jejich souhrnu, nemohl rozumně dospět k jiným skutkovým závěrům, než ke kterým dospěl.

V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu