Rozhodnutí NS

3 Tcu 1/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/25/2020
Spisová značka:3 Tcu 1/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TCU.1.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tcu 1/2020-14


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal dne 25. 3. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:


Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. N., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 1. 6. 2017 sp. zn. 505 Hv 47/17g, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:


Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 505 Hv 47/17g, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. N. uznán vinným pod bodem I. trestným činem krádeže podle § 15, § 127 rakouského trestního zákona a pod bodem II. trestným činem krádeže vloupáním za účelem obživy podle § 15, § 127, § 129 odst. 1 č. 1, § 130 odst. 2 druhý případ rakouského trestního zákona. Za to byl podle § 130 odst. 2 téhož předpisu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jakož i podle § 389 odst. 1 rakouského trestního řádu k náhradě nákladů trestního řízení. Soud mu zároveň podle § 38 odst. 1 rakouského trestního zákona započetl do uloženého trestu odnětí svobody vazbu, kterou vykonával od 13. 10. 2011 21:10 hod. do 23:00 hod. a od 13. 3. 2017, 18:40 hod. do 1. 6. 2017, 10:40 hod.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti tím, že v XY
      I. dne 3. 10. 2011 vnikl do rodinného domu J. M. v XY, XY č. XY a za pomoci svítilny, kterou si vzal s sebou, se pokusil odnést cizí předměty v úmyslu se neoprávněně obohatit,

      II. v období od 2. 2. 2016 do 7. 3. 2016 za účelem obživy (§ 70 odst. 1 č. 3 rakouského trestního zákona) poté, co byl naposledy dne 14. 9. 2015 Okresním soudem pod spisovou značkou 3 T 18/2014 odsouzen za krádež vloupáním k trestu odnětí svobody, který si odpykával do 12. 11. 2015, a později dne 19. 1. 2016 Okresním soudem pod spisovou značkou 21 T 132/15 pro krádež vloupáním, se pokusil odcizit T. a E. K. jejich cizí movité věci vloupáním tak, že otočil cylindrický zámek dílny obětí a tu pak prohledal na pro něj cenné předměty, avšak nic nenalezl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Rejstříku trestů“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona o Rejstříku trestů.

Podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a jeho příloh vyplynulo, že J. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a předmětné odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [u skutku pod bodem I. přečin porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku, u skutku pod bodem II. pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku]. Tím byly splněny formální podmínky § 4a odst. 3 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. N. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým měla být způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se dopustil více trestných činů. Z opisu Rejstříku trestů dále vyplývá, že odsouzený byl již v minulosti opakovaně odsouzen a potrestán pro majetkovou trestnou činnost spáchanou v České republice, byť k většině těchto odsouzení již nelze přihlížet. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. 3. 2020


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu