Rozhodnutí NS

30 Cdo 4977/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/15/2019
Spisová značka:30 Cdo 4977/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4977.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
09/23/2019
II.ÚS 3089/19
II.ÚS 3089/19
JUDr. Jaroslav Fenyk
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4977/2017-110


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Z. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 68/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. 15 Co 100, 101/2017-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, č. j. 26 C 68/2015-57, a doplňujícím rozsudkem ze dne 6. 10. 2016, č. j. 26 C 68/2015-75, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč a konstatování, že v důsledku vydání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. S-MHMP 922776/2010/OST/Fr, došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce zaručeného v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok I) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 6. 2017, č. j. 15 Co 100, 101/2017-87, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázky, zda je odpovědnost „úředních osob“ vyloučena, i když se správní orgány „záměrně“ a „nesčetněkrát“ z formálněprávních důvodů odmítly zabývat námitkami a odvoláními účastníka územního řízení, a zda nezákonným rozhodnutím „o účastenství“ v územním řízení dochází „téměř vždy“ k zásahu do vlastnického nebo jiného práva opomenutého účastníka řízení, nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť na řešení takto obecně položených právních otázek napadené rozhodnutí nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001). Odvolací soud svůj závěr o neexistenci nároku dovolatele odůvodnil jednak tím, že mezi nezákonným rozhodnutím správního odvolacího orgánu (o zamítnutí odvolání žalobce jako opožděného) a dovolatelem tvrzenou nemajetkovou újmou vzniklou v důsledku omezeného přístupu k jeho nemovitostem kvůli stavbě cyklostezky není dán vztah příčinné souvislosti, a jednak tím, že takto tvrzená nemajetková újma dovolateli nevznikla.

Žalobce ve svém dovolání napadá uvedený závěr odvolacího soudu o tom, že mu v důsledku omezení přístupu k nemovitostem výstavbou cyklostezky nevznikla nemajetková újma. Odvolací soud přitom podle skutkových zjištění měl za prokázané, že žalobci zůstala zachována jiná přístupová cesta k jeho pozemkům včetně možnosti zajíždět k těmto pozemkům motorovým vozidlem. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, přičemž v dovolacím řízení se skutkovými otázkami zabývat nelze (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).

Namítá-li dovolatel nesprávnost úvahy odvolacího soudu o vzniku nemajetkové újmy, pak se nejedná o námitku proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale o polemiku s tím, jaký skutkový závěr odvolací soud z jednotlivých skutkových zjištění učinil, neboť otázka vzniku nemajetkové újmy je otázkou skutkovou, nikoliv právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 193/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2928/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 42/2018). Námitka proti skutkovým zjištěním přitom není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. za pomoci argumentu a contrario).

Dovolatel napadá i závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou nemajetkovou újmou. Jestliže však obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (závěr o tom, že nemajetková újma žalobci nevznikla), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodováno o nákladech řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. 7. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu