Rozhodnutí NS

26 Cdo 3637/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/21/2020
Spisová značka:26 Cdo 3637/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3637.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 3637/2019-172
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) J. Z., narozeného XY, bytem XY, b) V. H., narozeného XY, bytem XY, a c) P. Z., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47, proti žalované Academia Rerum Civilium - Vysoká škola politických a společenských věd, s.r.o., se sídlem v Kutné Hoře, Barborská 52, IČO 27072622, zastoupené Mgr. Janem Šmídem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o zaplacení 549.852 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 9 C 27/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2019, č. j. 22 Co 134/2019-151, takto:

      Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 22. 7. 2019, č. j. 22 Co 134/2019-151, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře (soud prvního stupně) ze dne 3. 4. 2019, č. j. 9 C 27/2018-119, jímž rozhodl, že na straně žalobce bude v řízení pokračováno se společností ZORETTI s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Chodově, Dunovského 973/31, IČO 29049351.

Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť otázku, zda návrh žalobce na singulární sukcesi podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11). Aby soud mohl ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. uzavřít, že návrh žalobce na procesní nástupnictví podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby se pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů - musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a že proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (zejména podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), a současně musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svou případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Těmito kritérii se odvolací soud zabýval a odůvodnil, proč má za to, že splněna nebyla, a jeho závěry odpovídají i obsahu spisu.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně), že jí nebyl doručen návrh na procesní nástupnictví k vyjádření a řízení proto trpí vadou a že jí postupem soudu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 1. 2020


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu