Rozhodnutí NS

25 Cdo 2463/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/03/2019
Spisová značka:25 Cdo 2463/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2463.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Vady řízení
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř.
§ 242 odst. 3 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 2463/2018-391


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, proti žalované: UNIPETROL RPA, s. r. o., IČO 27597075, se sídlem Litvínov - Záluží 1, zastoupena JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem Slezská 2127/13, Praha 2, o 1.094.190 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 100/2019-313, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, č. j. 6 Cmo 245/2016-351, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, č. j. 6 Cmo 245/2016-351, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2016, č. j. 19 Cm 100/2016-351, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci celkem 1.094.190 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. V dovolání zpochybňuje především věrohodnost vstupních údajů předložených žalobcem, které použil znalec RNDr. Pavel Hadaš, Ph.D., pro výpočet výše škody na lesních porostech způsobené kyselými imisemi z produkce žalované. Namítá, že odvolací soud postupoval nestandardně v procesních otázkách a nesprávně posoudil míru důkazů, ustálená judikatura dovolacího soudu je založena na skutkovém omylu, měla by být přehodnocena a způsob zjištění výše náhrady škody by měl být posouzen jinak a měl by být vyřešen rozdíl mezi důkazem a opěrným bodem. Soudům vytýká, že se nevypořádaly s její námitkou, že základní údaje žalobce o poškození lesních porostů jsou stanoveny nesprávně. Zdůraznila, že nezpochybňuje samotnou metodiku znalce, ale vstupní údaje předkládané žalobcem. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc k dalšímu řízení.

Napadením správnosti vstupních údajů dovolatelka fakticky zpochybňuje správnost závěru znalce RNDr. Hadaše o výši škody na lesích. Rozptylovou studií a tzv. Gaussovým matematickým modelem výpočtu škody se dovolací soud již opakovaně zabýval a shledal, že i přes některé nedostatky této metodiky je pro občanskoprávní řízení o náhradu škody na lesích použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaný pod č. 46/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 924, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2782/2013). Jak již bylo opakovaně řečeno, do budoucna není vyloučeno přesnější stanovení výše náhrady, avšak ani dovolatelka neuvádí žádný alternativní a exaktnější způsob zjištění skutečné výše škody způsobené jednotlivými producenty imisí a její tvrzení o nesprávnosti vstupních údajů jsou pouze na úrovni úvah a polemik.

Námitky žalované směřují proti hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku, a proti zjištěnému skutkovému stavu. Nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovému závěru o výši škody, jehož nesprávnost zdůvodňují pochybností o správnosti podkladů pro znalecké dokazování. Dovolatelka nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž v podstatě se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. přitom není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů, včetně znaleckého posudku, nejsou předmětem dovolacího přezkumu ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Další námitky vytýkají vady řízení, jež nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání. K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. totiž může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ.

Jelikož dovolání téměř shodného obsahu podala dovolatelka v obdobných sporech mezi týmiž účastníky, a Nejvyšší soud tato dovolání pro nepřípustnost odmítl usneseními ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5187/2017, a ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 885/2018, (ústavní stížnosti proti těmto rozhodnutím byly odmítnuty usneseními Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 1066/18, a ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 341/19), lze poukázat i na důvody tam uvedené.

Jak vyplývá z uvedeného, předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nejsou splněny. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 6. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu