Rozhodnutí NS

24 Cdo 3396/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2020
Spisová značka:24 Cdo 3396/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3396.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 1155/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 3396/2019-254


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA a JUDr. Romana Fialy v právní věci otce N. V. Ch., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Karlovarská č. 87/130, proti matce T. S. N., narozené dne XY, bytem XY, a nezletilému AAAAA (pseudonym), narozenému dne XY, zastoupenému opatrovníkem městem Lovosice, se sídlem městského úřadu v Lovosicích, Školní č. 407/2, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 27 Nc 3106/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2018, č. j. 96 Co 125/2018-200, takto:

      I. Dovolání otce se odmítá.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2018, č. j. 96 Co 125/2018-200, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5903/2016, a v něm vyjádřený závěr, že není-li vyhověno návrhu jednoho z rodičů na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství a je-li zároveň návrh na popření otcovství podán po uplynutí zákonem stanovené popěrné lhůty, nemůže soud postupovat jinak, než že takový návrh na popření otcovství zamítne, a to aniž by se dále zabýval konkrétními okolnostmi případu. Takový postup přitom nelze považovat za rezignaci na zjišťování nejlepšího zájmu dítěte, neboť samotná právní úprava popírání otcovství je odrazem zákonodárcem provedeného vážení zájmu dítěte a zájem dítěte je dále též zjišťován při rozhodování o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 1. 2020


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu