Rozhodnutí NS

7 Tdo 790/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/24/2019
Spisová značka:7 Tdo 790/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.790.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Vyloučení soudce
Dotčené předpisy:§ 30 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb.
§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 790/2019-211


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný K. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. 8 To 416/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 149/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. Š. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2018, č. j. 11 T 149/2018-98, byl obviněný K. Š. uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Těchto přečinů se obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 29. 9. 2018 v XY na XY využil nepozornosti poškozeného O. P., který při stěhování věcí do bytu v 1. patře ponechal otevřené dveře od bytu, a obviněný do tohoto bytu vstoupil a vzal zde položený batoh obsahující věci v celkové hodnotě cca 6 000 Kč, při odchodu z bytu se však setkal s poškozeným, batoh odhodil, vešel opět do bytu, kde se snažil schovat, ale byl zadržen poškozeným.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2018, č. j. 8 To 416/2018-126, bylo odvolání obviněného, které směřovalo do výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. Ve vztahu k prvnímu z nich namítl, že soudce, jenž v projednávané věci rozhodl při vazebním zasedání dne 29. 9. 2018 o tom, že se obviněný bere do vazby, následně v hlavním líčení rozhodoval o jeho vině a trestu. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že nebyla naplněna subjektivní stránka ve vztahu k oběma přečinům, jelikož neměl v úmyslu krást ani vstupovat do cizího obydlí. Nevěděl, že protiprávně vstupuje do obydlí, bytu či nebytového prostoru, naopak se domníval, že vchází a pohybuje se ve veřejných prostorách. Poté, co ho poškozený upozornil na protiprávnost takového jednání, předpokládal, že při poskytování pomoci poškozenému se stěhováním vstupoval do jeho obydlí s jeho souhlasem. Vzhledem k tomu, že tak jednal na základě svolení poškozeného, byla dána okolnost vylučující protiprávnost činu.

Dále obviněný konstatoval, že byť se při stěhování vyskytovala v prostorách bytu třetí osoba (pravděpodobně kamarád poškozeného), tato osoba nebyla navzdory jeho námitkám ani vyslechnuta. Kromě toho nebyly sejmuty daktyloskopické stopy. S předmětným batohem nebylo vůbec manipulováno, ani se z něj nic neztratilo. Jednalo se pouze o nedorozumění a omyl na straně poškozeného. Rovněž namítl, že orgány činné v trestním řízení postupovaly nesprávně, pokud mu (před prováděním dokazování) přičetly k tíži jeho minulost. Oba soudy nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně v celém rozsahu.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedla, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. zjevně neopodstatněně, jelikož ani jedna z podmínek požadovaných zákonem nebyla naplněna. Jednak ze spisového materiálu nevyplývá, že by obviněný uplatnil výhradu podjatosti vůči samosoudci Městského soudu v Brně v předchozích stádiích trestního řízení. Kromě toho nebyly splněny podmínky pro jeho vyloučení podle § 30 odst. 2 věta druhá tr. ř., neboť o vazbě nerozhodoval v přípravném řízení, nýbrž až po jeho skončení (tj. po podání návrhu na potrestání). Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že obviněný se v podstatě domáhá změny skutkových zjištění a jeho námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím soudu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný K. Š. námitku podjatosti samosoudce JUDr. Ivo Zummera z důvodu podle § 30 odst. 2 tr. ř. (ani žádného jiného) až do podání mimořádného opravného prostředku neuplatnil. S ohledem na skutečnost, že namítaná okolnost byla obviněnému známa již v původním řízení a nebyla jím namítnuta před rozhodnutím orgánu druhého stupně, nelze považovat negativní podmínku podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. za splněnou a již proto nemohl obviněný tento důvod dovolání úspěšně uplatnit.

Kromě toho nebyla naplněna ani druhá z podmínek, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Z hlediska vznesené námitky je významné, že podle § 30 odst. 2 tr. ř. je po podání obžaloby, respektive návrhu na potrestání vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba (návrh na potrestání).

V této věci dne 29. 9. 2018 státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal po provedeném zkráceném řízení k Městskému soudu v Brně návrh na potrestání K. Š. Městský soud v Brně převzal tento návrh téhož dne v 18:20 hodin, následně bylo rozhodováno o vazbě obviněného ve vazebním zasedání (viz protokol na č. l. 73 – 74 tr. spisu). Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2018, č. j. 11 T 149/2018-76, bylo rozhodnuto o tom, že se obviněný bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř., přičemž usnesení bylo vydáno samosoudcem JUDr. Ivo Zummerem. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že tento samosoudce, který následně rozhodoval v hlavním líčení o vině a trestu obviněného K. Š. a jehož podjatost obviněný namítl, rozhodoval o vzetí obviněného do vazby až po podání návrhu na potrestání, tedy až po skončení přípravného řízení. Nebyly tak splněny podmínky pro jeho vyloučení podle § 30 odst. 2 tr. ř.

Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je proto dovolání zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákoníku.

Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný založil dovolání na námitkách, které vztahoval nikoli ke skutkovým zjištěním soudů, nýbrž k jiné verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit v návaznosti na svou obhajobu uplatňovanou od počátku řízení. Ta byla založena na tvrzení, že se pohyboval ve veřejných prostorách, kde hledal staré železo na výkup, a že s předmětným batohem nemanipuloval. To je ovšem v rozporu se zjištěním soudů, že z bytu (byť otevřeného) odcizil batoh s věcmi poškozeného, avšak na odchodu byl poškozeným přistižen ve vstupních dveřích bytu a zadržen, když se snažil z místa odejít.

Námitka, že se z batohu nic neztratilo, je irelevantní; soudy nebyl tvrzen opak. Soud prvního stupně v odstavci 12 odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že o náhradě škody nerozhodoval, protože odcizené věci byly poškozenému bez poškození vráceny zpět. Námitka obviněného, že byla dána okolnost vylučující protiprávnost činu, neboť když poškozenému pomáhal se stěhováním, měl souhlas se vstupem do jeho bytu, se nevztahuje k jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, ale až k okolnostem následujícím po spáchání činu, a tudíž se netýká hmotně právního posouzení stíhaného skutku. Nejvyšší soud připomíná, že podle skutkových zjištění obou soudů poté, co byl obviněný s batohem v ruce přistižen (a zadržen) poškozeným v jeho bytě, pomohl mu ještě před příjezdem policie na jeho žádost vynést do bytu matraci, přičemž souhlas ke vstupu do bytu mu poškozený konkludentně udělil až po dokonání obou přečinů. Konečně lze dodat, že z výpovědí obviněného a poškozeného učiněných v hlavním líčení není možné dovodit, že by se při stěhování v prostorách bytu vyskytovala třetí osoba. Poškozený O. P. naopak vypověděl, že byl na místě činu sám (viz protokol o hlavním líčení ze dne 26. 10. 2018 na č. l. 94 tr. spisu). Z obsahu trestního spisu rovněž nevyplývá, že by se obviněný v průběhu trestního řízení dožadoval výslechu této osoby, jak uváděl v dovolání.

Námitky obviněného vztahující se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy v podstatě směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů a spočívaly v jiném hodnocení provedených důkazů. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, podle druhé alternativy tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý z důvodů dovolání obsažených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný formálně a bez odůvodnění uplatnil tento dovolací důvod v obou jeho alternativách. Ve vztahu k první variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v řádně provedeném odvolacím řízení věcně přezkoumáno; tento dovolací důvod v jeho první alternativě tudíž nemohl být naplněn. Co se týče druhé z uplatněných alternativ, je zřejmé, že jestliže je dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. zjevně neopodstatněné a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plynou z logiky věci stejné závěry i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného K. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2019

JUDr. Josef Mazák
předseda senátu