Rozhodnutí NS

28 Nd 368/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/07/2018
Spisová značka:28 Nd 368/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.ND.368.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 o. s. ř.
§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Nd 368/2018-55


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Hrubým, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) Česká republika – Vrchní soud v Praze, IČO: 00215651, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1300/11, o náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 3 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 48/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu, t a k t o :


Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 48/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu téhož stupně.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhá uložení povinnosti žalovaným poskytnout žalobci náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 3 000 000 Kč, neboť – dle žalobních tvrzení – způsobily žalobci trvalé poškození jeho zdravotního stavu.

Současně žalobce navrhl, aby věc byla přikázána jinému soudu, pokládaje soudce Obvodního soudu pro Prahu 4, Obvodního soudu pro Prahu 2 i Městského soudu v Praze za nikoliv nestranné a nepodjaté; proto žádá o přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.

Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům, tj. předkládajícímu Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a k přikázání věci navrhovanému Okresnímu soudu v Olomouci (srov. § 12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), posoudil návrh žalobce a neshledal jej v tomto případě důvodným.

Podle ustanovení § 12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Podle ustanovení § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Podle ustanovení § 15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (odstavec 2).

Podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Podle ustanovení § 16a odst. 1 o. s. ř. jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu;
není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1 o. s. ř.


Z citovaných ustanovení se podává, že postupem podle § 12 odst. 1 o. s. ř. může být věc přikázána (k žádosti předsedy okresního soudu) jinému soudu téhož stupně (s výjimkou situace předpokládané § 16a odst. 2 o. s. ř.) tehdy, jsou-li splněny buď předpoklady vymezené v § 15 odst. 1, odst. 2 věta první, část věty za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce či soudců dotčeného soudu a současně není možné věc přikázat jinému soudci téhož soudu (§ 16a odst. 1 o. s. ř.).

Z obsahu předloženého spisu se podává, že žádný ze soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 neoznámil podle § 15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl v projednávané věci vyloučen, a nadřízený soud dosud nerozhodl o vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle § 16 odst. 1 o. s. ř. Není tudíž naplněn alespoň jeden z předpokladů, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/16, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).

Z návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu zároveň současně nevyplývají ani žádné další skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci jinému soudu by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. (k předpokladům takového postupu srov. především nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 2001, svazek 24, str. 281; z judikatury dovolacího soudu pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze všech shora vyložených důvodů proto Nejvyšší soud rozhodl, že projednávaná věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 se jinému soudu nepřikazuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 7. 11. 2018


Mgr. Petr Kraus
předseda senátu