Rozhodnutí NS

11 Tdo 1622/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/31/2019
Spisová značka:11 Tdo 1622/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1622.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Peněžitý trest
Dotčené předpisy:§ 68 odst. 6 tr. zákoníku
§ 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1622/2018-47


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2019 o dovolání obviněného M. H., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 11 To 19/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 8/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 51 T 8/2017, byl obviněný M. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

v přesně nezjištěné době nejméně od srpna 2013 do 5. ledna 2015, vždy na základě objednávky P. S., nar. XY, který byl pro toto jednání pravomocně odsouzený na území Spolkové republiky Německo, zajistil od neznámé osoby sušenou drť rostliny konopí a metamfetamin s vědomím toho, že se jedná o psychotropní látky a že pro nakládání s takovými látkami nemá potřebné zákonné povolení, když věděl, že tyto psychotropní látky budou užité k následné distribuci koncovým odběratelům ve Spolkové republice Německo, kdy za tímto účelem se vždy nejprve P. S., nar. XY, látky a předem obviněnému M. H. zaplatil odpovídající finanční hotovost, následně obviněný M. H. požadované množství psychotropní látky obstaral od dosud nestanovené osoby, tuto pak přechovával v místě svého bydliště na adrese Varnsdorf, XY až do příjezdu P. S., nar. XY, který si pravidelně dva až čtyři dny po objednání drogu vyzvedl buď sám nebo společně s A. H., nar. XY, a následně, když obviněný M. H. k zajištění bezpečnosti přepravy drogy projel trasu převozu, aby tak kontroloval eventuální přítomnost policejních hlídek, psychotropní látky za účelem její další distribuce vyvezl do Spolkové republiky Německo, konkrétně tak:

a) v době od srpna 2013 do září 2013 ve dvou případech prodal v každém případě 500 gramů metamfetaminu, vždy za částku 12 000 Euro,

b) v době od října 2013 do května 2014 nejméně ve třech případech přibližně v odstupu dvou měsíců, prodal v každém případě 500 gramů metamfetaminu, vždy za částku 12 000 Euro,

c) v období od května 2014 do srpna 2014 ve dvou případech prodal v každém případě jeden kilogram metamfetaminu, vždy za částku 22 000 Euro,

d) v době od září 2013 do července 2014 nejméně ve třech případech, přibližně v odstupu dvou měsíců, prodal vždy nejméně 2 kilogramy sušené drti rostliny konopí, vždy za částku 4 200 Euro za 1 kilogram sušené rostlinné drti konopí,

e) v měsících září, říjen a dne 24. listopadu 2014, nejméně ve třech případech, prodal vždy
1 kilogram metamfetaminu a 5 kilogramů sušené drti rostliny konopí, vždy za celkovou částku 43 000 Euro,


f) v přesně nezjištěné době v místě bydliště obviněného P. S., nar. XY, objednal 1 kilogram metamfetaminu a 5 kilogramů sušené drti rostliny konopí, za tímto účelem obviněnému zaplatil částku 43 000 Euro, které obviněný nezjištěným způsobem obstaral od dosud neustanovené osoby a takto zakoupené drogy společně přechovával v místě svého bydliště nejpozději do 5. ledna 2015, kdy za nimi kolem 19:00 hodiny přijel P. S., nar. XY, společně s A. H., nar. XY, kterým obviněný předal objednané drogy, které následně P. S. a A. H. naložili do svého osobního motorového vozidla tovární značky BMW, reg. zn. XY, když při cestě byli zadrženi a v rámci prohlídky jejich motorového vozidla bylo nalezeno celkem 995,2 gramů metamfetaminu, s obsahem účinné látky 624,3 gramů metamfetaminové báze a celkem 4.990,2 gramů sušené drti rostliny konopí, s minimálním obsahem účinné látky 617,8 gramu THC,

a celkově tak v období od srpna 2013 do 5. ledna 2015 prodal nejméně ve dvanácti případech celkem 8 500 gramů metamfetaminu a 26 kilogramů sušené drti rostliny konopí,

přičemž Δ9-tetrahydrokanabinol byl do 31. prosince 2013 uvedený jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a od 1. ledna 2014 v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013, Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a současně metamfetamin byl do 31. prosince 2013 uvedený jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka, a s účinností od 1. ledna 2014 v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.

2. Za to byl obviněný M. H. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti (10) roků a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2, 3, 4 tr. zákoníku, uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 500 000 Kč (pět set tisíc korun českých), a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v délce trvání deseti (10) měsíců. Nutno dodat, že daným rozsudkem byla současně podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněná I.-A. S. zproštěna obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 1 KZV 65/2016, pro jednání, ve kterém bylo spatřováno spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 51 T 8/2017, podali odvolání obviněný M. H. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, která odvolání podala v neprospěch obviněných M. H. a I.-A. S. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 11 To 19/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. c), d) odst. 2 tr. zákoníku ohledně obviněného M. H. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve zrušené části nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že

v přesně nezjištěné době nejméně od srpna 2013 do 5. ledna 2015, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako člen organizované skupiny působící na území České republiky a Spolkové republiky Německo společně s P. S., nar. XY, a A. H., nar. XY, kteří byli pro toto jednání pravomocně odsouzeni na území SRN, a dalšími s nimi spolupracujícími na území SRN a dále přesně neztotožněným dodavatelem drog v ČR, se bez příslušných povolení podílel na mezinárodním obchodu se sušenou drtí rostliny konopí (marihuana) a metamfetaminem (pervitin, crystal), kdy takto činil s vědomím, že se jedná o psychotropní látky a že pro nakládání s takovými látkami nemá potřebné zákonné povolení, když věděl, že tyto psychotropní látky budou užité k následné distribuci koncovým odběratelům ve Spolkové republice Německo, kdy za tímto účelem se vždy nejprve P. S. dostavil do místa bydliště obviněného M. H., zde objednal konkrétní množství psychotropní látky a předem obviněnému M. H. zaplatil odpovídající finanční hotovost, následně obviněný M. H. požadované množství psychotropní látky obstaral od přesně neztotožněné osoby, tuto pak přechovával v místě svého bydliště na adrese Varnsdorf, XY, až do příjezdu P. S., který si pravidelně dva až čtyři dny po objednání drogu vyzvedl buď sám nebo společně s A. H., a následně, když obviněný M. H. k zajištění bezpečnosti přepravy drogy projel trasu převozu, aby tak kontroloval eventuální přítomnost policejních hlídek, psychotropní látky za účelem její další distribuce vyvezl do Spolkové republiky Německo, konkrétně tak:

a) v době od srpna 2013 do září 2013 ve dvou případech prodal v každém případě 500 gramů metamfetaminu, vždy za částku 12 000 Euro,

b) v době od října 2013 do května 2014 nejméně ve třech případech přibližně v odstupu dvou měsíců, prodal v každém případě 500 gramů metamfetaminu, vždy za částku 12 000 Euro,

c) v období od května 2014 do srpna 2014 ve dvou případech prodal v každém případě jeden kilogram metamfetaminu, vždy za částku 22 000 Euro,

d) v době od září 2013 do července 2014 nejméně ve třech případech, přibližně v odstupu dvou měsíců, prodal vždy nejméně 2 kilogramy sušené drti rostliny konopí, vždy za částku 4 200 Euro za 1 kilogram sušené rostlinné drti konopí,

e) v měsících září, říjen a dne 24. listopadu 2014, nejméně ve třech případech, prodal vždy 1 kilogram metamfetaminu a 5 kilogramů sušené drti rostliny konopí, vždy za celkovou částku 43 000 Euro,

f) v přesně nezjištěné době v místě bydliště obviněného P. S. objednal 1 kilogram metamfetaminu a 5 kilogramů sušené drti rostliny konopí, za tímto účelem obviněnému zaplatil částku 43 000 Euro, které obvoněný nezjištěným způsobem obstaral od dosud přesně neztotožněné osoby a takto zakoupené drogy přechovával v místě svého bydliště nejpozději do 5. ledna 2015, kdy za nim kolem 19:00 hodiny přijel P. S. společně s A. H., kterým obviněný předal objednané drogy, které následně P. S. a A. H. naložili do svého osobního motorového vozidla tovární značky BMW, reg. zn. XY, když při cestě byli zadrženi a v rámci prohlídky jejich motorového vozidla bylo nalezeno celkem 995,2 gramů metamfetaminu, s obsahem účinné látky 624,3 gramů metamfetaminové báze a celkem 4.990,2 gramů sušené drti rostliny konopí, s minimálním obsahem účinné látky 617,8 gramu THC,

a celkově tak v období od srpna 2013 do 5. ledna 2015 prodal nejméně ve dvanácti případech celkem 8 500 gramů metamfetaminu a 26 kilogramů sušené drti rostliny konopí,

přičemž Δ9-tetrahydrokanabinol byl do 31. prosince 2013 uvedený jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a od 1. ledna 2014 v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013, Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a současně metamfetamin byl do 31. prosince 2013 uvedený jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka, a s účinností od 1. ledna 2014 v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.

4. Za to byl obviněný odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce trvání jedenácti (11) roků a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 68 odst. 1, 2, 3, 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 500 000 Kč (pětsettisíc korun českých), a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v délce trvání deseti (10) měsíců.

5. Odvolání obviněného M. H. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podané v neprospěch obviněné I.-A. S. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

                      II.
Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 11 To 19/2018, podal obviněný M. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace vznesl námitky proti množství prodaných drog a období, ve kterém je měl prodávat. Připustil, že svědku S. opatřoval OPL, ale s tím, že byl toliko prostředníkem. Uvedl, že za období od léta 2014 do 5. 1. 2015 mohl předat svědku S. OPL asi 5x, a to zhruba 2 kg metamfetaminu a 5 kg sušené natě rostliny konopí. Nesouhlas vyjádřil také s právní kvalifikací svého jednání jako zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku [správně byl obviněný odsouzen podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku], tedy že by jednal v rámci organizované skupiny působící ve více státech. Tato skutečnost podle něj z provedeného dokazování nevyplývá, neboť ani on sám neznal další osoby podílející se na následném prodeji drog v Německu a údajně nebyla prokázána ani koordinovanost a dělba úkolů mezi jednotlivými aktéry, která by dokládala existenci organizované skupiny. Dodal, že ani v SRN odsouzení svědci P. S. a A. H. nebyli odsouzeni za jednání v rámci organizované skupiny a že mezi ním a odběratelem P. S. neexistovala žádná finanční ani osobní provázanost, každá dodávka a objednávka byla samostatná, neexistovala dohoda o pravidelném odběru a on sám poté, co splnil objednávku, na dalším jednání se již nepodílel ani z něj neměl zisk. Zisk měl pouze za zprostředkování. Proto podle jeho názoru výsledky dokazování nenasvědčují tomu, že by došlo k naplnění zákonného znaku samotné organizované skupiny, natož organizované skupiny působící ve více státech. Má proto za to, že jeho jednání mělo být posouzeno toliko podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

7. V další části dovolání obviněný uplatnil námitky proti uloženému peněžitému trestu a vyjádřil přesvědčení, že mu tento trest byl uložen v rozporu se zákonem, když rozhodující soudy nižších stupňů nesprávně došly k závěru o jeho dílčí majetnosti v rámci společného jmění manželů. V této souvislosti zpochybnil existenci majetku ve společném jmění manželů a poukázal na to, že nevlastní žádné motorové vozidlo ani bankovní účet a že peněžitý trest za něj zaplatila manželka, která si musela finanční hotovost vypůjčit. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, s tím, že nesprávné a neúplné zjištění majetkových poměrů pachatele brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku.

8. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. H. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že vedle námitek čistě skutkových, které pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, je za právně relevantní možno považovat především námitku, že jeho jednáním nedošlo k naplnění trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť tento nebyl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Danou námitku však státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil za zjevně neopodstatněnou s tím, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí výstižně popsal ty skutečnosti, které ho vedly k závěru, že obviněný tento znak naplnil a že všechny zúčastněné osoby včetně obviněného věděly, že se podílí na realizaci trestné činnosti společně s dalšími osobami při nákupu a následném vývozu drog z České republiky a jejich dalším prodeji v Německu. Za situace, kdy obviněný ve spolupráci s Vietnamcem S. dodával drogu dalším osobám, přičemž věděl, že tyto osoby si drogu obstarávají za účelem další distribuce na území Německa, a takto navíc jednal koordinovaně, ve vícero případech, a v rozmezí několika měsíců, nelze podle mínění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství mít o naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ žádné pochybnosti. Za právně relevantně uplatněnou pod dovolacím důvodem podle § 265h odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak zjevně neopodstatněnou, pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil i námitku směřující proti uloženému peněžitému trestu s tím, že na základě výsledků provedeného dokazování odvolací soud nepochybil, když obviněného nepovažoval za nemajetného, ale naopak správně presumoval, že obviněný dozajista podíl na společném majetku má, stejně jako má podíl také na majetku, který je formálně ve vlastnictví jeho manželky. A to i s ohledem na jeho příjmy z trestné činnosti a z práce mimo legální rovinu zaměstnávání, které bezesporu byly ke zhodnocení tohoto majetku použity.

10. S přihlédnutím ke shora uvedenému státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

III.
Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., o které obviněný své dovolání formálně opřel.

12. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Uložením takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí nejen uložení druhu trestu, který trestní zákon (účinný v době rozhodování) nezná, ale i uložení určitého trestu bez splnění podmínek zákonem stanovených právě pro uložení tohoto druhu trestu.

14. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal.

                      IV.
                  Důvodnost dovolání

15. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že část obviněným uplatněných dovolacích námitek směřuje do oblasti soudy učiněných skutkových zjištění. V rámci těchto námitek obviněný vznáší výhrady proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů nižších stupňů. Konkrétně se jedná o výtky, kterými obviněný rozporuje soudy zjištěné množství prodaných drog a období, ve kterém je měl prodávat. Těmito námitkami se obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarované dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ani pod žádné jiné, byť neuplatněné, ze zákonného katalogu dovolacích důvodů. Navíc jde o námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.

16. Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že soudy prvního i druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku správně uvedl, že soudu prvního stupně nelze v podstatě nic vytknout, pokud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel především ze svědeckých výpovědí P. S., A. H. a T. F., kteří velmi pečlivě popsali okolnosti prodeje drog obviněným a jejich výpovědi se navzájem podporují. Za stěžejní důkaz ohledně stanovení minimálního množství odebraných drog, počátku doby páchání trestné činnosti a počtu případů soudy považovaly výpověď svědka P. S., který byl u všech jednání ohledně nákupu a následného převzetí drogy. Jmenovaný svědek logicky a podrobně popsal, jakým způsobem byly prováděny jednotlivé nákupy drogy, jak docházelo k objednání drogy, k zaplacení a k následnému převzetí drogy. Soudy dostatečně vysvětlily, proč považovaly výpověď jmenovaného svědka za věrohodnou. Výpověď obviněného byla v tomto směru podporována pouze částečně výpovědí jeho manželky I.-A. S., která však současně potvrdila, že o prodeji drog obviněným neměla žádné povědomí. Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že obhajoba obviněného byla v tomto směru v řízení provedenými důkazy jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností vyvrácena.

17. Za právně relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však možno považovat tu výtku obviněného, že jeho jednáním nedošlo k naplnění zákonných znaků trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo spácháno ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Nejvyšší soud ale shledal, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

18. Podle ustanovení § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustí ten, kdo takový čin spáchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Organizovaná skupina ve smyslu této zvlášť přitěžující okolnosti musí působit ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, a to případně včetně České republiky. Jinak se organizovanou skupinou rozumí sdružení nejméně tří osob trestně odpovědných, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost pro společnost (srov. rozhodnutí pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). V tomto případě taková organizovaná skupina může, ale také nemusí působit přímo v naší republice, neboť postačí, když je pachatel v České republice pouze ve spojení s takovou organizovanou skupinou působící mimo území České republiky. Čin je spáchán ve spojení s organizovanou skupinou, je-li pachatel, který může, ale nemusí být členem organizované skupiny, při jejím páchání jakkoli navázán (osobně, telefonicky, prostřednictvím internetu apod.) na organizovanou skupinu. Aby došlo k naplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, pachatel musí předmětný čin uvedený v odst. 1 nebo 2 spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a proto musí ve smyslu § 17 písm. b) vědět, že jde o organizovanou skupinu ve shora uvedeném smyslu, která působí nejméně ve dvou státech (srov.Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 2874, 1663 s.). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010).

19. V posuzované věci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal všechny skutečnosti, na základě kterých dospěl ke správnému závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znak trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že spáchal čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Podle provedených důkazů je zřejmé, že v jednání obviněného a dalších zúčastněných osob lze takové rozdělení rolí, které je vyžadováno pro naplnění znaku organizované skupiny působící ve více státech, nalézt. Jednotlivé osoby zúčastněné na dané trestné činnosti měly prokazatelně svoje role rozděleny. Podle učiněných skutkových zjištění svědek P. S. objednával drogu u obviněného M. H., ten ji opatřoval u Vietnamce S., následně opatřenou drogu svědek P. S. spolu se svědkyní A. H. vyvezli do Německa a tam ji prodali dalším odběratelům. Zúčastněné osoby včetně obviněného M. H. přitom věděly, že se podílí na realizaci trestné činnosti společně s dalšími osobami a že se jedná o nákup a následný vývoz drog z České republiky do Německa, kde jsou drogy dále prodávány. Pokud tedy obviněný M. H. ve spolupráci s Vietnamcem S. opakovaně dodával drogu dalším osobám a věděl přitom, že tyto osoby si drogu obstarávají za účelem další distribuce na území Německa, není pochyb o tom, že svým jednáním naplnil zákonný znak trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že spáchal čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Skutečnost, že v SRN odsouzení svědci P. S. a A. H. nebyli odsouzeni za jednání v rámci organizované skupiny, je pak z hlediska posuzované věci irelevantní.

20. Poslední dovolací námitka obviněného, kterou obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., směřuje proti uloženému peněžitému trestu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že mu byl peněžitý trest uložen v rozporu se zákonem v důsledku toho, že rozhodující soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru o jeho dílčí majetnosti v rámci společného jmění manželů. V dané souvislosti zpochybnil existenci majetku ve společném jmění manželů a poukázal na to, že nevlastní žádné motorové vozidlo ani bankovní účet a že peněžitý trest za něj zaplatila manželka, která si musela finanční hotovost vypůjčit. Má za to, že vzhledem k jeho nemajetnosti mu peněžitý trest neměl být vůbec uložen. I když se jedná o námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak bude níže rozvedeno, Nejvyšší soud ani v tomto případě nemohl dát na základě zjištěného skutkového stavu věci obviněnému za pravdu.

21. Jak bylo již shora zmíněno, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Uložením takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí nejen uložení druhu trestu, který trestní zákon (účinný v době rozhodování) nezná, ale i uložení určitého trestu bez splnění podmínek zákonem stanovených právě pro uložení tohoto druhu trestu.

22. Podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Je nutno podotknout, že mohou vznikat určité pochybnosti, zda námitka nedobytnosti peněžitého trestu spadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož (a ani v rámci jiného dovolacího důvodu) nelze namítat pouhou nepřiměřenost uloženého trestu. Námitka nedobytnosti peněžitého trestu se totiž týká jeho výměry a tudíž přiměřenosti. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu se přiklonila k chápání nedobytnosti peněžitého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku) jako dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to v té jeho variantě, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, tedy pro jehož uložení nebyly splněny zákonné podmínky.

23. O nedobytnost peněžitého trestu jde tehdy, pokud soud při rozhodování o jeho uložení shledá, že obviněný s ohledem na své osobní a majetkové poměry nemůže peněžitý trest vykonat, a to ani zaplacením ve splátkách podle § 68 odst. 5 věta druhá tr. zákoníku. Z provedeného dokazování přitom musí případná nedobytnost peněžitého trestu vyplynout (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zaujal názor, že neúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1544/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, aj.).

24. Uvažuje-li soud o uložení peněžitého trestu podle § 67 a § 68 tr. zákoníku, je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu a jestliže se mu je nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s přihlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit výši peněžitého trestu (jde o subsidiární postup soudu pro případ, že se dostupnými důkazy nepodaří blíže zjistit majetkové poměry pachatele). Osobní a majetkové poměry charakterizují osobu pachatele jako objektu trestu, jedná se tedy o okolnosti, pro které je stejný trest pro různé pachatele různě citelný. V podstatě půjde o osobní a majetkové poměry pachatele, které existovaly nikoli (jen) v době spáchání trestného činu, ale existují v době rozhodování o trestu. Je to např. momentální zdravotní stav pachatele a zdravotní stav jeho rodiny, bytové poměry pachatele a jeho rodiny, zaměstnání pachatele a jeho výdělek, podnikatelská činnost pachatele a její ekonomické výsledky, společenské postavení pachatele, celková majetková situace pachatele a jeho rodiny apod. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1544/2015).

25. Osobní poměry pachatele se v trestním řízení prokazují v podobě zpráv a hodnocení, poznatků z různých evidencí a případně i vyžádáním potřebných údajů, atd. Co se týče majetkových poměrů pachatele, podle § 68 odst. 4 tr. zákoníku postačí, jsou-li příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby stanoveny odhadem soudu. Nevychází se tedy jen z čistého příjmu pachatele, ale též z majetku pachatele a z výnosů z něj a také z dalších podkladů. Příjmy pachatele mohou pocházet – kromě příjmů z pracovního a obdobného poměru a z podnikání – také z kapitálového majetku pachatele, z dědění, z prodeje věcí a jiných majetkových hodnot, z autorských práv, práv výkonného umělce a dalších souvisejících práv duševního vlastnictví, z průmyslových práv, z pojistného plnění, z dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, z výher ze sázek a loterií atd. Majetkem pachatele nutno rozumět souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot, tj. včetně výnosů z majetku. Současně je však nutno přihlédnout i k závazkům pachatele, které je povinen plnit ze svých příjmů a majetku. Odhad soudu samozřejmě nemůže vykazovat libovůli a přichází v úvahu jen za situace, kdy nebudou k dispozici žádné nebo dostatečné podklady ke zjištění pachatelova čistého příjmu a jeho majetkových poměrů, zejména neposkytne-li sám pachatel v tomto směru potřebnou součinnost. Jde o subsidiární možnost, jak soud určí výši jedné denní sazby peněžitého trestu. Odhad soudu tu bude vycházet zejména z těch důkazů, které jsou k dispozici, a z případného srovnání postavení, situace, vzdělání, pracovní kvalifikace a dalších charakteristik pachatele s jinými osobami, u nichž lze zjistit čistý příjem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 898– 899 s.).

26. V posuzované trestní věci dal Nejvyšší soud za pravdu názoru nalézacího soudu, se kterým se ztotožnil i soud odvolací, v tom, že vzhledem k zjištěné snaze obviněného o „odklánění“ majetku a jeho zjevnou snahu o zaměstnání mimo legální rámec nezbylo, než aplikovat § 68 odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný i jeho manželka si byli prokazatelně velmi dobře vědomi závazků obviněného a na ně navazujících exekucí, proto činili kroky k ochránění svého majetku. K námitce obviněného, že nemovitosti jsou výlučným vlastnictvím jeho manželky, je třeba zdůraznit, že šetřením bylo na základě znaleckého posudku zjištěno, že cena domu, který manželka obviněného zakoupila již za trvání manželství, vzrostla v průběhu manželství díky obviněnému z 250 000 Kč na 2 100 000 Kč. V této souvislosti nelze přehlédnout příjmy obviněného z trestné činnosti a z nelegální práce, které byly bezesporu ke zhodnocení majetku obviněného a jeho manželky použity. Rozhodující soudy nižších stupňů tedy podle mínění Nejvyššího soudu nepochybily, pokud obviněného nepovažovaly za nemajetného, z čehož plyne, že uložený peněžitý trest nebyl shledán zřejmě nedobytným. Soudy správně presumovaly, že obviněný má podíl na společném majetku a na majetku, který je již formálně ve vlastnictví jeho manželky, a při stanovení výše peněžitého trestu správně a v souladu se zákonem vycházely z příjmů obviněného z doby, kdy pracoval „načerno“ a vydělával až 30 000 Kč měsíčně, dále ze skutečnosti, že stále trvá manželství obviněného s I.-A. S., která je vlastníkem dvou nemovitostí, má příjem z pracovní činnosti, a že stále existuje společné jmění manželů.

27. K odkazu obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, je třeba uvést, že se jedná o odkaz zcela nepřípadný, protože citované rozhodnutí se týká případu, kdy nesprávné a neúplné zjištění majetkových poměrů pachatele bránilo náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku. V nyní projednávané věci však bylo bez pochybností prokázáno, že obviněného nelze považovat za nemajetného a že tedy uložený peněžitý trest není trestem nedobytným. Protiprávní jednání obviněného bylo vedenou snahou získat majetkový prospěch a nalézací soud, se kterým se i v tomto ohledu ztotožnil soud odvolací, podrobně vyhodnotil majetkové poměry obviněného, přičemž dospěl ke správnému závěru o naplnění zákonných podmínek pro uložení peněžitého trestu, když s ohledem na charakter trestné činnosti a jeho závažnosti byl obviněnému tento druh trestu uložen vedle trestu odnětí svobody.

28. Na základě shora uvedených skutečností je tak možno učinit závěr, že obviněný M. H. svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí rozhodujícího soudu vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Žádné pochybení pak nebylo shledáno ani ve výroku o trestu.

29. Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného M. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 1. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu