Rozhodnutí NS
6 Tz 62/2019
![]() | ![]() ![]() |
Právní věta: | Pokud byl obviněnému v rozporu s § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti bez časového vymezení doby, po kterou má zákaz trvat, tedy na dobu neurčitou, je takový trest ve zřejmém rozporu s účelem trestu ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř., a zakládá tak důvod k podání stížnosti pro porušení zákona. |
Soud: | Nejvyšší soud |
Datum rozhodnutí: | 06/25/2019 |
Spisová značka: | 6 Tz 62/2019 |
ECLI: | ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.62.2019.1 |
Typ rozhodnutí: | ROZSUDEK |
Heslo: | Stížnost pro porušení zákona Zákaz činnosti |
Dotčené předpisy: | § 266 odst. 2 tr. ř. § 73 odst. 1 tr. zákoníku |
Kategorie rozhodnutí: | A |
Publikováno ve sbírce pod číslem: | 10 / 2020 |
6 Tz 62/2019-250
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Aleše Koláře projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné R. R., nar. XY v XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2018, č. j. 47 T 150/2016-226, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. l tr. ř. rozhodl t a k t o :
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2018, č. j. 47 T 150/2016-226, byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanovení § 38 odst. 1 tr. zákoníku a § 73 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněné R. R.
II. Pravomocný rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2018, č. j. 47 T 150/2016-226, se zrušuje v celém výroku o trestu. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2018, č. j. 47 T 150/2016-226, byla obviněná R. R. uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 2, písm. c) tr. zákoníku.
2. Za uvedené zločiny byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Současně jí byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti ve statutárních orgánech obchodních společností a trest zákazu činnosti výkonu funkce umožňující jménem zmocnitele uzavírat finančně závazkové vztahy.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti citovanému rozsudku podala ministryně spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku platí, že soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Podle § 38 odst. 1 tr. zákoníku platí, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele.
6. Jak vyplývá z rekapitulace výroku o trestu zákazu činnosti (v bodě 2 tohoto rozsudku), tento výrok zcela postrádá stanovení jakékoliv výměry. Tento zásadní údaj pak nelze zjistit ani z protokolu o hlavním líčení a ze zvukového záznamu z hlavního líčení. Trest zákazu činnosti tak byl uložen na neomezenou dobu, což trestní zákoník nepřipouští. Zároveň je uložený trest nevyhnutelně ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu. Za těchto okolností je namístě rozsudek ve výroku o trestu zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Ze shora rozvedených důvodů proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2018, č. j. 47 T 150/2016-226, byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanovení § 38 odst. 1 tr. zákoníku a § 73 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněné R. R., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zrušen, stejně jako další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí.
8. Obviněná se ke stížnosti ministra spravedlnosti písemně nevyjádřila.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Z výše uvedeného je zřejmé, že stížnost ministryně spravedlnosti směřuje pouze proti výroku o trestu . Nejvyšší soud se tak musel, ještě před tím, než přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána (v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející), nejprve zabývat tím, zda je tato stížnost přípustná z pohledu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř.
14. V dané trestní věci, pokud byl obviněné uložen trestu zákazu činnosti na neomezenou dobu (bez přesného časového vymezení), je posouzení toho, zda byl obviněné uložen trest ve zřejmém nepoměru s povahou a závažností trestného činu, poněkud problematické, neboť absence jakékoli výměry tohoto trestu ve výroku odsuzujícího rozsudku znamená absenci významného východiska pro provedení přezkumu ve vztahu k uplatňovanému důvodu. Podobným způsobem pak je nutno nahlížet i na vztah zřejmého nepoměru uloženého trestu k poměrům pachatele.
16. V tomto ohledu proto musí být stížnost ministryně spravedlnosti směřující toliko proti výroku o trestu posouzena jako přípustná a současně i jako důvodná, neboť napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru, tedy neuvedením výměry ukládaného trestu zákazu činnosti, byl zákon skutečně porušen, a to v neprospěch obviněné.
17. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti (jen) na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
18. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že okresní soud uložil obviněné nezákonný trest zákazu činnosti v rozporu s ustanovením § 73 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud za splnění ostatních podmínek předpokládaných uvedeným ustanovením obviněné tento trest uložil, pak měl zároveň stanovit (a odůvodnit) s přihlédnutím ke všem rozhodným kritériím uvedeným výše v tomto rozsudku pod bodem 15. jeho přiměřenou délku (v trvání jeden až deset let). Okresní soud tak uvedeným způsobem porušil trestní zákoník v ustanovení § 73 odst. 1 tr. zákoníku, což je primární a rozhodující důvod pro vyslovení porušení zákona Nejvyšším soudem, a zároveň také rozhodl v rozporu s obecným ustanovením § 38 odst. 1 tr. zákoníku, které je nutné zvažovat z hlediska přiměřenosti každého ukládaného trestu (z pohledu povahy a závažnosti trestného činu a poměrů pachatele).
20. Při svém rozhodování bude okresní soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozsudku. Při stanovení druhu a výměry trestu zákazu činnosti tak bude vážit všechna rozhodná ustanovení trestního zákoníku tak, aby obviněné uložil zákonný a přiměřený trest. Takto promítne do svých úvah jak obecná ustanovení rozhodná pro ukládání trestů (zejména § 36 až 39 tr. zákoníku), tak zohlední všechny zjišťované polehčující a přitěžující okolnosti (§ 41 a 42 tr. zákoníku) a také se vypořádá s důvody pro uložení trestu zákazu činnosti co do druhu tohoto trestu a jeho výměry z hlediska ustanovení § 73 tr. zákoníku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu Zpracoval:JUDr. Aleš Kolář