Rozhodnutí NS

11 Tz 57/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/25/2019
Spisová značka:11 Tz 57/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TZ.57.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Peněžitý trest
Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 z. m. j. s.
§ 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s.
§ 267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s.
§ 268 odst. 1 z. m. j. s.
§ 268 odst. 5 z. m. j. s.
§ 147 odst. 1 tr. ř.
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tz 57/2019-75


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, ve prospěch i v neprospěch obviněného R. C., nar. XY ve XY, bytem XY, XY, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o :


I. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. C. v § 147 odst. 1 a v § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a v řízení mu předcházejícím dílem v neprospěch obviněného v § 5 odst. 1, § 267 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. c) a v § 268 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a dílem ve prospěch obviněného v § 268 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 2. 2016, č. j. 1 T 122/2015-24, se zrušují. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Okresnímu soudu ve Vyškově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:



1. Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 22. 2. 2016, č. j. 1 T 122/2015-24 rozhodl, že podle § 268 odst. 1, odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“), se uznává rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 20 Cs 708 Js 74341/14, které nabylo právní moci dne 31. 12. 2014. Označeným rozhodnutím byl R. C. (dále jen „obviněný“) podle § 52 a § 53 StGB uložen peněžitý trest v celkové výši 3 250 €, a to za trestné činy donucování podle § 240 odst. 1, 2 StGB, urážky na cti podle § 185 ve spojení s § 194 odst. 1 StGB a úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1, ve spojení s § 230 odst. 1 StGB. Současně Okresní soud ve Vyškově rozhodl, že obviněný uložený peněžitý trest vykoná ve výši 87 831 Kč.

2. Shora označených trestných činů se obviněný – stručně řečeno – dopustil tím, že dne 24. 10. 2014 kolem 17:30 hod. na parkovišti čerpací stanice E. v obci P., Spolková republika Německo, nejprve odmítl zaplatit hlídači parkoviště E. L. parkovací poplatek ve výši 5 €. Následně obviněný nastoupil do svého nákladního motorového vozidla značky MAN TGX a pokusil se odjet, v čemž mu E. L. bránil tím, že se před dané vozidlo postavil, načež mu obviněný ukázal prostředníček, což se jej dotklo. Následně začal obviněný svým vozem na E. L. pomalu najíždět, aby jej tímto přinutil uhnout a nechat jej odjet bez zaplacení. V návaznosti na to E. L. vyšplhal ke kabině řidiče, otevřel dveře a pevně se chytil volantu, načež se obviněný pomalu rozjel a zatáčel při jízdě vozidlem zleva doprava, čímž chtěl dosáhnout toho, aby se E. L. pustil volantu a on mohl pokračovat v jízdě. Nakonec obviněný E. L. uhodil rukou do tváře, čímž mu způsobil bolest a zarudnutí obličeje, a s tímto byl přinejmenším srozuměn.

3. Proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově podal obviněný dne 7. 3. 2016 stížnost, v níž namítal, že v dané věci byl dán důvod neuznání rozhodnutí jiného členského státu podle § 268 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. (pozn. obviněný měl zřejmě na mysli § 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s.), neboť prý neumí dobře německy, v řízení před Okresním soudem v Neumarktu se nekonalo žádné jednání, v němž by mohl uplatnit své námitky a nebyl mu ustanoven obhájce, ani tlumočník. Obviněný sice uznal, že mu byly „doručovány nějaké listiny“, ale těmto prý nerozuměl. Závěrem popřel, že se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, a uloženou peněžitou sankci označil za zcela nepřiměřenou.

4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, stížnost obviněného zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou. K námitkám obviněného Krajský soud v Brně (mimo jiné) uvedl, že soudní řízení ve Spolkové republice Německo se vede v německém jazyce, přičemž není povinností daného státu tlumočit rozhodnutí svých soudů do rodného jazyka obviněných (cizinců). Z osvědčení dle článku 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (č. l. 3 až 14) bylo přitom dle Krajského soudu v Brně zřejmé, že obviněný byl v souladu s právem vydávajícího státu vyrozuměn o svém právu na podání opravného prostředku v dané věci, jakož i o lhůtách k jeho podání, čehož však nevyužil. V postupu Okresního soudu ve Vyškově proto Krajský soud v Brně neshledal žádné pochybení. Zbývající námitky obviněného pak označil za nedůvodné, včetně výhrad proti výši uloženého peněžitého trestu.

5. Dne 23. 4. 2019 podal ministr spravedlnosti pod č. j. MSP-72/2017-OJD-SPZ/6, podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně stížnost pro porušení zákona, a to dílem ve prospěch obviněného, dílem v jeho neprospěch.

6. Porušení zákona v neprospěch obviněného ministr spravedlnosti shledává předně v tom, že v daném řízení o uznání a výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění Krajský soud v Brně porušil § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť nesplnil svoji přezkumnou povinnost. Dle ministra spravedlnosti totiž Krajský soud v Brně zamítl stížnost obviněného v situaci, kdy usnesením Okresního soudu ve Vyškově (jehož zrušení se obviněný prostřednictvím uvedené stížnosti domáhal) byl porušen zákon v § 268 odst. 1 z. m. j. s., a to v neprospěch obviněného, neboť daný soud v rozporu s označeným ustanovením uznal rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu na území České republiky, byť pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Dle obsahu shora označeného osvědčení (č. l. 13 verte) byla věc obviněného projednána v písemném řízení, tedy v nepřítomnosti obviněného, přičemž obviněný byl v souladu s právem vydávajícího státu (tj. s právem německým) vyrozuměn o právu na podání opravného prostředku a o lhůtách pro jeho podání, a to buďto osobně, anebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s německým právem. Ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona nezpochybňuje tvrzení, že rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, včetně poučení o právu podat proti němu opravný prostředek, bylo obviněnému doručeno, což ostatně připustil i sám obviněný. V dané situaci se však dle ministra spravedlnosti Krajský soud v Brně měl – s ohledem na tvrzení obviněného, že neumí německy – zabývat klíčovou otázkou, zda bylo dané rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu obviněnému doručeno i v češtině. Ministr spravedlnosti k tomuto dále dodává, že pokud by český překlad daného rozhodnutí obviněnému nebyl doručen, pak by (s ohledem na jeho neznalost německého jazyka) nebylo možné mít za to, že tento byl řádně poučen o svém právu na podání opravného prostředku ve smyslu § 267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s., čímž by byl založen důvod pro neuznání rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu podle § 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s.

7. Vedle shora uvedeného ministr spravedlnosti shledává ještě další důvod pro odepření mezinárodní justiční spolupráce v projednávané věci. S poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tz 54/2016, uveřejněného pod číslem 25/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, má ministr spravedlnosti za to, že uznání a výkon rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu by bylo v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a zásadami právního řádu České republiky, na kterých je třeba bez výhrad trvat (§ 5 odst. 1 z. m. j. s.). V neposlední řadě by dle ministra spravedlnosti doručení rozhodnutí pouze v německém jazyce nesplňovalo podmínky článku 5 odst. 3 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, ani § 52 odst. 1 z. m. j. s.

8. Ze všech shora uvedených důvodů je tedy ministr spravedlnosti přesvědčen, že v situaci, kdy se Okresní soud ve Vyškově ani Krajský soud v Brně nezabývaly otázkou, zda rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu bylo obviněnému doručeno v češtině, je třeba uznání peněžité sankce, takovým rozhodnutím uložené, označit přinejmenším za předčasné. Dle ministra spravedlnosti měly naopak soudy v dané věci postupovat podle § 267 odst. 6 z. m. j. s. a vyžádat si stanovisko příslušného německého orgánu, kterým mohl být případně vyvrácen důvod pro neuznání rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, a to např. tak, že by bylo prokázáno, že obviněný s německými úřady komunikoval v němčině a nevyžadoval tlumočníka.

9. Porušení zákona ve prospěch obviněného pak ministr spravedlnosti shledává v tom, že Okresní soud ve Vyškově ve svém usnesení dále rozhodl, že obviněný vykoná uloženou peněžitou sankci ve výši 87 831 Kč, kdy při stanovení výše, ve které se tato vykoná, nesprávně aplikoval § 268 odst. 5 z. m. j. s. Rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu totiž bylo vydáno dne 9. 12. 2014, přičemž k tomuto dni činil kurz devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou (dále také jen „ČNB“) pro měnu euro 27,615 Kč. Při přepočtu částky 3 250 € však dle ministra spravedlnosti Okresní soud ve Vyškově vyšel nesprávně z kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni vydání jeho usnesení, tedy k 22. 2. 2016, na základě čehož stanovil výši peněžité sankce, která se má vykonat. Protože při správném výpočtu výše peněžité sankce by Okresní soud ve Vyškově tuto musel stanovit ve výši 89 748,75 Kč (tedy o 1 917,75 Kč vyšší než stanovil), porušil svým postupem v dané věci dle ministra spravedlnosti zákon ve prospěch obviněného. Co se týče usnesení Krajského soudu v Brně, ten v tomto směru usnesení Okresního soudu ve Vyškově potvrdil, aniž by se však zabýval blíže tím, ke kterému konkrétnímu dni byl kurz devizového trhu vyhlášený ČNB určen.

10. Závěrem své stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti upozornil na formální vadu usnesení Okresního soudu ve Vyškově, spočívající v absenci odkazu na § 268 odst. 5 z. m. j. s. ve výrokové části jeho rozhodnutí, byť jej daný soud (ač nesprávně) aplikoval při přepočtu peněžité sankce uložené rozhodnutím německého soudu z měny euro na měnu českou.

11. Vzhledem ke shora uvedenému proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 To 112/2016, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. C., v § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a v řízení předcházejícím jednak v neprospěch obviněného R. C. v § 268 odst. 1 z. m. j. s., jednak ve prospěch obviněného R. C. v § 268 odst. 5 z. m. j. s. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení a rovněž i jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 1 T 122/2015, jakož i další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V neposlední řadě ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. Intervenující státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se při veřejném zasedání plně ztotožnila s obsahem podané stížnosti pro porušení zákona a závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud této stížnosti pro porušení zákona vyhověl a rozhodl tak, jak navrhl ministr spravedlnosti.

13. Nejvyšší soud, jakožto soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. řádu), z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti dílem ve prospěch, dílem v neprospěch obviněného (§ 267 odst. 1 tr. řádu), přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná.

14. Pokud jde o tu část argumentace ministra spravedlnosti, na níž vystavěl svůj závěr o porušení zákona v neprospěch obviněného v § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v § 268 odst. 1 z. m. j. s., považuje Nejvyšší soud za nezbytné předně poukázat na dotčená ustanovení příslušných zákonů a připomenout závěry své dosavadní rozhodovací praxe stran interpretace ustanovení § 267 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s. (o jejichž nesprávnou aplikaci se závěr ministra spravedlnosti o porušení zákona v neprospěch obviněného – mimo jiného – rovněž opírá).

15. Podle § 147 odst. 1 tr. řádu platí, že při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost [písm. a)], řízení předcházející napadenému usnesení [písm. b)].

16. Z ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se podává, že nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.

17. Podle § 5 odst. 1 z. m. j. s. platí, že mezinárodní justiční spolupráci nelze cizozemskému orgánu poskytnout, pokud by to bylo v rozporu s ústavním pořádkem České republiky nebo s takovou zásadou právního řádu České republiky, na které je třeba bez výhrady trvat.

18. Z § 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. se podává, že samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud takové rozhodnutí bylo vydáno v řízení vedeném v nepřítomnosti osoby, vůči níž směřuje, není-li dále stanoveno jinak.

19. Podle § 267 odst. 3 písm. c) z. m. j. s. platí, že rozhodnutí jiného členského státu lze uznat, i když je dán důvod pro neuznání uvedený v odstavci 1 písm. e), pokud osoba, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, poté, co jí bylo osobně doručeno rozhodnutí a byla výslovně poučena o svém právu na nové projednání věci nebo právu na podání opravného prostředku, jejichž využití umožňuje její účast v novém nebo opravném řízení, opětovné posouzení nebo přezkoumání věci a provedení nových důkazů a může vést ke změně původního rozhodnutí, se takového práva výslovně vzdala, nebo je v příslušné lhůtě neuplatnila nebo opravný prostředek vzala zpět.

20. Z § 268 odst. 1 z. m. j. s. se podává, že nejde-li o případ uvedený v § 264 odst. 2 nebo 3 nebo v § 266 odst. 1, anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu, samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky a současně rozhodne, že se peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené tímto rozhodnutím vykoná.

21. Co se týče dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, tento ve svém rozsudku ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tz 54/2016, uvedl, že: „námitka směřující do otázky doručení meritorního (cizozemského) rozhodnutí obviněnému, resp. překladu takového rozhodnutí, se (…) úzce dotýká stěžejní problematiky zachování práva obviněného na spravedlivý proces.“, v návaznosti na což doplnil, že pro úspěšné provedení uznávacího řízení je zapotřebí, aby předmětem takového řízení bylo „rozhodnutí, které bylo obviněnému řádně doručeno, tento byl s jeho obsahem adekvátně seznámen, což v případě občana jiného členského státu vyžaduje jeho znalost jazyka odsuzujícího státu, anebo zajištění překladu rozhodnutí do jazyka, kterému obviněný rozumí (…).“ V témže rozhodnutí (na jehož závěry nejnověji poukázal např. ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 11 Tz 3/2018) pak Nejvyšší soud připomenul, že problematika překladu rozhodnutí a poučení obviněného o právu na podání opravného prostředku proti soudnímu rozhodnutí je upravena článkem 5 odst. 3 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. 5. 2000, z něhož se podává, že lze-li předpokládat, že adresát nezná jazyk, ve kterém je písemnost vyhotovena, je třeba přeložit ji nebo alespoň její důležité části do jazyka (jednoho z jazyků) členského státu, na jehož území se adresát nachází. Pokud je orgánu, který písemnost vydal, známo, že adresát zná pouze jiný jazyk, musí být písemnost nebo alespoň její důležité části přeloženy do tohoto jiného jazyka. Právo obviněného být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, má v tomto směru ještě hlubší základ, neboť je obsaženo v článku 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších Protokolů. Tato povinnost orgánů činných v trestním řízení je pak dále podložena dosavadní judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82 ze dne 19. 12. 1989, anebo rozsudek ESLP ve věci Brozicek proti Itálii, č. 10964/84 ze dne 19. 12. 1989), která stanoví poskytnutí tlumočnických služeb na takové úrovni, aby obviněnému umožnily rozumět řízení, které je proti němu vedeno, a obhajovat se. K obdobné problematice nelze opomenout ani rozhodovací praxi Soudního dvora EU (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 15. 10. 2015 ve věci Gavril Covaci, C-216/14).

22. Obdobně jako ve věci, jíž se Nejvyšší soud zabýval pod sp. zn. 11 Tz 54/2016, se i zde z dokumentů předložených německými orgány [osvědčení písm. h) odst. 2] podává toliko, že trestní věc obviněného byla projednána v písemném řízení a tento byl v souladu s právem vydávajícího státu vyrozuměn o jeho právu na podání opravného prostředku v dané věci a o lhůtách pro daný opravný prostředek, a to osobně nebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s německým právem. Schází však informace o tom, v jakém jazyce bylo vyhotoveno rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, včetně příslušného poučení o opravných prostředcích, které bylo obviněnému doručeno, tedy zda v jazyce českém či německém. Konečně pokud bylo rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu vyhotoveno v německém jazyce, zcela absentuje informace o tom, zda tomuto jazyku obviněný rozumí [Nejvyšší soud na tomto místě připomíná tvrzení obviněného, obsažené v jeho stížnosti proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově, že mu byly doručovány „nějaké listiny“, jimž však nerozuměl (srov. č. l. 31)].

23. Za této situace se proto Nejvyšší soud zcela ztotožnil se závěrem ministra spravedlnosti, že usnesením Krajského soudu v Brně, jakož i v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného. Krajský soud v Brně měl totiž v situaci, kdy nebylo zřejmé, zda obviněnému bylo rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, včetně poučení o opravných prostředcích, doručeno v jazyce, kterému rozumí, napadené usnesení Okresního soudu ve Vyškově zrušit a postupovat podle § 149 odst. 1 písm. a), nebo b) tr. řádu. K objasnění této sporné skutečnosti přitom slouží postup podle § 266 odst. 1 z. m. j. s., na jehož základu samosoudce příslušný německý orgán požádá o zaslání nezbytných dodatkových informací s poučením, že pokud tyto nebudou v soudem stanovené lhůtě zaslány, bude řízení ukončeno. Teprve na základě těchto dalších dodatkových informací mohly soudy nižších stupňů učinit závěr o splnění podmínek pro uznání rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu dle § 267 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. c), ve spojení s § 268 odst. 1 z. m. j. s., či naopak o jejich nesplnění. Nejvyšší soud pouze připomíná, že ministrem spravedlnosti zmiňovaný postup podle § 267 odst. 6 z. m. j. s. (viz bod 8. tohoto rozsudku) je namístě teprve tehdy, dospěje-li samosoudce k závěru, že v dané věci jsou dány důvody pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu uvedené v § 267 odst. 1 písm. g) nebo e) z. m. j. s. (srov. také článek 7 odst. 3 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut). Postup dle § 267 odst. 6 z. m. j. s. je přitom obligatorní a samosoudce tedy nemůže v takových případech neuznat rozhodnutí jiného členského státu bez toho, aniž by si předtím nevyžádal stanovisko příslušného orgánu daného členského státu.

24. Postup Krajského soudu v Brně, spočívající v zamítnutí stížnosti obviněného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné v situaci, kdy zde byly dány pochybnosti o tom, zda obviněný vůbec porozuměl obsahu rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, jakož i poučení o opravných prostředcích, a zda tedy uznáním takového rozhodnutí českými soudy nedošlo k porušení § 5 odst. 1 z. m. j. s. s poukazem na článek 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článek 5 odst. 3 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, Nejvyšší soud nemohl akceptovat. Uznání a výkon rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu českými soudy totiž v takovém případě bylo – jak již nastínil ministr spravedlnosti – přinejmenším předčasné.

25. Namítal-li dále ministr spravedlnosti, že v projednávané věci došlo rovněž k porušení zákona ve prospěch obviněného, a to konkrétně v § 268 odst. 5 z. m. j. s., je třeba říci, že i v tomto rozsahu je stížnost pro porušení zákona důvodná.

26. Podle ustanovení § 268 odst. 5 z. m. j. s. platí, že peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění uložené rozhodnutím jiného členského státu samosoudce přepočte z cizí měny na českou měnu podle kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy bylo takové rozhodnutí vydáno.

27. Z prostého jazykového výkladu daného ustanovení je zřejmé, že samosoudce, rozhodující o uznání a výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění, tuto přepočte z cizí měny na českou měnu dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni, kdy bylo vydáno dané rozhodnutí jiného členského státu, nikoliv ke dni vydání rozhodnutí o uznání a výkonu takového rozhodnutí jiného členského státu. Jestliže tedy Okresní soud ve Vyškově při přepočtu peněžité sankce uložené rozhodnutím Okresního soudu v Neumarktu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 20 Cs 708 Js 74341/14, vycházel z kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni vydání jeho rozhodnutí tj. k 22. 2. 2016 (viz č. l. 23), postupoval v rozporu s § 268 odst. 5 z. m. j. s. Téhož pochybení se pak v rámci své přezkumné činnosti dopustil i Krajský soud v Brně, když konstatoval, že Okresní soud ve Vyškově podmínky stanovené § 268 odst. 4 a 5 z. m. j. s. při přepočtu peněžité sankce dodržel. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že při zjišťování kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB k určitému dni lze postupovat dle návodu uvedeného na příslušné webové stránce České národní banky: <https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Kurzy-devizoveho-trhu-na-www-strankach-CNB/>.

28. Nejvyšší soud se dále ztotožnil i s argumentací ministra spravedlnosti stran absence odkazu na § 268 odst. 5 z. m. j. s. ve výrokové části usnesení Okresního soudu ve Vyškově. Uvedený soud nejenže dané ustanovení zákona nesprávně aplikoval, ale opomenul také uvést právní základ, o který svůj – byť nesprávný – závěr opřel. Jak přitom Nejvyšší soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tz 54/2016, platí, že „výrok o přepočtu částky určené k výkonu sankce či jiného peněžitého plnění představuje nedílnou součást rozhodnutí uznávajícího státu (…).“ Jinými slovy daný výrok musí obsahovat i označení příslušného zákonného ustanovení, na němž je založen (tj. § 268 odst. 5 z. m. j. s.).

29. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto Nejvyšší soud ke stížnosti ministra spravedlnosti vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. řádu závěr, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. C., a to konkrétně v § 147 odst. 1 a v § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a v řízení mu předcházejícím dílem v neprospěch obviněného v § 5 odst. 1, § 267 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. c) a v § 268 odst. 1 z. m. j. s., dílem ve prospěch obviněného v § 268 odst. 5 z. m. j. s. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 5 To 112/2016-35, jakož i předcházející usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 2. 2016, č. j. 1 T 122/2015-24, zrušil. Současně Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu ve Vyškově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

30. Okresní soud ve Vyškově nyní opětovně projedná danou trestní věc obviněného, a to tak, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Za tímto účelem si zváží možnost výslechu obviněného ve veřejném zasedání podle § 266 odst. 2 věty druhé z. m. j. s. ve spojení s § 235 odst. 2 trestního řádu. Následně postupem podle § 266 odst. 1 z. m. j. s. obstará od orgánu uvedeného v osvědčení písm. c) [č. l. 10] nezbytné dodatkové informace pro své nové rozhodnutí. Konkrétně by měl Okresní soud ve Vyškově u příslušného německého orgánu zjistit, zda tento postupoval v souladu s článkem 5 odst. 3 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie. Tedy zda v situaci, kdy mohl daný orgán předpokládat, že obviněný nezná jazyk, v němž bylo rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu vyhotoveno, dané rozhodnutí nebo jeho důležité části (tj. včetně poučení o opravných prostředcích) přeložil do jazyka členského státu, na jehož území se adresát takové písemnosti (obviněný) nacházel, popřípadě do jiného jazyka, o němž bylo danému orgánu známo, že pouze tento jazyk obviněný zná. Pokud tak naopak neučinil, prověří Okresní soud ve Vyškově, zda tak příslušný německý orgán nepostupoval právě proto, že mohl předpokládat, že obviněný jazyk, v němž bylo rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu vyhotoveno, zná. Určujícím proto bude pro Okresní soud ve Vyškově zjištění, zda obviněný s německými orgány komunikoval pouze v českém jazyce, anebo i v němčině [což může ověřit dotazem, zda informace ohledně postoje obviněného k rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu, která je obsažena v osvědčení mezi písm. j) a k), byla obviněným podána v češtině nebo v němčině]. Poté, co Okresní soud ve Vyškově obdrží od příslušného německého orgánu nezbytné dodatkové informace, posoudí, zda v projednávané věci nejsou dány důvody pro odmítnutí mezinárodní justiční spolupráce podle § 5 odst. 1 z. m. j. s. , popř. pro neuznání rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu podle § 267 odst. 1 písm. e) z. m. j. s. (v takovém případě však neopomene před rozhodnutím o neuznání daného rozhodnutí vyžádat stanovisko příslušného orgánu). Dospěje-li následně k závěru, že podmínky pro uznání a výkon daného rozhodnutí jsou splněny, znovu rozhodne o jeho uznání a výkonu v souladu s výše vyslovenými právními názory. Přitom bude dbát správné formulace výroku o tom, v jaké výši obviněný vykoná peněžitou sankci uloženou rozhodnutím Okresního soudu v Neumarktu.

31. Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je Okresní soud ve Vyškově vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Zcela na závěr Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že zásada zákazu reformationis in peius, zakotvená v § 273 tr. řádu platí i v případě, kdy napadeným rozhodnutím byl porušen zákon jak v neprospěch, tak i ve prospěch obviněného. Jestliže tedy bylo za uvedených okolností zrušeno podle § 269 odst. 2 tr. řádu i usnesení Okresního soudu ve Vyškově v nedělitelném výroku, jehož se takové porušení zákona týká, lze v novém řízení napravit jen ty vytýkané vady, jejichž nápravou nedojde ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 1996, sp. zn. 2 Tzn 126/96, uveřejněný pod č. 43/1997 Sb. rozh. tr.). Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že budou-li ve věci splněny zákonné podmínky, Okresní soud ve Vyškově podle § 268 odst. 5 z. m. j. s. přepočte uloženou peněžitou sankci ve výši 3 250 € na českou měnu podle kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy bylo rozhodnutí Okresního soudu v Neumarktu vydáno. S ohledem na shora uvedenou zásadu však Okresní soud ve Vyškově nemůže nově rozhodnout, že obviněný uložený peněžitý trest vykoná ve vyšší výši, než o jaké označený soud rozhodl ve svém usnesení ze dne 22. 2. 2016, č. j. 1 T 122/2015-24.



P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 25. 6. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.