Rozhodnutí NS

8 Tdo 376/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/03/2019
Spisová značka:8 Tdo 376/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.376.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Krádež
Presumpce neviny
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1b,4 písm. c) tr. zákoníku
§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 376/2019-470


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 o dovolání obviněného M. R., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 4 To 405/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 10/2018, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá.
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 11 T 10/2018, byl obviněný M. R. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří a půl let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 4 To 405/2018, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označeného zločinu dopustil tím, že:

1) pravděpodobně v součinnosti s další dosud neustanovenou osobou v nočních hodinách z 5. 11. na 6. 11. 2015 vnikl po odstranění a odcizení řetězu a visacího zámku v hodnotě 170 Kč, kterým byla zajištěna vstupní brána do areálu společnosti MEDIAN, s. r. o., na ulici XY, kde poté vnikl po rozlomení vložky zámku do předsíně administrativní budovy a dále se pokusil vniknout stejným způsobem do kanceláře, což se mu však nepodařilo v důsledku neúspěšného pokusu o překonání závory zámku, následně s odstavné plochy v areálu odcizil zemědělský kolový traktor Zetor 6340, RZ: XY, VIN: XY, v hodnotě 360 000 Kč s nainstalovaným předním nakladačem včetně paletového podavače v hodnotě 85 000 Kč, čímž poškozené společnosti MEDIAN, s. r. o., způsobil odcizením věcí škodu v celkové výši 445 170 Kč a poškozením zámků ve dveřích škodu ve výši 1 080 Kč,
    2) pravděpodobně v součinnosti s další dosud neustanovenou osobou v nočních hodinách z 10. 12. na 11. 12. 2015 vnikl po prostříhání drátěného oplocení do areálu Zemědělské farmy v obci XY, okres Strakonice, kde poté vnikl po odstranění a odcizení visacího zámku v hodnotě 150 Kč do pracovní haly, z níž odcizil vysokotlaký čistič Kärcher v hodnotě 67 000 Kč, dále postupně vnikl po rozbití dvou oken a vypáčení sololitových dveří do šaten a skladu a odcizil z těchto prostor páčidlo na hřebíky v hodnotě 125 Kč, minibike zn. Coyote v hodnotě 4 000 Kč a z odstavné plochy v areálu také zemědělský kolový traktor Zetor 7745, RZ: XY, VIN: XY, v hodnotě 250 000 Kč, čímž poškozenému M. H. způsobil na odcizených věcech škodu ve výši 317 275 Kč a poškozením věcí a zařízení další škodu ve výši 2 868 Kč, na jejichž úhradu vyplatila poškozená Hasičská vzájemná pojišťovna, a. s., z titulu likvidace škodní události poškozenému M. H. částku 49 000 Kč, a dále způsobil škodu ve výši 4 000 Kč odcizením minibiku poškozenému V. H.,

    3) pravděpodobně v součinnosti s další dosud neustanovenou osobou v nočních hodinách ze 14. 3. na 15. 3. 2016 odcizil z volně přístupného přístřešku v areálu zemědělské farmy v obci XY, okres Domažlice, zemědělský kolový traktor Zetor 7745, RZ: XY, VIN: XY, s čelním nakladačem včetně paletového podavače v celkové hodnotě 430 000 Kč, do něhož před odcizením přečerpal za pomoci donesených hadic z dalšího odstaveného stroje 30 l motorové nafty v hodnotě 777 Kč, čímž poškozenému K. J. způsobil škodu v celkové výši 430 777 Kč, a odcizený traktor krátce po krádeži s padělanou kupní smlouvou a změněným VIN prodal další osobě s tvrzením, že jde o traktor dovezený z ciziny.
    II. Dovolání a vyjádření k němu

    4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 4 To 405/2018, podal obviněný M. R. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

    5. Obviněný spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nedostatku důkazů. Poukázal na to, že v jednom případě byla biologická stopa – DNA zajištěna na místě činu na šroubováku, který jevil známky intenzivního a dlouhodobého používání, avšak nebyla na něm, kromě DNA obviněného, nalezena žádná jiná stopa jiné osoby, a to ani biologická. V případě druhého a třetího skutku se jednalo o stopy na rukavicích, když rukavice navíc nebyly nalezeny bezprostředně na místě činu. Ačkoliv nalézací soud považoval biologickou stopu identifikující podle DNA obviněného za stěžejní důkaz, obviněný zdůraznil, že stopy byly nalezeny na předmětech takového charakteru, že výskyt a pohyb takových předmětů – v případě rukavic – může být poté, co je obviněný odložil, zcela nahodilý či způsobený další osobou a zároveň se jedná o předměty, které nelze jednoznačně identifikovat do té míry, že patřily obviněnému nebo že s nimi tento nakládal. V případě šroubováku má obviněný za vysoce nepravděpodobné, že by nenesl jiné biologické stopy rozdílných osob. Podle obviněného není vyloučena možnost, že by se v případě výskytu jeho DNA na všech místech činu mohlo jednat o neobvyklou souhru náhod, ale spíše má za to, že se jednalo o záměrné jednání další osoby, která tam předmětné stopy zanesla. Podle obviněného by měla být v jeho případě dodržena zásada in dubio pro reo, případně by měly být provedeny další důkazy.

    6. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

    7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
    III. Přípustnost dovolání

    8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
    IV. Důvodnost dovolání

    9. Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na podkladě dovolání obviněného a státního zástupce meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě podle citovaného ustanovení možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku odvolacího soudu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

    10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

    11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

    12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

    13. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V posuzovaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Pokud obviněný namítal, že se předmětného jednání tak, jak bylo popsáno v tzv. skutkových větách rozsudku soudu prvního stupně, nedopustil, pak je nutno odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (především str. 3 a 7 rozsudku nalézacího soudu, a dále str. 3 až 5 usnesení odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Obviněný je z projednávaného trestného činu usvědčován nejen shodou DNA ze stop zajištěných na šroubováku [skutek pod bodem 1)] a rukavicích [skutek pod bodem 2) a 3)], ale také výpovědí svědka J. M. [skutek pod bodem 1)], dále listinnými důkazy, a to např. ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku o vině kupní smlouvou mezi obviněným a P. K. (č. l. 226 až 227), úředním záznamem ze dne 16. 1. 2017, zaznamenávajícím zjištění ohledně úmrtí P. K. (č. l. 228), odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví defektologie, metalografie a technické diagnostiky (č. l. 191 až 193), prohlášením výrobce traktoru (č. l. 300 až 315) a dalšími, skutky pod bodem 1) a pod bodem 2) pak byly propojeny předem označenou cestou z areálu ven kousky natrhaného toaletního papíru, jak vyplývá z protokolu o ohledání místa činu ze dne 6. 11. 2015 (č. l. 22 až 23) a protokolu o ohledání místa činu ze dne 11. 12. 2015 (č. l. 60 až 61), včetně fotodokumentace (č. l. 63 až 67). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí.

    14. Je zjevné, že soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Důkazy hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Ničeho mu nelze vytknout ani z hlediska respektování zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř., § 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a z ní plynoucího pravidlo in dubio pro reo, jež jsou dozajista pilířem spravedlivého trestního řízení. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Existence rozporů mezi důkazy však sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).

    15. V této souvislosti nelze nevidět, že soudy nižších stupňů opřely své rozhodnutí o vině obviněného o nepřímé důkazy, což ale v posuzované konkrétní věci nikterak nekoliduje s právem na spravedlivý proces či zásadou in dubio pro reo. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo, jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn nepřímých důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).

    16. Pokud jde o námitku obviněného, že na šroubováku se nenacházelo DNA žádné jiné osoby, ačkoliv jde o šroubovák zjevně používaný, pak je třeba zdůraznit, že s uvedenou námitkou se již podrobně a zcela dostatečně vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, a to na str. 4 až 5 v bodě 23., na které lze v podrobnostech odkázat. Ze skutečnosti, že na uvedeném předmětu nebyla nalezena DNA jiných osob než obviněného, nelze dovozovat, že byla tato stopa na místo činu podstrčena osobou jinou, když tomu nenasvědčují žádné z provedených důkazů, ale jedná se o pouhou vlastní konstrukci skutkového děje obviněným. Obviněný dále upozorňoval, že rukavice, na nichž bylo rovněž nalezeno DNA obviněného, se nenacházely bezprostředně na místě činu. K tomu lze uvést, že rukavice, z níž bylo zjištěno DNA obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 2), byla zajištěna na cestě vedoucí od hlavního vchodu ke konci areálu, na které byly poházeny útržky toaletního papíru po cca 10 m pro označení cesty ven z areálu. Nelze tedy říci, že by se tato rukavice nacházela mimo místo činu a její spojitost s projednávaným činem je naprosto evidentní a korespondující s ostatními provedenými důkazy. Rukavice, z níž bylo zjištěno DNA obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 3), byla rovněž zajištěna na místě činu, když byla zajištěna ve druhém stání přístřešku v areálu bývalého JZD, v němž se nacházel odcizený traktor. Námitkám obviněného tak nelze přisvědčit. K výhradě obviněného, že předměty, z nichž bylo zjištěno jeho DNA, se mohly na místech činu vyskytovat souhrou náhod či přičiněním jiné osoby, se již podrobně vyjadřoval odvolací soud na str. 3 až 4 pod body 15. a násl. svého usnesení, Nejvyšší soud se s názorem odvolacího soudu zcela ztotožňuje, odkazuje na něj, poněvadž by bylo nadbytečné jej opakovat. Souhře náhod, která by měla za následek výskyt stop DNA obviněného na všech třech místech činu, neodpovídají naprosto žádná skutková zjištění, naopak se jeví tak neobvyklá, že ji nelze považovat za reálnou. Skutková zjištění nenasvědčují ani tomu, že by s uvedenými předměty manipulovala jiná osoba, která by je na místa činu zanesla. Obviněný v zásadě jen opakuje svou již dřívější obhajobu, která byla jako nepravdivá a účelová soudy nižších stupňů vyvrácena.

    17. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

    18. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku, pak k těmto námitkám v dovolání neuvedl jakoukoliv argumentaci a ve skutečnosti uplatnil pouze takové námitky skutkové, příp. procesní, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu. Dovolací soud se proto posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.

    19. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

    20. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

    Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
    V Brně dne 3. 4. 2019
                                JUDr. Věra Kůrková
                                    předsedkyně senátu