Rozhodnutí NS

29 ICdo 105/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/27/2019
Spisová značka:29 ICdo 105/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.105.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vrácení daru
Dotčené předpisy:§ 630 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSHK 35 INS XY
35 ICm XY
29 ICdo 105/2017-136


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) P. R., narozeného XY, bytem XY a b) D. R., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Zuzanou Kudynovou, advokátkou, se sídlem v Jičíně, Na Příkopech 64, PSČ 506 01, proti žalované JUDr. Šárce Línkové, se sídlem v Pardubicích, Jiráskova 972, PSČ 530 02, jako insolvenční správkyni dlužníka K. M., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka K. M., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2017, č. j. 35 ICm XY, 101 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.


Odůvodnění:


Rozsudkem ze dne 16. června 2016, č. j. 35 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o žalobě žalobců P. R. a D. R. směřující vůči žalované insolvenční správkyni dlužníka K. M. tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vyloučil jednak blíže označené nemovitosti (bod I. výroku), jednak spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na dalších v rozsudku označených nemovitostech (bod II. výroku) [dále též jen „předmětné nemovitosti“] a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedeného dokazování insolvenčním soudem, z nichž zejména plyne, že:

1/ Žalobci uzavřeli dne 28. listopadu 2012 jako dárci s K. M. [synem žalobkyně b)] jako obdarovaným darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene (dále jen „darovací smlouva“), na jejímž základě 1/ oba žalobci darovali pozdějšímu dlužníku (blíže označené) nemovitosti v jejich společném jmění manželů, 2/ žalobce a) navíc pozdějšímu dlužníku daroval také spoluvlastnický podíl na dalších (blíže označených) nemovitostech a 3/ smluvní strany současně bezplatně zřídily pro oba dárce doživotní věcné břemeno trvalého bydlení ke společně darovanému rodinnému domu a věcné břemeno užívání společně darovaných pozemků.

2/ Žalobci dopisem ze dne 17. září 2014 písemně vyzvali (prostřednictvím zmocněného advokáta) obdarovaného k vrácení daru (předmětných nemovitostí) z důvodu porušení dobrých mravů a nevděčného chování, jež spatřovali v tom, že na předmětných nemovitostech jsou vedeny exekuce ohrožující bydlení žalobců a dlužník se o žalobce nestará, ačkoliv se jejich zdravotní stav zhoršil a ti proto potřebují pomoc s údržbou domu a s obstaráváním běžných potřeb.

3/ Usnesením ze dne 21. srpna 2015, č. j. KSHK 35 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek K. M. a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – dospěl na rozdíl od insolvenčního soudu k závěru, že žaloba není důvodná.

Odvolací soud nejprve předeslal, že každé vlastnické právo nabyté vlastníkem smluvním převodem, je trvalé a bezpodmínečné. To, že se obdarovaný jako vlastník případně chová ke svému vlastnictví nezodpovědně, proto nemůže být důvodem pro vrácení daru podle § 630 obč. zák. Důvody tam uvedené se totiž týkají přímo dárců, nikoli darovaných věcí.

Důvodem pro vrácení daru podle § 630 obč. zák. tudíž ani v projednávané věci nemůže být to, že obdarovaný o své vlastnictví k darovaným nemovitostem přijde v rámci uspokojení pohledávek věřitelů.

Rovněž tak obava žalobců, že je ohroženo jejich právo užívat darované nemovitosti k bydlení, je podle odvolacího soudu lichá a důvodem pro vrácení daru být nemůže. Žádným zákonem upraveným způsobem zpeněžení majetku dlužníka totiž nemůže dojít k zániku práv žalobců jako osob oprávněných z věcného břemene váznoucího na darovaných nemovitostech.

Konečně ani samotné (v řízení prokázané) chování dlužníka, který žalobce dlouhodobě nenavštěvuje, nezajímá se o jejich zhoršený zdravotní stav a nenabídl jim pomoc s obstaráváním běžných životních potřeb, podle přesvědčení odvolacího soudu nedosahuje – jakkoli jde o chování, jež není souladné s uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi rodiči a dětmi – takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Zákon však nestanoví, že by závadné chování muselo dosáhnout intenzity trestného činu nebo přestupku. Otázka, zda chováním obdarovaného byly hrubě porušeny dobré mravy, je především otázkou skutkovou (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 33 Cdo 5141/2016, včetně další judikatury tam označené).

Úvahy nalézacích soudů o aplikovatelnosti § 630 obč. zák. (o intenzitě rozporu jednání obdarovaného s dobrými mravy) se proto vždy odvíjejí od posouzení všech zvláštností každého jednotlivého případu a Nejvyšší soud je může přezkoumat, jen kdyby byly zjevně nepřiměřené (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 78/2014, uveřejněného pod číslem 112/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování existence důvodů pro vrácení daru respektoval, přičemž jeho úvahy (ústící v závěr, podle něhož v řízení zjištěné okolnosti nenaplňují znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák.) Nejvyšší soud neshledává ani zjevně nepřiměřenými.

Výhradou, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, pak dovolatelé způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezili důvod přípustnosti dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Ostatně v dotčeném ohledu je napadené rozhodnutí souladné se závěry formulovanými Nejvyšším soudem k (ne)přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí především v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, zveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Konečně ve vztahu k námitce dovolatelů, že při změně vlastníka předmětných nemovitostí v insolvenčním řízení bude „významně dotčen“ výkon jejich práv z věcného břemene, Nejvyšší soud poznamenává, že k problematice změny vlastníka při zpeněžení majetkové podstaty dlužníka a jeho vlivu na existenci práv žalobců z věcného břemene, se podrobně vyjádřil odvolací soud, přičemž dovolatelé proti těmto jeho závěrům neuplatňují žádnou argumentaci, jež by zakládala přípustnost dovolání. Nelze mít ostatně žádných pochyb o tom, že institut věcného břemene (byť zřízený v souvislosti s darováním nemovitosti) sám o sobě nezakládá dárci právo (a obdarovanému povinnost), aby darovaná nemovitost nebyla dále zcizována.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2019



JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu